Karel Hansa: Hrůzy východu
Publikováno: 18.12.2014, Aktualizováno: 31.12.2014 06:39
Rubrika(y): Počátek století a první světová válka
Autor: Monika Horsáková
Češi měli ve 20. letech 20. století svědectví o arménské genocidě z první ruky. O arménských osudech se českou veřejnost snažil informovat cestovatel Karel Hansa. Tragédii podrobně vylíčil ve svém cestopisu Hrůzy východu, který vyšel v roce 1923. Popsal v něm dozvuky masakrů a shromáždil řadu očitých svědectví. Zatímco u nás je autorem téměř neznámým, v Arménii patří mezi slavné Čechy a obálka 1. vydání jeho knihy nechybí ani v Muzeu arménské genocidy v Jerevanu.
Kniha se věnuje dějinám Arménů od antiky až po 20. léta 20. století. Čtenáře seznamuje s původem arménského národa, jeho jazyka a literatury, zabývá se přijetím křesťanství, literárním dědictvím, kulturními aktivitami, významnými osobnostmi. Nejpůsobivější jsou ale právě části, ve kterých se Karel Hansa věnuje násilné deportaci a vyhlazování Arménů.
MUŽI
„Deportaci Arménů předcházelo vždy všeobecné odstranění mužů a mladíků povinných vojenské službě, kteří složením určitého poplatku, jak podle stávajících zákonů v Turecku bylo zvykem, zprostili se služby vojenské. Mimo těchto odstranění všichni muži, osoby čelné z obyvatelstva arménského, což dělo se za účelem, aby odstraněni byli ti, kdož podávati mohli zpráv o jednání s deportovanými, ale také proto, aby jakýkoliv odpor byl znemožněn, jakož i proto, aby karavany deportovaných, skládající se většinou z žen, dětí a starců, nevyžadovaly tolik průvodců a strážců. Hromadné odstranění mužů a mladých lidí k vojenské službě způsobilých dělo se pod záminkou, že tito organisováni budou v pracovní oddíly, které na správce silnic a cest budou používány. A zatím, všichni tito nešťastníci vázáni do tlup 15–20 hlav čítajících, pod údery kolby pušek a ran bičů, hnáni v houfech na místa odlehlá, do horských slují a tam bez milosrdenství porubáni. Tisíce a tisíce zahynulo jich ve vlnách Černého moře, ve vlnách Eufratu a Tigridu, ve kterých hromadně topeni potápěním lodic, do kterých, jsouce přivázáni jeden ke druhému zády, byli nahnáni. A aby žádnému z nich nepodařilo se zachrániti vyproštěním se z pout a plaváním, obsazeny břehy průvodci, kteří každého zastřelili.“
DUCHOVNÍ
„Duchovní správci lidu, kněží ani biskupů nevyjímaje, pozatýkáni a uvězněni ve strašlivých žalářích, ve kterých nelidsky mučeni a týráni. Oni to byli, kteří za hrozného mučení přiznati se měli a prozraditi, kde uchovány zbraně, střelivo a materiál revolucionářský.
Tak mučeni strašlivým bitím pomocí prutů na bosá chodidla, až týraná oběť bolestí omdlela, ale často i zemřela. Způsob tohoto mučení, zvaného bastonáda (oběť svázána a tlučena na bosá chodidla pruty), nejoblíbenější to prostředek k trápení, bylo prodělati i biskupům, kterým i vousy vytrhávány aneb třísky dřeva za nehty zatlučeny. – V městě Sivas tímto způsobem mučen tamější biskup, kterému bastonádou chodidla tak roztříštěna, že z nich visely jen cáry zkrváceného masa a na rozkaz valiho přibity nešťastníku po provedeném mučení, za jehož průběhu třikráte omdlel, ale vždy politím studenou vodou opětně byl zkříšen, na paty žhavé koňské podkovy. A vali (v turečtině guvernér, pozn. red.), jsa tázán, proč tak dal učiniti, cynicky se směje, odpověděl, že není přec možno biskupa, osobu tak vlivnou a váženou, deportovati bosého. Sta a sta kněží, profesorů a učitelů pověšeno na ulicích měst a mrtvoly ponechány na odiv luzy ulice po celé týdny dlouho viseti. Hořce pláče, ukazoval mi ta místa hrůzy v Bejrutu profesor-kněz, správce sirotčí školy.“
DEPORTACE
