Milada Horáková a tzv. záškodnické spiknutí v propagandistické knize "Žoldnéři války"
V roce nejvýznamnějšího a největšího vykonstruovaného politického monstrprocesu v komunistickém Československu byla vydána kniha "Žoldnéři války: Soudní proces s Dr. Horákovou a spol.". S jediným cílem. Pošpinit jméno Milady Horákové a lidí, kteří byli do tohoto totalitního soukolí také zataženi. Počet obžalovaných v procesu a návazných procesech dosáhl čísla 639. Výsledkem hlavního procesu s Miladou Horákovou byly čtyři justiční vraždy. Včetně následných procesů však bylo uděleno celkem 10 trestů smrti, 48 doživotních trestů a další tresty odnětí svobody v souhrnné délce 7830 let. Z knihy Vám předkládáme v kvalitním digitálním zpracování dvě první kapitoly.
Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.
Dobový text a fotografie mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků.
Na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů můžete najít nejen životopis Milady Horákové, ale také sérii dokumentů z Archivu bezpečnostních složek vztahujícíh se k monstrprocesu. http://www.ustrcr.cz/cs/milada-horakova
Nyní Vám předkládáme první dvě kapitoly z knihy vrcholně propagandistické knihy "Žoldnéři války: Soudní proces s Dr. Horákovou a spol.".
První kapitola "Záškodnické spiknutí" cituje z obžaloby a zároveň tvoří úvod ke knize, snaží se popsat vykonstruované spiknutí mezi domácí politickou opozicí s cizími diplomatickými službami s cílem svržení lidově-demokratického zřízení v Československu.
Druhá kapitola s názvem "Matka" se snaží popsat "zločinnou" povahu Milady Horákové.
Zakuklená larva hospodářské poroby evropských národů, zárodek krisí, nezaměstnanosti a úpadku národního hospodářství, jejíž rozmnožení plánoval min. George Marshall pro celou Evropu, byla přechovávána na všech diplomatických zastupitelských úřadech Spojených států v Evropě. A zatím co na západě buržoasní a pravicoví socialističtí předáci pilně pěstovali tyto zárodky krise a bídy, v Československu představitelé buržoasie, kteří pronikli do vlády a Národní fronty, nevynechali příležitost, aby si chodili pro rady, pokyny a příkazy na vyslanectví Imperialistických mocností o tom, jak zničit lidově demokratický režim, jak vrátit republiku do předmnichovských dob.
První garnitura prohrála svou hru dokonale v únorových dnech osmačtyřicátého toku, Ani jeden z těch, kteří tak dlouho si pohrávali s demisí, až jim lid zatarasil cestu zpět do vlády, nemohl již znovu začít s novými pokusy o politickou kariéru a novou rozvratnou činnost zevnitř. Proto také téměř všichni, pokud se jim to podařilo, uprchli na západ za tou fašistickou emigrací, která se neodvážila návratu do republiky již v roce 1945.
Avšak zůstala ještě garnitura druhá a další. Její vedení se octlo v červnu roku 1950 na lavici obžalovaných před státním soudem v Praze pro špionáž, rozvratnictví a přípravu teroristických akcí. Lid je obžaloval z vlastizrady.
Profily té první garnitury jsou celkem již dost dobře známy. Podívejme se i na ty druhé! Objevíme, že jedni, právě tak jako druzí, byli notorickými zrádci svého lidu již od dávné minulosti. Zrazovali za první republiky, zrazovali v těžkých dnech mnichovské tragédie a za okupace a zradili i po osvobození Československa v době existence lidově demokratické republiky.
Proto je lid právem soudil a odsoudil.
