Masaryk předpokládal po porážce Německa vytvoření „nezávislých Čech" - samostatného československého státu; měl být královstvím (nikoliv tedy republikou), českým králem se měl stát „některý západní princ" (dánský či belgický, případně anglický). Hranice státu by byla menší než pozdější ČSR, nepatřila by k němu Podkarpatská Rus a byly připuštěny ústupky od historických hranic na jihu Čech, Moravy a ve Slezsku. Tento projekt byl jedním z řady Masarykových plánů, které vytvořil v době války.

Budoucnost Čech (výňatek z memoranda)

Můj informátor pečlivě zdůrazňoval hned na začátku, že nezávislé Čechy, po jakých touží, představují maximální program a jsou naprosto nemyslitelné, jestliže a pokud nebude Německo rozdrceno. Mladší generace pevně věří v možnost tohoto maxima. ...

Zdůrazňoval fakt, že Čechy jsou klíčem k situaci a že armády rakousko-uherská a německá budou všemožně klásti odpor v obvodu kolem Krakova z mnoha příčin, politických i hospodářských. ...  Oslabit nebo rozdrtit Rakousko-Uhersko je účinný způsob zeslabení Německa. Celá politika Bismarckova byla založena na úsilí zabránit, aby tato teorie nebyla uváděna v praxi; a i jeho nástupci, přes svou neschopnost diplomatickou, jsou si dobře vědomi strategického významu Čech. Pro Rusko je obsazení Vídně a Pešti pouhým zdáním, kdežto obsazení Prahy je skutečností; udrží se déle ve Vídni, jestliže dobudou nejprve Prahy. Nesmějí však žádným způsobem vkročit do Čech, leč aby tam zůstali: neboť následky by mohly být naprosto osudné. ...

Bez rozhodné porážky Německa nemůže býti nezávislých Čech; avšak bude-li jednou Německo poraženo, mohou být utvořeny v maximálních hranicích. V tomto případě správný postup by byl obnovit historické Čechy, Moravu a Slezsko a připojit k nim slovenské kraje uherské (Slovensko). Jižní hranice nového státu by pak sledovala hranici mezi nynějšími provinciemi Čechami a Moravou na jedné a Horními a Dolními Rakousy na druhé straně, ačkoli by mohly být provedeny některé malé změny na jihozápad od Budějovic a mezi Gmundem a Znojmem na základě etnografickém. Hranice by potom sledovala řeku Moravu až k jejímu ústí do Dunaje, poté tok Dunaje samého na sever od Žitných ostrovů až k ústí řeky Ipoly. Dále by sledovala tok Ipoly až téměř k jejím pramenům a odtud co možná nejtěsněji národopisnou hranici mezi Slováky a Maďary a dále mezi Slováky a Rusíny. ...

Podle jeho mínění nový stát by mohl být toliko královstvím, nikoli republikou; bylo by to přáním rozhodné většiny národa. V zájmu budoucnosti a především v zájmu budoucnosti vztahů rusko-českých - na to kladl silný důraz - bylo by moudřejší neuvádět na trůn ruského velkoknížete, nýbrž raději nějakého západního prince, nejlépe dánského nebo belgického. ...

Můj informátor klade velmi silný důraz na to, aby Rusové, jestliže jsou s to vpadnout do Čech, nepokoušeli se tvořit zamýšlenou českou nebo „husitskou" legii po způsobu legie polské. Učinili by dobře, kdyby s tím počkali až do období poněkud pozdějšího a použili, jakmile budou skutečně v Čechách, sokolské organizace k udržení pořádku. Sokolové by se tedy stali jakousi milicí nebo občanskou gardou a tak i jádrem budoucího českého vojska....

ZDROJ: ČAPKA, František. Zrod ČSR v datech a událostech. Olomučany : CERM Akademické nakladatelství s.r.o., 1998. 40 s. ISBN 80-7204-04-X.