„Rozkaz k deportaci dán obyčejně večer, častokrát ale i jen hodinu před samotným provedením. (...) Nesčetné, konce nemající karavany ubožáků vlekly se na pochodech týdny, ale i měsíce trvajících, jsouce poháněny údery kolbou pušek, bičů a obušků od doprovázejících je průvodců a strážců, o hladu a žízni, bosé a polonahé do krajin pouště arabské, do míst, které ‚na papíře‘ určeny nešťastníkům za nová bydliště. V průběhu pochodů zakoušeti bylo deportovaným strašlivých muk a vraždění, které bylo doprovázeno loupením žen a nezletilých dívek, které zavlečeny do harémů rodin mohamedánských, ale i osad kurdských, a které byly na denním pořádku.“
VZPOMÍNKY PAMĚTNÍKŮ
(zdroj: Karel Hansa: Hrůzy východu)
(zdroj: Karel Hansa: Hrůzy východu)
„Během šesti hodin bylo povražděno ve městě Angora více než 1 500 mužů. Kteří svázáni a odvedeni za město, kdež na odlehlém místě řezníky byli poráženi jako dobytek.“
(český inženýr, zaměstnaný v osmanské říši na železnici)
„Na cestě z Diarbekiru do Urly jsem na obou stranách cesty nesčetné mrtvoly viděl, vesměs to mladých mužů, kteří měli hrdla proříznuta. – Jeden turecký paša vyjádřil se vůči vysoce vzdělanému Arménu: ‚Buďte rádi, když vy alespoň v poušti hrob svůj najdete, toho mnozí z vás nemají.‘“
(německý setník)
„...byli jsme mnoho hodin na pochod, jdouce směrem jižním a úplně bez vody. Mnozí hladem, ale i palčivou žízní trápeni klesali. Každý den byli jsme přepadáni a strašlivě s námi nakládáno. Mnohé ženy byli odvedeny, kam, není mi známo. Jedna žena, kladoucí odpor, když chtěli jí jednu z dcer odvléci, s mostu byla svržena a ruku si zlámala. Potom byla s jednou svojí dcerou do propasti svržena. Když uviděla to druhá její dcera, skočila za nimi, aby společně zemřely.“
(Marica Kejejjan)
„Na dalším pochodu v blízkosti Mardinu nechali nás 8 dní dlouho na širém poli za velikého vedra tábořiti. V blízkosti byla veliká vodní nádrž. V noci Turci nádrž otevřeli a nechali nás vytékající vodou zatopiti. Při tom stříleli po nás a loupili mladé ženy a dívky. Denně tak na pochodu byli jsme vystaveni nejhorším ukrutnostem a počet náš vůčihledně víc a více se menšil.“
(Marica Kejejjan)
„Strašlivý přitom jest pohled na nemocné malé děti, často ve špinavých hadrech zabalené aneb v mokrých cárech pytlů, jak jsem viděl za různých svých návštěv v táborech a stanech za časů týdny trvajících dešťů podzimních. Děti ležely v největším stupni smrtelné horečky bez pomoci na holé zemi v kalu, blátě, vodě. Co živ budu, nezapomenu těch maličkých tvorů, těch trpitelů za viny nespáchané.“
(Karel Hansa – vzpomínka na tábor uprchlíků)
HANSA, Karel. Hrůzy východu: (se 60 původními fotografiemi). [Praha: s.n., 2006]. 154 s., [46] s. obr. příl. ISBN 80-239-8157-9.
Související články
- Arménská genocida ve vzpomínkách z knihy Karla Hansy (23.3.2017)
- Holokaust a jiné genocidy – nová kniha Edice Moderní dějiny (1.2.2016)
- Kniha o genocidách 20. století vyvolala zájem i živou diskusi (18.1.2016)
- Svědkové genocidy (18.12.2014)
- Film: Arménská genocida (18.12.2014)
- I. světová válka - 1915/1916 (2.6.2013)
- První světová válka 1914 - 1918 (11.3.2011)
- Genocida Arménů (16.5.2010)
- Genocida - vina a trest (3.2.2010)
_Zajímavé odkazy
_Prameny
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI
Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.
_Metodika
Dějepis pro všechny a o všech!
Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.
_Aktuality
Finále XV. ročníku soutěže Eustory
Aktualizováno: 18.9.2024 13:32 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
.jpg)
18. října 2024 proběhne v ostravském Centu PANT slavnostní vyhlášení nejlepších prací soutěže Eustory. Poprvé budou uděleny ceny ve dvou kategoriích: odborná práce a multižánrový projekt.
_Dějiny v médiích
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy
ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...
