Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Potom za všeobecné pozornosti a hlubokého ticha počal čisti br. dr. Patejdl tento manifest legionářů:

Manifest legionářů

Dovršuje se dnes deset let od chvíle, kdy uhodil v Sarajevě první blesk hrozné bouře válečné a současně pět let od jejího skončení podpisem mírové smlouvy ve Versailles. Po pěti letech míru připomíná si dnes lidstvo pět let největšího vraždění, které kdy viděla země. Pro náš národ československý druží se dnes 29. června k této vzpomínce ještě šesté výročí slavnostního uznání vládou francouzskou naších práv na svobodu u příležitosti odevzdání praporu 21. pluku československých legií a připomíná mu, proč po 300leté cizí nadvládě došel svobody za světové války.
Síla pravdy, práva a bratrství, která učinila kdysi z lidu Husova slavné bojovníky proti středověké světovládé císařství římského a světské moci papežské, znovu ožila v nás v boji za odčinění hanby a křivdy bělohorské a za zmaření zpupného pokusu o novodobou světovládu germánstva a jeho pomocníků. Plně odkaz svých předků a příkaz svého svědomí, zvedl národ náš od počátku války revoluci proti habsburské monarchii a postavil se na stranu národů, bojujících za vítězství práva nad násilím svobody nad porobou. Silen vírou v ideu svých dějin, lid doma pevně čelil nelidskému násilí vojenské diktatury tichým i zjevným odbojem a mnoha obětmi.Vedeni touž vírou, utvořili jsme za hranicemi vlasti za pomoci spojenců a vůdcovství Masarykova tři dobrovolnické armády, které ještě před koncem světové války a uzavřením míru vydobyly si mezinárodního uznání jako vojsko samostatného národa s vlastní revoluční vládou a staly se tak základem nezávislého československého státu. Tak, po tisíci letech násilného rozdělení pod panstvím cizích národů a vlád, obnovili Češi a Slováci svou národní jednotu obětí krve společně v legiích prolité. Tak založil náš národ svou republiku pomocí světové demokracie a postavil tím také hlavní pilíř nové demokratické soustavy národních států na troskách protií národní samovlády habsburského zpátečnictví.
Z lidu tudíž vzešlo naše vítězství, naše státní moc a právo, z jeho souhlasu a víry v týž ideál svobody a míru, jenž od věků je obsahem naší myšlenky národní a slovanské a jenž také miliony ostatních národů, germánsko-maďarským imperialismem potlačených a ohrožených, přeměnil v této válce ve vítězná vojska. Tím dán je smysl světové války a naučení z ní plynoucí. Tím dán je také pro všechnu budoucnost program naší republiky a obsah naší národní povinnosti.
Duch husitské pravdy a bratrství zvítězil znovu nad zvůlí Habsburků a lží protireformace. Síla americké demokracie rozhodla vítězství národů, bojujících za svou svobodu a sebeurčení proti národní výbojnosti a nenasytné panství chtivosti. Dobro volná služba lidskosti sjednotila rozptýlené a vyzbrojila bezbranné, zatím co moc násilí a zloba pýchy zhroutila se nakonec sama v sobě. Nových hrozných katastrof a snad i zkázy vší své vzdělanosti může se lidstvo vyvarovati jen tím, že novou organisaci svého soužití založí na zákonech rozumu a dobré vůle a utvoří obranné souručenství proti každému novému pokusu o vyvýšení násilí nad právo. K tomu každý národ povinen je přispívati politikou dohody a snášelivosti při pohotovosti k vlastní obraně a uskutečňováním zásad demokratické svobody a spravedlnosti ve vlastním vnitřním životě.
Proto i my, českoslovenští legionáři, vzpomínajíce války, voláme především po míru, po bratrském sblíženi všech Slovanů ve svobodě a pokroku a po demokratickém soužití všech národů. Vzpomínajíce své revoluce, voláme k národu, že zabezpečení dobyté svobody, svou národní budoucnost a sílu můžeme nalézti jediné v utužení těsné a bratrské jednoty československé, v bratrském soužití s našimi slovanskými bratry Podkarpatské Rusi a ve věrnosti duchu národního našeho odboje, jejž vtělil náš vůdce ve washingtonskou deklaraci nezávislosti.
Víme, že zlovůle a pýcha, která vedla k vraždění národů, není dosud odzbrojena, válkou rozpoutané vášně nejsou utišeny a světový mír není trvale zabezpečen. Nejen v národech poražených, nýbrž i těch, jež patři k vítězům, neproniklo dosud všude poznání, že smyslem všech obětí války a odkazem milionů padlých jest příkaz rozumu a srdce, který praví: Ne hmota a lež, nýbrž duch a pravda, ne násilí a zášť, nýbrž právo a lidskost, »ne Caesar, nýbrž Ježíš!«. Tím více je však nutno, aby národ náš si plně uvědomil, jak velmi mnoho pro věc světového míru a světové demokracie záleží na udržení jeho republiky jako hradby pokroku a práva. Bohužel ani u nás nesplynula dosud v myslích všeho lidu věc pravdy, svobody a spravedlnosti s představou povinnosti národní i lidské. I u nás žije dosud mnoho z poražené a odsouzené minulosti, která po skončeném boji znova vychytrale a směle se zařizuje v příbytku, vybudovaném silou ducha svobody.
