Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Karel Biňovec (23. října 1924 – 30. června 1991)
Český spisovatel, žurnalista, herec, režisér a disident.

Karel Biňovec se narodil v Praze v rodině hostinského. Po absolvování klasického gymnázia byl za druhé světové války totálně nasazen v Avii v Letňanech. Po válce začal studovat filozofii a estetiku na UK v Praze. Studium ale nedokončil, protože byl přijat na dramatickou konzervatoř v Brně. Později vystudoval divadelní režii na brněnské JAMU. Divadlo ho plně pohltilo, působil jako herec i režisér v různých divadlech. Byl režisérem v divadle v Teplicích a v Novém Boru, vedoucím redaktorem podnikového časopisu v Opavě a vedoucím programového oddělení vítkovického Domu kultury. Koncem 60. let byl redaktorem literární redakce v ostravském studiu Čs. rozhlasu. V srpnu 1968 ostravský rozhlas řídil. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ, z rozhlasu musel v roce 1970 z politických důvodů odejít a pracoval pak až do důchodu v Knihovně města Ostravy, v bibliograficko – informačním a metodickém oddělení. Po roce 1970 byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu. Jeho dílo tvoří především fejetony, eseje a poezie. Karel Biňovec napsal rovněž řadu metodických textů k literárním besedám, medailony německých, ruských a polských autorů.

Jako jeden z mála lidí v Ostravě byl v 80. letech aktivní v disentu, stal se signatářem Charty 77 a manifestu Hnutí za občanskou svobodu. Po podepsání Charty 77 byl sledován StB. Po odchodu do důchodu psal Biňovec fejetony pro rozhlas, pravidelně je vysílala rozhlasová stanice Svobodná Evropa, byl členem redakční rady časopisu Alternativa, pravidelně přispíval do měsíčníku Severomoravská pasivita. Po listopadu 1989 spoluzaložil Moravskoslezský den. Do něho každý den přispíval sloupkem „Mluvím za tebe“. Vyjadřoval se v nich k současnému politickému dění a celkově k životu lidí i zvířat. Od roku 1990 byl poslancem České národní rady a zakládajícím členem HOSTu.

Dílo Karla Biňovce:
Povídejme si o detektivkách
Matematik hrůzy (o E. A. Poeovi)
Zápas o divadlo
Arbesovo romaneto
Český historický román
Vědcovo velké dobrodružství (o F. Běhounkovi)
- všechna tato díla byla vydána pod hlavičkou Knihovny města Ostravy.
Slovo do pranice - 1991

edice ARCHANDĚL /Nezávislé nakladatelství a vydavatelství/
KAREL   BIŇOVEC "STÍN" - Groteskně tragická koláž o dvanácti zpěvech

Svazek 3.
Náklad - 50 ks
Grafiky - Rosťa Němčík
Vydání první
Ostrava 1990

Originální vydání - strojopis z roku 1990 - si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s ním je v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.

Karel Biňovec

STÍN
Groteskně tragická koláž o dvanácti zpěvech

ADÉLCE
Která mi dala sílu,tuto poému napsat a byla její první posluchačkou a shovívavým kritikem
 
/ 1 /

Stín monstra padl na Prahu
na Vltavu i Hrad ...
Zářivé zítřky na prahu -
klaňme se jako Alláhu
mužovi s čelem sedláka,
jenž káže jásat, neplakat
a unisono hrát!

Největší génie všech dob,
tvé odpůrce tref šlak!
Nad mrchovištěm ne-osob
hrajeme vabank, hop či trop
a vítězství je nasnadě,
když panuje nám na Hradě
tvůj nejvěrnější žák.
 
/ 2 /
 
Mráz ještě pálil tváře,
běsnilo sněžení.
Čas připřáh ke své káře
ohnivé spřežení,
pendlovkám historie
vytáhl závaží.
Už neuštkne tě zmije!
Dělník je na stráži.

