<

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Sjezd závodních rad
V neděli 22. února 1948, v průběhu vyostřené vládní krize, se v pražském Průmyslovém paláci sešlo na osm tisíc odborářů z celé republiky, kteří měli podle komunistického zadání manifestovat podporu Gottwaldova řešení vládní krize. Sjezd závodních rad byl svolán Ústřední radou odborů (ÚRO) již 12. února a v nové, dramatické situaci jej představitelé KSČ využili ke svým politickým cílům. Konal se tedy zcela podle představ a záměrů komunistů, probíhal v atmosféře prokomunistického nadšení větiny účastníků a zastrašování menšiny nekomunistických delegátů. Sjezd začal státní hymnou a Písní práce, projevy komunistických politiků a odborových předáků byly doprovázeny nadšeným potleskem. Zásadním byl především proslov Antonína Zápotockého, který trval přes hodinu. Vystoupil rovněž Klement Gottwald s varovnými slovy: „A jestli si někdo myslí, že náš lid, který vyslovil heslo, že agenti reakce nesmějí do vlády, mluví do větru, tak se setsakramentsky mýlí!" Rezoluce schválená na sjezdu kromě výrazně většinové podpory komunistického řešení vládní krize rovněž požadovala další znárodňování a schválila vyhlášení jednohodinové manifestační stávky na 24. února 1948. Další navrhované zestátňování soukromého majetku odmítlo na sjezdu několik řečníků, jelikož je to v „přímém rozporu s dřívějšími politickými proklamacemi, že znárodňování skončilo". Proti navrhované rezoluci se nakonec vyslovilo jen sedm delegátů! Sjezd skončil zpěvem Internacionály, jeho jednoznačný výsledek i blížící se stávka byly silnými apely na prezidenta Beneše, aby Gottwaldovým návrhům vyhověl.

Fotografie z dobové brožury mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků. Soubor fotografií si můžete prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Digitální kopie fotografií najdete v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.

Předmluva k druhému vydání:
Únorových událostí bude ještě dlouho vzpomínáno a jejich význam hodnocen. Přišly pro mnohé z čistá jasna, náhle a nenadále, jako když blesk udeří. Přesto však nebyly ničím náhlým a nenadálým. Právě naopak. Byly logickým důsledkem všech těch převratových a revolučních událostí, které náš národ a lid v posledních letech prožíval.
Únor mohl být překvapením jen pro ty, kteří zaspali dobu. Kteří se stále a stále domnívali, že naše národní revoluce a programové požadavky, které vytýčila, i sliby, které dala národu, jsou jen přechodnou periodou chvilkového vzrušení a nadšení, které však nebude mít dlouhého trvání a nezanechá také žádných trvalých následků. Revoluční nadšení vyprchá, po svátečních dnech slavnostního nadšení přijdou všední dnové práce, lidé, kteří vždycky pracovali a bojovali za svobodu národa a porážku fašistických okupantů, se vrátí ke své práci, a ti, co pohodlné žili, práci druhých vykořisťovali a kolaborantsky v tichu vyčkávali, jak věci dopadnou, přijdou opět ke svému pohodlnému životu a budou řídit osud národa. Řídit tak, aby byla dále upevňována třídní nadvláda a staré kapitalistické vykořisťování.
Tito lidé opírali svou víru o staré zkušenosti. Zapomněli, že právě staré zkušenosti mohou někdy přivodit obrat. Ukázat a přesvědčit, že tak, jak bylo dosud, dále být nesmí. K tomu přesvědčení, že to, co až doposud bylo. nesmí dále existovat, dospěl náš československý pracující lid. Ze zkušeností vyvodil důsledky. Ve vítězné národní revoluci v květnu 1945 se rozhodl jít dále novými cestami. Začal vytvářet nutné předpoklady pro to, aby byla záruka, že se novými cestami půjde.
Nestačily mu jen krásné programy a sliby. Začal budovat základy své vlastní síly a moci, které mu měly být zárukou. Že to, co se slibuje, bude také splněno.
Jednou z takových záruk bylo vybudování jednotného Revolučního odborového hnutí. ROH splnilo svou povinnost. Důsledným plněním povinností byl právě únor, bylo svolání sjezdu funkcionářů závodních rad a závodních odborových skupin, jeho usnesení, manifestační stávka a jasné a jednomyslné rozhodnutí většiny národa: nepřipustíme návrat k neomezenému soukromokapitalistickému vykořisťování, nepřipustíme ani další rozmnožování kapitalistických vrstev, budeme dále kapitalistické vykořisťování a jeho možnosti krok za krokem odbourávat.
To je úkol lidové demokracie, to je nutná vývojová cesta k socialismu. Kdo myslí a jedná jinak, jedná nesprávně, je nepřítelem a jako nepřítel bude posuzován a zneškodněn.
Tak a nejinak je nutno posuzovat jednání sjezdu závodních rad. Tak je třeba rozumět jeho usnesením.
Protokol o jeho jednáních neztratil ani dnes na významu. Právě naopak. Dnes se Jeho význam ještě zvětšuje. Bylo by třeba, aby si to ještě i dnes mnozí uvědomili.
Ani vývojová cesta k socialismu nesmí připustit rozmnožování kapitalistických vrstev, nesmí připustit zvětšování možnosti vykořisťování člověka člověkem, krok za krokem musí tyto možnosti vykořisťování odbourávat a rušit.
I dnes o rozmnožování těchto vykořisťovatelských možností a obohacování se jednotlivců mnozí usilují.
Proto i dnes platí slova, která byla řečena na sjezdu: „Reakce prostě chce vyvolat všeobecný pocit nejistoty a nespokojenosti v bláhovém domnění, že bude moci v kalných vodách desorientace, šeptané propagandy a lži těžit pro své rozvratnické plány."
I dnes, více než kdy jindy, platí usnesení sjezdu: „Žádný rozvrat nepřipustíme!"

V září 1948
Antonín Zápotocký

Celostátní sjezd závodních rad a skupin ROH
Druhé vydání.
Uspořádal František Jungmann.
S předmluvou Antonína Zápotockého.
Vydala Ústřední propagační komise ÚRO roku 1948.
Nákladem Práce v Praze.
Vytiskla Práce.
Cena brož. 30 KČS