Veřejnou mocí, která po národní revoluci může svou vážnost a oporu nalézti trvale jen ve službě lidu, v jeho souhlase a součinnosti, leckde u nás hospodaří se dosud po vzoru monarchie, která centralistickou vládou nad lidem a proti lidu připravila svou zkázu.
Leckde pod záminkou pořádku a mravnosti či náboženství ztěžuje a ruší se u nás svoboda kritiky a výchova pro pravdu a opravdovost, ač jenom na nich může v republice založena býti nutná úcta k zákonu a pevná kázeň. Jinde zase jménem vlastenectví a státní myšlenky brzdí a zrádcují se zaslepeně oprávněné snahy o zamezení sociálních křivd a nesrovnalostí, ač právě jimi národ uvnitř nejvíce je oslabován. Naše republika může však splnití své poslání ve světě a bude silná jedině tehdy, bude-li opravdu její neustálou snahou býti pokrokovou, jak žádá washingtonská deklarace a bude-li důsledně dbáti zaručených svobod.
Bez svobody ducha, svědomí a vědy nemůže se nikde trvale udržeti svoboda národní a politická. Porobení národní šlo u nás v minulosti ruku v ruce s bezpříkladným znásilněním našich předků ve věcech víry a náboženství. Proto je dnes naší národní povinností a příkazem zdravého vývoje republiky, aby, jak washingtonská deklarace žádá, zavedena byla u nás plná svoboda a rovnoprávnost všech církví před zákonem a odloučení jejich od státu. Ze svých škol jsme povinni učiniti dílny opravdové převýchovy národa pro demokratickou svobodu, sjednotiti je ve správě státu a hájiti jich neústupně proti hierarchii, která pro udržení své autority potřebuje nikoli světla poznání a dobroty srdce, nýbrž zatemnělosti a fanatismu. Jediné tak opravdově a trvale se vypořádáme s dobou temna našich dějin.
Z národní naší armády nesmí vymizeti legionářský duch družnosti a bratrství, posvěcený jednotícím ideálem spravedlnosti v národě i mezi národy. Ideová jednota s národem a povznášející vědomí nezištné služby demokratickému poslání státu musí i napříště vždy násobiti sílu počtu a hmotných prostředků naší národní obrany. Pamětlivi ducha odboje, nesmíme se spokojiti politickými svobodami a rovností před zákonem. Důvěra v lepší osud pracujících ve svobodném státě učinila ze zástupů vykořisťovaného lidu nejobětovnější bojovníky za národní osvobození! Také dnes jen ochranou pracujících proti zneužívání převahy majetkové lze učiniti z našeho lidu silného a sebevědomého obránce naší státní myšlenky i naší národnosti na pomezi republiky. I rozkladnému vlivu těch, kdo hlásají nezbytnost sociální revoluce a diktatury proletariátu, lze účinně čeliti jen důsledným bojem proti nezaviněné bídě pracujících a k práci ochotných.
Proto voláme všechny, kdož milují národ a republiku, k práci pro dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy, požadované washingtonskou deklarací.
Chceme, aby demokracie byla uplatněna důsledně i v životě hospodářském a aby všem byla poskytnuta jak rovnost před zákonem, tak i rovnost příležitosti ku práci a přístup k výrobním prostředkům.
Chceme, aby práce neplatila za zboží, potřebné ku kapitalistickému podnikání, nýbrž za službu bratra, spolupracovníka, spravedlivě odměněnou.
Chceme, aby stát neváhal zasahovati do zděděných a jakkoli jinak nabytých vlastnických práv k prostředkům výrobním, pokud se jich zneužívá na úkor národního a státního celku k vykořisťování pracujících a spotřebitelů.
Chceme, aby nebylo vykořisťování a důchodů bez práce, aby nebylo třídních křivd a třídního zákonodárství, aby spory zájmů, nutnou dělbou práce vzniklé, vyrovnávaly se spravedlivě v duchu vzájemnosti. Pak nebude ani nebezpečných třídních bojů a pak i vnější nebezpečí najde národ znovu pevný a sjednocený.
Tak rozumíme washingtonské deklaraci, tak rozumíme povinnosti svého vlastenectví, tak rozumíme socialismu, k němuž jednomyslně se přihlásil první sjezd všech legionářů po návratu do vlasti.
