Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Tematicky roztříděné soubory fotografií z knihy Návrat československých legií kolem světa do vlasti (1921) mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků. Digitální kopie vybraných fotografií si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s nimi jsou v příloze článku přehledně a kompletně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.

Soubory fotografií v přílohách článku:
- Rusko, sibiřská magistrála a Vladivostok
- Naloďování, lodě a život na nich
- Japonsko, Čína, Singapur, Ceylon a Indie
- Persie, Mezopotamie, Suez a Egypt
- Honolulu a USA

Z úvodu a závěru textu Dr. Františka Šteidlera (1921):

V posledních dvou letech projížděly kolem přímořských krajů a různými přístavy v obou polokoulích světa, za zvědavé pozornosti a netajeného obdivu místního obyvatelstva četné nové a do té doby tam nevídané vojenské transporty. Byly to československé legie, vracející se r. 1919 a hlavně r. 1920 ze Sibiře domů, do vlasti. Všude na cestě kolem světa předcházela je legendární pověst o jejich vojenské zdatnosti a slávě, vyvrcholící zvláště r. 1918 v protibolševickém vystoupení na Sibiři a v Rusku.
Jak vznikly a jaké měly osudy tyto tak proslavené legie? Vznikly z vlastenecké lásky nadšených československých dobrovolníků k těžce zkoušenému národu, úpícímu v porobené vlasti pod nadvládou Habsburků. Kdežto při vypuknutí světové války československý národ v Rakousko-Uhersku odsouzen byl nejen k trapné pasivitě, ale musil ještě krví vlastních synů pomáhati svým hlavním nepřátelům Němcům a Maďarům v boji proti rodným slovanským bratřím a státům dohodovým, mohli příslušníci národa žijící za hranicemi otevřeně projeviti své pravé smýšlení a postaviti se otevřeně se zbraní v ruce po boku Dohody, aby s její pomocí vrátili své vlasti dřívější samostatnost. Tak vznikl během války na území dohodových států československý odboj proti Rakousko-Uhersku, tak povstaly legie.
Světového významu nabyly zejména legie na Rusi, vzniklé v samém počátku světové války. Dobrovolníci z československých kolonistů v Rusku žijících postavili na podzim r. 1914 vojenský oddíl v síle 1000 mužů, tzv. Českou Družinu, která se jako část ruské armády znamenitě uplatňovala od října r. 1914 výzvědnou činností na frontě. Ze zajatců československé národnosti, ve velikém počtu a namnoze dobrovolně do Ruska přicházejících doplněna Družina brzy na pluk a na jaře r. 1916 na celou brigádu. Jakmile ruská revoluce s pádem carismu odstranila germanofilský vliv ústřední vlády, vyvíjelo se československé revoluční hnutí mnohem rychleji. Dne 2. července r. 1917 vyznamenala se brigáda v boji u Zborova v Haliči, kde hrdinným útokem prorazila nepřátelskou frontu a ačkoliv sama počtem neveliká, okolo 3500 bodáků, vzala na 4200 zajatců a 20 děl. Ruská zatímní vláda povolila nato dávné přání všech Čechoslováků na Rusi, postaviti z dobrovolníků ze zajateckých táborů celé revoluční vojsko. Za osobního vedení vůdce československého zahraničního odboje prof. T. G. Masaryka, jenž tehdy dlel právě na Rusi, zformován r. 1917 armádní sbor o dvou divisích a záložních formacích, čítající již tehdy na 40.000 mužů. Zatím však ruská armáda rozvrácená bolševickou agitací se stala koncem léta r. 1917 naprosto k boji neschopnou a když konečně strana bolševiků se zmocnila 7. listopadu r. 1917 vlády nad Ruskem, bylo toto fakticky již úplně vyřaděno ze společné, protiněmecké fronty dohodových států a zahájeny naopak kroky k separátnímu míru s Německem. Až do poslední možnosti vyčkávalo československé vojsko na Ukrajině a teprve když uzavřen již brest-litevský mír s Němci, kteří vnikli počátkem r. 1918 na Ukrajinu, opustili Čechoslováci přifrontové pásmo a chystali se na rozkaz Masarykův k odjezdu do Francie, aby tam ve spojení s československými legiemi francouzskými pokračovali v boji. Poslední útoky Němců, hrnoucích se již na Ukrajinu byly vítězně odraženy v březnu r. 1918 u Bachmače a řada dlouhých vlaků s československými legionáři odjížděla nato přes Rusko a Sibiř do Vladivostoku.
