Nářek, že se Stalin nezachoval tak, jak si přála AK, je svědectvím polského infantilismu, tradice odmítající odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Stále dokola nás někdo zrazuje, podvádí. Masakr Varšavy byl z hlediska politického a geostrategického plodem zcela nepřípadného vyhodnocení situace. Způsobily to ambice jednoho člověka, Okulického. Povstání se nemuselo a nemělo uskutečnit. Výmluvy toho druhu, že nebylo na výběr, protože mládež chtěla bojovat, to je pouze alibi vypracované ex post.

Jste čelným kritikem Varšavského povstání, i když jste v něm coby mladík bojoval. Skutečně se o těch 63 srpnových a záříjových dnech v roce 1944 nedá říci nic dobrého?

Ale jistě že se dá říci spousta dobrých věcí. Povstání bylo ukázkou polského hrdinství, ukázalo, že se dokážeme bít za svobodu až do konce i v těch nejstrašnějších podmínkách. Více než dva měsíce jsme drželi pozice, což by nebylo možné bez všeobecné podpory obyvatelstva a schopnosti samostatně se organizovat. To je mimo diskusi. Ale na to ostatní je třeba pohlížet střízlivě. Generál Anders označil rozhodnutí o povstání za nešťastné a zločinné. Já myslím, že takové hodnocení je přehnané, ale je třeba též důrazně říci, že boj byl z hlediska velení špatně připraven a za daných politických i geostrategických podmínek neměl žádnou šanci na úspěch. A co více, vůbec nebyla brána v úvahu varianta nepříznivého vývoje událostí, neuvažovalo se, zda povstalecké oddíly jsou schopny zajistit bezpečnost civilního obyvatelstva. Většinu svého vědeckého života jsem zasvětil objasnění toho, proč vlastně padlo rozhodnutí o povstání, když ještě půldruhého týdne před tím vedení Armie Krajowej o boji proti Němcům ve Varšavě vůbec neuvažovalo...

Přečtěte si celý článek

ZDROJ: Britské listy