Národ, který pracuje a přemýšlí, odmítl a odmítá svody radikálních hesel sociální revoluce a jakékoli třídní diktatury. Je též dosti vyspělým, aby viděl nebezpečí překotného řešení sociálních otázek diktátem politické moci a dokázal dostatečně, že dovede býti trpělivý. Chápe rovněž neplodnost pohodlného radikalismu, jenž kritisuje, ale neradí a sám se vyhýbá práci a odpovědnosti. Avšak lid náš také ví a cítí, že překážkou pokroku a plodné práce nejsou jen zlá vůle a zášť nepřátel republiky spolu s ilusemi neplodného radikalismu, nýbrž i chyby a nedostatky těch, kdo se k republice hlásí.
Bezohledný boj o jednostranný zájem třídní brzdí práci tam, kde zájem celku žádá nutně dohody a vzájemnosti. Jen nepřipravenost a roztříštěnost stoupenců pokroku usnadňuje často úspěchy reakci a mnohý dobrý plán ztroskotává jen pro nedostatek vytrvalosti a víry těch, kdo za ním stojí.
Právě v táboře, jehož představitelé se dnes dělí o politickou moc ve státě, je zapotřebí zopravdovění a zvýšení pocitu odpovědnosti za národ a republiku. Potom budou získáni pro plodnou práci i mnozí z těch, kdož dodnes stojí stranou bez zlé vůle k národu a republice. Nesnáze a vady naší dnešní demokracie troufají si někteří vydávati už za důkaz naší národní nezralosti pro demokracii. Tím hlasitěji nutno prohlásili: V národě, jenž vlastní silou a prací zvedl se ke svobodě z chudoby a politické bezmocnosti, nelze pochybovali o tom, že většina jeho přeje si vlády z lidu, lidem a pro lid, jež ve smyslu ideálu našeho národního osvobození spravovala by republiku demokraticky, pokrokově, národnostně i sociálně spravedlivě.
S vděčností a rád dá národ náš svou podporu i souhlas vládě, která svou kulturní, hospodářskou a sociální politikou usilovati bude s rozvahou, ale soustavně a důsledně o zabezpečení opravdové demokracie a duševního pokroku ve státní správě, vojsku i školství, o zajištění proti nezaměstnanosti všech, kdo chtějí pracovati, a o nutné zlepšení životních podmínek všech pracujících.
Národ náš je také dávno již připraven, aby uznal za národní a státní nutnost pronikavé řešení a dovršení velikých hospodářských a sociálních reforem, jež mají odstraniti nejkřiklavější vady dnešního poměru práce a kapitálu, důsledné a dokonalé odčinění staré křivdy, způsobené odcizením půdy národu a zajištění národa a státu proti nebezpečí, které proň vyplývá z vlády cizích živlů nad nejdůležitějšími odvětvími průmyslové výroby. Jest to v prvé řadě sociální pojištění všech pracujících, pozemková reforma, postátnění uhelných dolů.
Vracejíce se do vlasti jako vojáci československých legií, neměli jsme vroucnějšího přání, než abychom mohli co nejvydatněji pomoci ve společné práci na řešení těchto národních a státních otázek se všemi, kdož stejně s námi chápou smysl našeho národního osvobození. Zůstali jsme pohromadě bez rozdílu stavu a stranického příslušenství jedině proto, že jako dříve boj, tak nyní společnou práci pro dokonání svého revolučního díla v duchu washingtonského prohlášení pokládáme za svůj úkol a povinnost k památce padlých bratří i vůči národu.
Věřili jsme a věříme, že s ohromnou většinou národa sejdeme se v bratrské shodě při tomto díle, k němuž přistupujeme ve vědomí, že sílou naší není ani počet, ani zbraně, jež jsme odložili, nýbrž živý pocit odpovědnosti za republiku, kterou jsme pomohli založiti. Přejeme si, aby tento pocit odpovědnosti pronikl do všech vrstev národa, aby všechen lid v sobě překonal zlé dědictví poroby a války, úzkoprsé sobectví a slepou stranickou vášeň, a aby měl vždy na paměti, že službou demokracii, lidskosti a pravdě jsme zvítězili, jedině tou službou si svoji svobodu též udržíme.
»Věříme v demokracii, věříme ve svobodu — a ve svobodu vždy větší a větší!« Republice, jejímu lidu a prvnímu presidentovi T. G. Masarykovi zdar!

Přerušován častým potleskem, skončil br. poslanec Patejdl posledními slovy manifestu, po nichž zaburácela bouře souhlasu a byly zahrány státní hymny, které byly vyslechnuty vzdáním cti.

Text je převzat z publikace "Památník manifestačního sjezdu legionářů v Praze 1924"
Uspořádali Dr. Lev Sychrava a Ladislav Sýkora
Vydala Československá obec legionářská v Praze
Tiskla Grafia v Praze
Snímky "Fotolegie" a "Centropress" v Praze
Štočky ze závodu Štencova v Praze