Záškodnické spiknutí
Reakční exponenti vedení bývalé strany národně socialistické, kteří — odhaleni — ztratili důvěru lidu, scházejí se brzy po únoru 1948 k poradám, z nichž vyšlo rozhodnutí pokračovat v boji proti lidově demokratickému režimu illegálně. Zenkl, bývalý předseda ČSNS, pověřil obžalovanou Miladu Horákovou, bývalou poslankyni, vedením této části podzemí. Na základě tohoto pověření seskupila Horáková kolem sebe několik osob, které později vytvořily illegální organisaci, jíž v čele stála Horáková a obžalovaný Nestával, bývalý člen ústředního výboru ČSNS. Pro řízení jednotlivých úseků illegální činnosti, a to pro otázky organisační, pro budování rozvratnické sítě v odborech a pro soustřeďování hospodářsko-špionážních zpráv byli pověřeni jednotliví členové illegální skupiny, Toto vedení si dalo za úkol vybudovat protistátní rozvratné a špionážní skupiny. Za tím účelem vybudovalo illegální síť tak zvaných krajských důvěrníků, kteří měli tyto skupiny zorganisovat z protistátních živlů a současně podchycovat a řídit existující již podzemní skupiny.
Tuto svou rozvratnickou a špionážní činnost proti lidově demokratickému zřízení prováděli obžalovaní v součinnosti s členy některých západních zastupitelských úřadů v ČSR, ba v mnoha případech za jejich přímého řízení. Tato skutečnost svědčí o spojení mezi zbytky poražené reakce v ČSR s reakcí mezinárodní a o totožnosti jejich cílů, snažících se o rozvrat v lidově demokratických zemích a tím usnadnění příprav k nové imperialistické válce. Domácí reakce se takto projevuje jako přímý nástroj válečných cílů imperialistických mocností.
Jsou to především členové zastupitelských úřadů vedoucího imperialistického státu — Spojených států amerických: bývalý velvyslanec USA v Praze Lawrence Steinhardt, bývalá II. tajemnice velvyslanectví USA Mary Vance Trentová, bývalý letecký pomocný attaché Jack C. Novák, bývalý sociální attaché Milton Fried a bývalá III. tajemnice Louisa Schaffnerová, kteří všichni hráli při provádění zločinné činnosti obžalovaných nejaktivnější úlohu.
Obdobnou roli hráli v tomto spiknuti členové britského velvyslanectví v Praze: bývalý první tajemník Harold C. L. Gibson, bývalý III. tajemník Anthony J. Williams a nynější vicekonsul Adrian L. McLaughlin. Je to nový důkaz, jak jednotliví členové velvyslanectví zneužívají svého diplomatického postavení a jak pod rouškou kulturní a jiné činnosti zakrývají svou skutečnou, zde již uvedenou činnost.
Dále to byli členové francouzského velvyslanectví v Praze: bývalý velvyslanec Maurice Déjean, bývalý vojenský attaché generál Julian Flippo a další bývalý vojenský attaché plk, Georges Helliot, který byl již pro obdobnou činnost vykázán z ČSR.
Je příznačné, že při tomto spiknuti, sloužícím imperialistickým válečným cílům, byl zapojen i člen jugoslávského velvyslanectví v Praze, bývalý chargé ďaffaires dr. Ivo Můrko. Je to další důkaz, že titovská fašistická klika je součástí válečného imperialistického tábora, používaná jím jako jeho žoldnéřská agentura, mající s ním totožné zájmy i cíle.
Pomahačem spiklenců byl i člen belgického vyslanectví v Praze, vojenský attaché plk. B. E. M. Robert Mauroys a bývalá úřednice norského vyslanectví v Praze, slečna L. Rivenes.
Kromě uvedených členů, resp, zaměstnanců západních zastupitelských úřadů byli obžalovaní ve své špionážní a rozvratnické činnosti ve spojení s dalšími cizími státními příslušníky, a to:
Vlastou Vrázovou, vykázanou z ČSR za protistátní činnost, Helenou Fisherovou, redaktorkou americké tiskové agentury United Press, a D. A. Schmidtem, dopisovatelem New York Times (všichni státní příslušníci USA), dále Mary Bakerovou, úřednicí United Press, a Leslie Hillem, učitelem angličtiny (oba britští státní příslušníci), Essertierovou a Mpntagniacem (francouzští státní občané), Švédkou Posse-Brázdovou a konečně norskými státními občany Kindingslandem, poslancem norské sociálně demokratické strany, a Andersonem, agentem anglo-americké špionážní služby, údajně tajemníkem norského svazu politických vězňů.
