Kdy jste byli naposledy v loutkovém divadle? Před ... (nechci být indiskrétní, ale je to několik desítek let, že?) A co byste tam také dělali, pokud zrovna nedoprovázíte svoje děti či vnoučata. Chyba - dnešní loutkové divadlo se dokáže obejít bez klasických marionet a Kašpárka nebo Hurvínka a dokáže překvapit i zaujmout. Stejně jako mnozí dospělí pro sebe objevili animovaný film (nejen rodinná představení shrekovského typu, ale třeba i "komiksovou adaptaci" Persepolis), chápu ty dospělé, kteří se nerozloučili na konci dětství s loutkovým divadlem, případně ho znovuobjevili. A dobře udělali, dnešní loutková představení patří k nejimaginativnějším, jaká jsem viděl. Mým favorizovaným souborem v tomto žánru je pražské divadlo Minor. Za vidění stojí už i jen prostory, ve kterých působí, oceněné architektonickou cenou, ale především tamní představení.

Rád bych vás upozornil na pozoruhodné představení, které má toto divadlo nově na repertoáru. Neobvyklý je na divadlo pro děti už námět předstvení - vyprávění politického vězně z 50. let zaznamenané společností "Post bellum". Dramaturgicky a režijně se pod představení "Hon na Jednorožce" podepsali Adéla Balzerová a Jan Jirků, námět vychází z autentických životních osudů skauta Lubomíra Jednorožce. Ten byl v 50. letech odsouzen za napomáhání k útěku za hranice (pomohl známé s kufry na nádraží) na deset let do jáchymovského lágru. Sám žádný útěk neplánoval, jenom nesplnil svoji "občanskou povinnost" a tuto známou neudal. S nespravedlivým rozsudkem se ovšem nesmíří a podaří se mu utéct a skrývat se, další útěk - za hranice mimo dosah komunistické ne-spravedlnosti už nevyjde a je vrácen zpět do lágru s podstatně vyšším trestem. Dnes žije v Kalifornii a v závěru představení sám osloví diváky ze záznamu internetového rozhovoru s tvůrci představení na Facebooku.

Hlavním motivem hry je útěk, běh, cesta, na které cítíme stálé ohrožení. Zcela v souladu s tím hodinové představení ubíhá v rychlém tempu, kterému výrazně napomáhá živá hudba na jevišti a pěvecké výstupy herců (mezi nimi zaujme i melodramatická báseň vrátného tábora v podání Petra Vaňka "Jsem snad kat?"). Představení vyvolalo ve mně pocit až muzikálový. Hudba spolu s vlčími maskami a pohybem herců mezi diváky spoluvytváří atmosféru dusivé doby plné pronásledování a zastrašování. Celým představením diváka provází monologické vyprávění Ondřeje Bauera v roli Luboše (L. Jednorožec), přerušované pohybovými výstupy StBáků v kožených kabátech s namířenými samopaly a výraznými vlčími maskami na hlavách. Minimum dialogů s postavami, které hlavní hrdina potkává na svém útěku, vůbec neubírá hře napětí a spád. Hlavní protagonista zůstává po většinu představení za plátnem nataženým přes celé jeviště, které slouží jako projekční plocha, na kterou se přenáší jeho práce s loutkami v zadní části scény buď stínohrou, nebo častěji snímána kamerou a současně promítána. Herci na forbíně tak vstupují do obrazu loutkového světa podobně jako v laterně magice a přirozeně se s ním prolínají. Zapomeňte na "kukátko" s marionetami, moderní loutkáři vytváří imaginativní svět pomocí soudobé techniky a spíše než loutkové bych použil termín multimediální divadlo. Takto si představuji soudobé divadlo využívající prostředků postmoderní doby.

Přestavení mělo premiéru 16. 11. 2009, shlédnete ho v jednom aktu za cca hodinu a je určeno divákům od 10 let. Nemáte-li to do Prahy přes půl republiky, tak určitě neváhejte a nenechte si ujít některou z repríz.

P.S. Konzervativní divák loutkového divadla ovšem může z Minoru docházet rozčarován či přímo zklamán. U šatny jsem při odchodu vyslechl nadšeného malého návštěvníka a jeho brblající babičku: "Jestli teda tohle stálo za 150,- korun?", která dále vnukovo nadšení zchladila slovy: "Tobě se to líbilo? To je proto, že jsi ještě neviděl pořádný divadlo." Držím palce malému nadšenci pro nové formy moderního divadla, aby si udržel vlastní názor.

Informace o představení na stránkách Divadla Minor