Existují lidé, smyslem jejichž existence není jen přežít v závětří a pak jít do pohodlné penze. Žene je touha budovat a práci neberou jako nepříjemnou nezbytnost, ale jako privilegium a příležitost tvořit. Občané tohoto typu jsou v každém národě a ty úspěšné pro ně vytvářejí co největší prostor, v němž se mohou svobodně rozvinout. Není to tak ale všude.

České prostředí se v druhé polovině 20. století zachovalo ke svým šikovným občanům krutě. Těch pár dobře známých – Baťa a Petschek – nechalo v exilu, kam je zahnal Hitler. Ty ostatní, neméně talentované, zdrtilo tak úspěšně, že je dnes zná už jen málokdo. Chtěl bych čtenářům představit jednoho z nich a na jeho příkladu odhalit krutost systému, který ničil nejen své odpůrce, ale i občany, kteří se o politiku nezajímali a nepřáli si nic jiného než možnost a prostor pracovat ku prospěchu všech.

Celý článek čtěte ZDE

V PROFITU se budete setkávat s články Prof. PhDr. Igora Lukeše, Ph.D., M.A.L.D. o nedávné české historii pravidelně...