My, císař japonský, z vůle nebes sedící na trůně obsazeném od nepaměti jedinou dynastií, oznamujeme tímto všem svým věrným a statečným poddaným: Vyhlašujeme válku Spojeným státům americkým a Britskému království.

Doufáme, že vojáci a důstojníci armády a námořnictva dají všechny své síly věci války; doufáme, že státní zaměstnanci ze všech úřadů budou obětavě a přesně plnit své úkoly, že všichni naši poddání splní svou povinnost, že celý národ, sjednocený jediným přáním, vynaloží všechny svoje síly, aby nic nepřekáželo k dosažení cílů války.
Zabezpečit stabilitu ve východní Asii a přispět tak k míru na celém světě – to jsou cíle naší prozíravé politiky, která byla vytvořena naším velkým předkem a jeho následníky a kterou se stále řídíme. Rozvíjet přátelství mezi národy a využívat plodů rozkvětu společně se všemi národy – takový byl a zůstává hlavní princip zahraniční politiky našeho císařství.

Na neštěstí však teď, když nelze oddálit srážku s USA a Anglií, nemůžeme při nejlepší vůli dosáhnout pochopení vlády Čínské republiky pro skutečné úmysly císařství.
Už více než čtyři roky Čína, která nepochopila skutečné záměry našeho císařství a věrolomně vyvolává nepokoje, narušuje mír ve východní Asii. Pravda, naštěstí byla znovu vytvořena Národní vláda Číny, se kterou má Japonsko dobré sousedské styky a se kterou těsně spolupracuje. Čunkingský režim však bez ohledu na to pokračuje v bratrovražedné válce.

Vedeny snahou dosáhnout svých egoistických cílů – svého dominujícího postavení na Východě – Amerika a Anglie poskytují pomoc Čunkingskému režimu a vyvolávají tak nepokoje ve východní Asii. A co víc, tyto dva státy nutily i jiné země sledovat jejich politiku, zesílily své vojenské přípravy v blízkosti císařství a chtěly nás tak vyprovokovat. Snažily se všemožně poškozovat náš mírový obchod a nakonec přikročily k přerušení hospodářských styků a ohrozily tak vážně samu existenci našeho císařství. Trpělivě jsme čekali a doufali jsme, že naše vláda bude moci zlepšit situaci mírovými prostředky. Ale naši protivníci neprojevili ani nejmenší přání ke smíření – odmítli všechny návrhy k urovnání a současně zesílili ekonomická a politický nátlak s cílem přinutiti naše císařství, aby se vzdalo. Takový vývoj událostí nejenže zmařil všechno dlouhodobé úsilí císařství stabilizovat situaci ve východní Asii, ale ohrozit též samu existenci našeho národa. V současné situaci nemá naše císařství – chce-li zachovat svou existenci a bezpečnost – jiné východisko než sáhnout ke zbrani a zničit všechny překážky, jež mu stojí v cestě.

Vede nás svatý duch našich předků, spoléháme na věrnost a odvahu našich poddaných a doufáme, že úkoly, svěřené nám předky, budou splněny, že prameny zla budou zničeny a císařství upevní věčný mír ve východní Asii a dobude si tak slávu.

Zdroj: Světová politika 20. stol. v dokumentech (1900-1945). VŠE, Praha 2000. s. 261-262