Pokyny a příkazy ze zahraničí, které obžalovaní dostávali, obsahovaly konkrétní příkazy k zintensivnění špionáže, k podpoře teroristických organisací, k provádění zastrašovacích akcí proti funkcionářům KSČ a lidové správy a k pasivní resistenci, zvláště ve výrobě. Illegální vedení tyto pokyny projednalo, schválilo a přeneslo do všech vytvořených podzemních skupin. Pro svou illegální činnost mělo toto vedení k disposici částku 1,400.000 Kčs, kterou z prostředků Československé strany socialistické odcizil před svým útěkem do zahraničí Hubert Ripka a dal na podporu rozvratné a špionážní činnosti.
V těsné spolupráci a úzce svázána s vedením této protistátní organisace vyvíjela rozvratnou a špionážní činnost v podstatě shodnými methodami také podzemní skupina, vedená bývalou národně socialistickou poslankyní, obžalovanou Antonii Kleinerovou. Tato skupina zaslala úředním činitelům Spojených států amerických za zprostředkování L. Schaffnerové a M. V. Trentové různé „memoranda“, v nichž lživě hanobila poměry v ČSR a žádala imperialisty o otevřenou intervenci, protože — podle jejího soudu — tábor míru, vedený Sovětským svazem, není na obranu dosud dostatečně připraven.
Četnými spoji byla s illegálním vedením tohoto podzemí spojena také obžalovaná Františka Zeminová, bývalá místopředsedkyně ČSNS, která spoluřídila činnost protistátních skupin na Karlovarsku, Mostecku, Litoměřicku a Ostravsku; v čele teroristické a pučistické skupiny v Ostravě byl obžalovaný Jan Buchal, který vypracoval plán ozbrojeného puče k násilnému svržení lidově demokratické vlády.
Další část vedení záškodnického spiknutí tvořili zapřísáhlí nepřátelé jednoty dělnické třídy, socialismu a lidové demokracie z řad pravicových sociálních demokratů. Z iniciativy Vojtěcha Beneše a obžalovaného Zdeňka Pešky — bývalých poslanců, a obžalovaného Vojtěcha Dundra, zahájili již v jarních měsících roku 1948 protistátní činnost. Jmenovaní vytvořili ve spolupráci s několika dalšími osobami podzemní organisaci, kterou nazvali „Československá nezávislá sociální demokracie", kryjíce touto firmou rozvratnickou a illegální organisaci. Cíle této organisace byly formulovány v tak zvaném „programovém prohlášení“, v němž se staví tato illegální skupina proti socialismu a volá po restauraci kapitalismu a fašisaci veřejného života. Autorem tohoto záškodnického dokumentu je obžalovaný Peška. Za nejúčinnější způsoby boje proti lidově demokratické republice považovala i tato část zločinného protistátního podzemí špionáž. Spojení se západními agenturami udržovali prostřednictvím švédské státní příslušnice Posse-Brázdové a diplomatického zástupce jedné cizí moci. Pro případ imperialisty připravované války byli vybaveni dokonalou americkou vysílačkou a jinými špionážními prostředky britské tajné služby.
Další složkou protistátního spiknutí byli agenti Vatikánu z řad lidovecké reakce. K nim náleží skupina obžalovaného Bedřicha Hostičky. Ani po odhalení a zneškodnění svého prvního illegálního podzemí koncem roku 1948 nevzdali se tito vatikánští agenti svých plánů, rozvratem a špionáží zničit lidově demokratický režim v ČSR. Zbytky tohoto likvidovaného podzemí disponovaly ještě několika illegálními spoji s nepřátelskou církevní hierarchií na agenty amerického imperialismu Klimka, Chudobu a spol. a na vatikánské kruhy. Když proto žalovaný Hostička začal soustřeďovat nepřátelské živly z řad nepostižených nejreakčnějších představitelů předúnorové lidové strany v rozvratnou a špionážní organisaci, pokračoval jen ve zločinné činnosti, již předtím započaté. Právě z této vatikánské složky illegálního podzemí došlo — jak bylo dokázáno řadou již provedených procesů — k nejpodlejším a nejzločinnějším útokům proti československému lidu, k špionážním a teroristickým akcím. Proto nepřekvapuje, že žalovaný Hostička se pokusil krýt rozvratnickou a zločinnou činnost jím vytvořené illegální skupiny za farizejské fráze tak zvaného „programu“ o bohu, křesťanství atd. Tato podzemní organisace byla přímo řízena střediskem americké špionáže přes agenta CIC Ing. Žemlu, odsouzeného čs. soudy k trestu smrti in contumatiam pro zločin vraždy, z amerického okupačního pásma v Německu, kam posílala pomocí agenta CIC špionážní materiál. Určité špionážní zprávy předala skupina vojenskému attaché francouzského velvyslanectví plk. Helliotovi. Rozvratnická skupina byla též ve spojení s bývalým vojenským attaché tohoto velvyslanectví gen, Flippo, který jí zprostředkoval spojení se zahraničím.
