Když na jaře 1949, rok po únorovém převratu, poprvé vyšel Život s hvězdou, zareagoval oficiální měsíčník svazu spisovatelů Nový život jednoznačně: taková kniha nepatří do socialistické literatury, její autor je škůdce. Jiří Weil se ocitl na černé listině, nesměl publikovat, byl vyloučen ze svazu spisovatelů a patrně jen pokořující sebekritika jej uchránila před dalšími represemi, před osudem těch, kdo byli zatýkáni a vězněni. Příčinou tak ostrého odsudku však nebyl jen Život s hvězdou sám...

Za kampaní proti Životu s hvězdou se totiž skrývaly starší politické a kulturní spory druhé poloviny třicátých let. Stalinští komunisté nemohli Weilovi zapomenout předválečný román Moskva - hranice (1937) a jeho nevydané pokračování Dřevěná lžíce (dopsáno 1938, autor jej stáhl z tisku, poprvé až v italském překladu 1970, Praha 1992). Bylo to jedno z prvních svědectví o atmosféře stalinismu v Sovětském svazu. Svědectví o to zajímavější, že nebylo apriorně pojato jako ideové či politické odmítnutí sovětského režimu - vypsal je člověk, který se už od počátku dvacátých let angažoval v komunistickém hnutí, překladatel Majakovského, Gorkého, Krupské, propagátor sovětské kultury, zaměstanec sovětské mise v Praze ve známé vile Tereze, redaktor Tvorby, který navštívil Sovětské Rusko poprvé už v roce 1922 a strávil v něm - ne jako privilegovaný host jako mnozí jiní spisovatelé, ale jako řadový občan, pracovník v nakladatelství - několik let. Postava českého intelektuála Jana Fischera má výrazné autobiografické rysy. Fischer upadne do podezření, nemůže se ospravedlnit, protože plnil tajné poslání v nacistickém Německu a dostal příkaz mlčet. Při vlně čistek, které rozpoutal Stalin po zavraždění Kirova v polovině třicátých let, je Fischer vyloučen ze strany a poslán na převýchovu do Střední Asie. Podle pamětníků Weil stejně jako jeho hrdina v Moskvě trpěl mrazivým počasím i byrokratickým šikanováním, toužil po evropském způsobu života, kávě, teplém oblečení a gramofonových deskách...

Obsah:
1. Prehistorie. Geneze metody v Moskvě-hranici
2. Život s hvězdou
3. Na střeše je Mendelssohn a Žalozpěv

Životopis Jiřího Weila na webu Slovník české literatury po roce 1945.

Centrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Vzniklo v roce 2010 při Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK.
Jeho cílem je studovat literaturu spojenou s šoa/holokaustem a židovskou kulturu v českých zemích a ve střední Evropě. Pracovníci centra se tímto tématem již několik let systematicky zabývají.
Centrum pořádá mezinárodní workshopy k tematice holokaustu. Prvním výsledkem bylo mezinárodní symposium v roce 2005, z něhož vyšla publikace Holokaust – Šoa – Zagłada v české, slovenské a polské literatuře (ed. J. Holý, Praha, Karolinum 2007). Druhou knižní publikací byla kolektivní monografie Jiří Holý/Petr Málek/Michael Špirit/Filip Tomáš: Šoa v české literatuře a v kulturní paměti (Praha, Akropolis 2011). Následovaly sborníky z mezinárodních workshopů pořádaných spolu s německými a polskými kolegy. V současnosti pracovníci centra pracují na velké monografii Cizí a blízcí. Židé, literatura, kultura v českých zemích ve 20. století. Kromě toho se podílí na přípravě mezioborového programu Židovská studia, který se bude od příštího roku otevírat na Filozofické fakultě FF jako studijní obor (magisterské navazující studium).
Centrum rovněž spolupracuje se zahraničními partnery, v současnosti především s univerzitou v německém Gießenu (Institut für Slavistik, Arbeitsstelle Holocaustliteratur) a Univerzitou Adama Mickiewicze v polské Poznani (Instytut Filologii Słowiańskiej). Hlavními domácími partnery jsou Ústav pro českou literaturu AV ČR, Židovské muzeum v Praze, Centrum judaistických studií na FF UP v Olomouci a Centrum pro studium menšin v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.