Zni slova Gottwaldova
nad mořem lidských hlav.
Had do díry se schová.
A proto, lide, slav,
slav den, kdy v lepší příští
vyjel vlak z nádraží.
Pod koly hady tříští...
Dělník je na stráži.

Když máme, co jsme chtěli,
chraň, soudruhu, si chraň,
zač otcové tví mřeli,
platili krve daň.
Dejme se v pevné víře
do díla s kuráží!
Had marně syčí v díře.
Dělník je na stráži.

/ 3 /

Soudružky a soudruzi, nyní vám zazpíváme
ukrajinskou častušku:

V kolchozech teď dobře žijem -
žírná pole, žírný sad.
Živ buď drahý soudruh Stalin,
který povznes Zemi rad!

S každým měsícem a rokem
se náš život zlepšuje.
To je tím, že o nás stále
rodný Stalin pečuje.

Na stalinskou pečlivost
odpovíme jasně:
Plány prací kolchozních
vyplníme včasně.

Celý kolchoz náš se rozhod:
za sklizeň se budem bít.
Staline nás milovaný,
přijď náš kolchoz navštívit!

Poctivě jsme pracovali,
sklizeň je už v bezpečí.
Staline náš, příchod tvůj k nám
byl by svátek největší!

Co nám soudruh Stalin dal,
na mysli vždy budem mít.
To, co Stalin povídal,
vždy se musí vyplnit.
 
/ 4 /

Náš vlak se řítí v lepší příští.
Příšerný topič neznámý
s urputnou pílí v topeništi
žár udržuje lebkami.

V bezednou noc vlak míru sviští,
kdo stojí v dráze, zahyne.
Přikrmte oheň v topeništi!
Díky ti, díky, Staline!

Pějeme paian rodné Straně,
kdo nezpívá, ven z kola jde.
Topič si chlapsky plivne v dlaně...
Díky ti, díky, Gottwalde!

/ 5 /
 
Zítra se bude tančit všude.
Víno je rudé jako krev.
Nepiješ s námi? Neubude.
Hoří v nás svatý lidu hněv.
Nedáme vzít si lepší příští,
reakci postavíme hráz.
Kdo váhá, skončí na smetišti.
Bez přítěže se kráčí snáz.

Už nejsme lidi, teď jsme masy,
už nejsme národ, jsme teď lid -
a masy hrdě Vůdci hlásí:
Jsme jednotní, jsme monolit!

Na stožár světa vlajky rudé
vyletí za chorálu děl.
Zítra se bude tančit všude
na skalpech třídních nepřátel.

..............................

Pějeme paian rodné Straně,
kdo nezpívá, ven z kola jde.
Topič si chlapsky plivne v dlaně...
Díky ti, díky, Gottwalde!

/ 6 /
 
Plevel se v naše pole vkrádá,
všude je zrada, zrada, zrada!
Tvář její hnusná, vždycky táž.
V ní rozvrat je a sabotáž.

Nepřítel podlé plány spřádá,
lstivě se skryl i v našich řadách -
i v partaji se rozleze
ta zatracená hereze.

Zrádci nás nezaskočí spící -
náš Kléma, ten má pod čepicí,
vždy nejlíp ví, co žádá lid,
nedá se nikým ošulit.

Zlotřilá chamraď bez cirátů
svěří se v péči kmotru katu...
Kmotr se před tím napije,
vždyť budou vyšší prémie.

Z paměti navždy mizí slova -
Kalandra, Píka, Horáková...
Člověčí jméno bylo tu,
hroutí se v prach a nicotu...

Kléma má na své bujné kštici
Clementisovu beranici.
S ní fotka mé ten pravý říz...
Kam ale zmizel Clementis?