Toto soustředění reakčního podzemí bylo dovršeno zločinnou skupinou trockisty Záviše Kalandry. Tato skupina přes svého vůdce, obžalovaného Kalandru, byla ve spojení s anglickou státní příslušnicí M. Bakerovou a americkou státní příslušnici, redaktorkou United Press, H. Fisherovou, a prováděla soustavně špionážní činnost ve prospěch americké výzvědné služby, a to za účasti skupiny Kleinerová — Pecl.
Zažalované vedení záškodnického spiknutí proti republice představuje komplot zločinných živlů, od vyvlastněných továrníků, přes politické ztroskotance, bezohledné karieristy a trockistické škůdce dělnické třídy, živly, rozhodnuté z nenávisti k socialismu a republice bojovat nejzločinnějšími prostředky proti šťastné budoucnosti československého pracujícího lidu.
(Z obžalovacího spisu)
Bibliografická citace: DVOŘÁK, Miroslav a Jaroslav ČERNÝ. Žoldnéři války: Soudní proces s Dr. Horákovou a spol. Praha: Nakladatelství Mír a Družstevní práce, 1950. edice "Za trvalý mír", 3. svazek.
Přílohy
Fotografie
Související články
- Nastolení komunistického režimu a první politické procesy v ČSR na přelomu 40. a 50. let (1.11.2014)
- Politické procesy s významnými funkcionáři strany a ústup od teroru po smrti Stalina a Gottwalda (1.11.2014)
- Jan Zábrana – setkání s literáty a Miladou Horákovou (25.5.2014)
- Zdeněk Nejedlý - O výtvarnictví, hudbě a poesii (1952) (12.2.2014)
- Rok po roce - 1950–1954 - text (30.11.2013)
- Dopisy Dr. Milady Horákové z pankrácké cely smrti (1.10.2013)
- Rok po roce - 1950-1954 v Československu - prezentace (31.8.2013)
- Druhá skupina spoluodsouzených v tzv. záškodnickém spiknutí v propagandistické knize "Žoldnéři války" (6.8.2013)
- Pasáž z knihy "Žoldnéři války" věnovaná propagandistickému shrnutí procesu (6.8.2013)
- První skupina spoluodsouzených v tzv. záškodnickém spiknutí v propagandistické knize "Žoldnéři války" (5.8.2013)
- Braň pravdu až do smrti - odkaz JUDr. Milady Horákové (12.7.2013)
- Církevní procesy a akce K (9.6.2013)
- Politické procesy 50. let - materiály pro učitele (19.6.2012)
- Role Jana Buchala z Ostravy v monstrprocesu s Miladou Horákovou a spol. v roce 1950 (4.11.2011)
- Jan Buchal - neznámý muž z procesu s Dr. Miladou Horákovou (31.10.2011)
- Politické procesy v sovětských satelitech na webu Totalita.cz (30.9.2011)
- Čtený poslední dopis Dr. Milady Horákové z pankrácké cely smrti (8.5.2010)
- Olga Hrubá vzpomíná na Miladu Horákovou (12.4.2010)
- Případ Horák (16.1.2010)
- „Vypořádali jsme se s Horákovou, vypořádáme se i s americkým broukem!“ (3.11.2009)
- Politické procesy jako divadlo (20.10.2009)
- Politické procesy 50. let v Československu (16.10.2009)
- Výběr pramenů pro politické procesy 50. let - metodické listy (16.10.2009)