
František Sumara - jeden z řady odbojářů, hrdinů II. světové války
Soubor dobových dokumentů k životnímu osudu odbojáře II. světové války Františka Sumary, který byl zatčen Gestapem, odsouzen k trestu smrti, později mu zmírnili trest na uvěznění v koncentračním táboře Mauthausen a Oranienburg-Sachsenhausen. Přežil pochod smrti a dočkal se osvobození.
František Sumara (15. dubna 1907 – 27. října 1982)
Paní Hana Marková z Ostravy, dcera Františka Sumary, vypráví jeho příběh:
Můj otec František Sumara byl jedenáctým synem koksaře a mladé Polky z Čenstochové. Rodiče velmi dbali na jejich vzdělání, ze sedmi synů vystudovalo pět, dva padli v I. světové válce, ostatní zemřeli v dětském věku. Otec vystudoval Obchodní akademii a v letech 1929-1931 navštěvoval vojenskou školu v Opavě a dvouletou důstojnickou školu v Hranicích. V roce 1931 se oženil s Natálií Augustýnkovou, do konce života ji miloval a říkal jí „Taluško“. V roce 1932 a 1936 se jim narodily dvě dcery. Otec byl hluboký demokrat, vlastenec, důstojník čsl. armády a obdivovatel T. G. Masaryka. Po mobilizaci, která ho zklamala, navázal kontakt s důstojníky a připravovali odboj proti nacistickému Německu.
V roce 1941 byli udáni a 1. září 1941 byla celá skupina zatčena. Otec byl v Breslau (Vratislav) odsouzen k trestu smrti, v říjnu 1941 byl trest „zmírněn“ na pobyt v koncentračním táboře Mauthausen s dodatkem „návrat nežádoucí“. Tam v lomu těžce pracoval dva roky, z 90 kilogramů zhubnul na 50. Poté byl poslán do koncentračního tábora Oranienburg – Sachsenhausen, na jaře 1945 prošel tzv. „pochod smrti“ k Baltskému moři, kde měl být došlý zbytek vězňů potopen na lodi. V květnu 1945 byli zdecimovaní vězni osvobozeni Rudou armádou. Zbyla jich jen necelá třetina. Otec se vrátil domů na konci června 1945, měl 45 kilogramů a byl zdravotně zcela vyřízen.
Po dobu věznění psal (pokud mohl) své milované ženě Talušce a svým dvěma dětem, které s matkou živořily. Přežily jen díky Taluščiným rodičům, kteří je podporovali.
Otec byl v Sachsenhausenu na bloku s Antonínem Zápotockým, se kterým prošel „pochod smrti“, velmi si ho vážil a důvěřoval mu. V roce 1946 vstoupil do KSČ s nadějí, že demokracie se bude úspěšně rozvíjet. V roce 1935 po měnové reformě, kdy ho hodně zklamal jeho kamarád Tonda Zápotocký, mu už nikdy nenapsal, ani ho už nenavštívil. Další ranou byl pro něj vývoj v republice po únoru 1948, který nechápal. Pracoval ve Svazu osvobozených politických vězňů, ale v KSČ žádnou funkci nikdy nechtěl, přestával straně věřit a v letech 1967 a 1968 s nadšením vítal nový směr, uvolňování atmosféry. V roce 1968 dostal další psychický šok – jeho Rudá armáda nás okupovala. To už nevydržel a veřejně proti okupaci vystoupil. „Soudruzi“ mu to v roce 1969 nezapomněli a vyloučili ho z KSČ. Jeho život se zhroutil, vše, za co bojoval, bylo pryč. Měl dva infarkty, několik operací a nakonec podlehl rakovině plic.
Je to příběh úplně obyčejného člověka, kterého zničili nacisti a komunisté!
Soupis dokumentů:
1) fotografie Františka Sumary (vojenská škola v Opavě, 1929-1931)
2) Arbeitsbuch – Pracovní knížka Františka Sumary z období Protektorátu Čechy a Morava (zápisy včetně poválečné doby – do roku 1947)
3) dopisy Františka Sumary z koncentračního tábora Mauthausen (tři obálky a dva dopisy ze dnů 19. 4. 1942 a 17. 5. 1942)
4) dopisy Františka Sumary z koncentračního tábora Oranienburg (jeden nedatovaný a druhý z 28. 1. 1945)
5) potvrzení o členství ve Svazu osvobozených politických vězňů vydané Františku Sumarovi 23. 2. 1946 v Moravské Ostravě
6) osvědčení o účasti v národním boji za osvobození vydané Františku Sumarovi 25. března 1968 Ministerstvem národní obrany v Praze
Dokumenty si můžete stáhnout v PDF z přílohy článku nebo okamžitě prohlédnout ve fotogalerii.
Přílohy