/ 7 /
 
Agenti wallstreetských pánů
NEPROJDOU
Zaprodanci Vatikánu
NEPROJDOU

Kdo si chtějí v Bibli čísti
NEPROJDOU
Fašisti a sionisti
NEPROJDOU

Spřeženci Titovy kliky
NEPROJDOU
Lokajové Ameriky
NEPROJDOU

V našich vlastních řadách zrádci
NEPROJDOU
Trockisti a španěláci
NEPROJDOU

Ti, co křepčí v rytmu twistu
NEPROJDOU
Vrazi v žoldu revanšistů
NEPROJDOU

Kulaci a živnostníci
NEPROJDOU
Jejich děti, kmotři, strýci
NEPROJDOU

Diverzanti,kverulanti
NEPROJDOU
Ti, co místo schůze randí
NEPROJDOU

Cyklisti a holubáři
NEPROJDOU
Brýlatí a sedmilháři
NEPROJDOU
        NO PASARAN

/ 8 /

Dětičky stojí na stráži,
třídně nám srdce oblaží:
"Dědeček a babička,
ujídaj nám chlebíčka."

I mládež stojí na stráži
a řičí směle v extázi:
"Amerika čumí,
jak to Gottwald umí!"

Lid stojí bděle na stráži
a povykuje s kuráží:
"Cholera, mor, brabenci -
Trumanovi spojenci."

Básníci stojí na stráži,
svou pravověrnost prokáží:
"Záviše Kalandru
pověste na klandru!"

/ 9 /

Něžný poeta
písní rozplétá
cůpky nezbednic.
Báseň pomačká,
křepčí kozáčka
kolem šibenic.

Psovi psi smrt!

Něžní poeti
v slastném dojetí
mekají hold svůj.
Že jsou v přesile
k trůnu zběsile
ječí: Ukřižuj!

Psovi psí smrt!

Skalní Skálové
planou pro nové,
vždycky v linii.
Pohár pomyjí
se jim promíjí
když ho rozlijí.

Psovi psí smrt!

Pilní Pilaři
se k nim přifaří
drmolením bendž.
Plivnou na kříže,
když jdou za mříže
Palivec i Renč.

Psovi psí smrt!

/ 10 /

Rozbito monstrum, zůstal stín
a z láhve vypuštěný džin
napadá stromy, které kvetou.
Krvavý zadrhl se mlýn,
z paměti mizí do hlubin
domeček pod Loretou...

Nech nadějí, jež v oblacích tě šálí -
oprátka zetlela, čekají kriminály.

Ledová ruka hrdlo svírá,
v blátě se válí láska, víra,
přátelství neznamená nic.
Svědomí - pověra je čirá.
Devótnost z pohledů všech zírá
pod bdělou vládou domovnic.

Bu bu bu, pošlém na tebe
vždy přeúslužné STB.

Ve smrduté žumpě frází
marně se ke slovu hlásí
moudrost taťky Seneky.
Když se lidi stydí plazit,
k podlaze je zase srazí
tanky přátel na věky.

Bratříčku, zavírej vrátka!
    "S reakcí vezmem to zkrátka,
    chytnem ji za pačesy!"
Hausmajstrová ruce mne si.

/ 11 /

Vysoká tribuna, hadr rudý,
mikrofon žhaví velekněz nudy.
Otroci konsumu, vyvalte sudy!
Šlapeme. Chodéem v chod!
            Kudy však? Kudy?

Směr určí projev notábla:
Bla bla bla bla blablabla.

Klec nám spadla, klec nám spadla,
kdopak nám ji postaví?
Postaví ji sdělovadla,
vtlučou nám ji do hlavy.

Plev vagón, zrna ani zbla:
Bla bla bla bla blablabla.

Žijem si jak prase v žitě,
kradem, lžeme nepokrytě.
Kdo je vinen? Kdo je vinen?
Maul halten und weiter dienen!

Skandují břicha nadláblá:
Bla bla bla bla blablabla.
 
/ 12 /

Strana s lidem,
lid se stranou
Jednotní jsme, monolit
Disidenty smetem stranou
Gottwald žil
    Gottwald žije
        Gottwald bude žít

V pevných řadách semknuti
Nejsme národ, my jsme lid
Tvoji, vůdče, rekruti
Stalin žil
    Stalin žije
        Stalin bude žít

AMEN