Sovětská vláda, která zvláštní smlouvou zaručila Čechoslovákům svobodný projezd až k moři, brzy smlouvu tu zrádně porušila a provádějíc politiku čistě germanofilskou, snažila se odjezd československého vojska do Francie zmařiti. Na rozkaz Trockého měly býti jednotlivé československé vlaky násilně odzbrojeny a vojsko rozformováno. Na celé ohromné trati od středního Ruska do Vladivostoku přes 7500 km dlouhé zahájen byl koncem května r. 1918 krvavý boj. Čechoslováci přepadeni zrádně na několika staničích sibiřské dráhy, donuceni k zoufalé sebeobraně a nejen že za tři měsíce sami si proklestili úplně svobodnou dráhu až do Vladivostoku, ale vítěznými boji vedenými na všech tratích sibiřské dráhy a východního Ruska osvobodili za pomoci ruských dobrovolců zároveň celé ohromné území Sibiře, Uralu a Povolží od vlády bolševiků a vrátili je tak ruské demokracii, ruskému národu. V souhlase se státy dohodovými a ve spojení s nově formovanými vojsky ruskými postavili pak v létě r. 1918 v Povolží a na Urale stálou protibolševickou frontu, která měla sloužiti základnou obnovené fronty protiněmecké. Malá pozornost a podpora, kterou věnovaly dohodové státy, přes dřívější své sliby, obrození ruské demokracie, znemožnila však brzy slabým silám Čechoslováků provésti vítězný protibolševický boj až do konce. Počátkem r. 1919, když armády ruské již značně zesílily, odevzdalo jim československé vojsko celou frontu na Urale a zkoncentrovalo se na sibiřské magistrále, aby tam konalo, stejně jako vojenské oddíly druhých dohodových států, hlavně Japonska a Ameriky, strážní službu v zázemí. Vzmáhající se nové hnutí bolševických partizánů v Sibiři v létě r. 1919 přivedlo však československé vojsko k novým bojům na magistrále, až konečně koncem r. 1919 mohlo i ono na rozkaz vlády československé republiky pomýšleti na vlastní repatriaci...
...Krátkého pobytu v nejrozmanitějších přístavech celého světa využitkováno všude podle možnosti hojnou měrou k tomu, aby obyvatelé jejich poznali nejen československé legionáře, ale i českou hudbu, sokolský tělocvik a sport. Na mnohých místech konaly se s velkým úspěchem koncerty vojenských kapel, pořádány mezinárodní závody s místními sportovci, hlavně fotbalisty a p. Návratem legií do Československa, kde v hlavním městě republiky, zlaté, slovanské Praze se dostalo legionářům od vlády a veškerého národa přirozeně uvítání nejnádhernějšího a nej dojemnějšího, končí se jedno z nejvýznamnějších období československých dějin novodobých. Jestliže čeští Husité 15. století protáhli s vítězným bojem celé Německo a pronikli až k moři Baltickému, důstojní potomci jejich, českoslovenští legionáři století XX. opakovali toto tažení v měřítku mnohokráte zvětšeném. Vlastní silou probili si přes nástrahu a úklady ruských bolševiků r. 1918 svobodnou dráhu ze středního Ruska až k Vladivostoku a Velikému oceánu, vynutili si ji i po druhé začátkem r. 1920, vykonavše tak podle slov býv. presidenta francouzské republiky R. Poincaré dílo větší a slavnější, než jest ona ze starověkých dějin všeobecně známá anabase 10.000 Xenofontových Řeků...
Slavný návrat po lodích dohodových států nejrozmanitějšími cestami kolem světa do vlasti byl jen skvělým zakončením hrdinné anabase předchozích dob a zároveň nejlepším způsobem seznámení se cizích národů s příslušníky národa československého, který v samostatné republice, krví leginářů vydobyté, zahajuje právě nové období svých dějin, ve svobodné soutěži s ostatními kulturními národy světa.

Návrat československých legií kolem světa do vlasti
Vydal Památník odboje v Praze 1921
Vytiskla neotypií Česká grafická unie a.s. v Praze
Druhé vydání

PhDr. František Šteidler (narozen 12.12.1887 v Pacově, zemřel 6.12.1974 v Praze)
Český archivář, středoškolský profesor, historik, vedl Legionářský archiv Památníku odboje vletech 1919 až 1929, Vojenské archivní oddělení Památníku osvobození v letech 1929 až 1939, Vojenský ústřední archiv Vojenského historického ústavu v letech 1945 až 1949.

Další autorovy knihy:
Pěší pluk 9 Karla Havlíčka Borovského: Legionářské údobí plukovních dějin 1915-1920 (2 vydání)
Československé hnutí na Rusi: Informační přehled (2 vydání)
Zborov: operace československé brigády u Zborova a Tarnopole roku 1917 (1 vydání)
Ideový a vojenský význam československých legií (1 vydání)
Les Légions tchécoslovaque pendant la guerre mondiale (1 vydání)
Obrazy k Občanské nauce a výchově (Řada I) (1 vydání)
Naše vystoupení v Rusku 1918 (1 vydání)
Československé legie za světové války (1 vydání)