Ještě před vznikem Protektorátu Čechy a Morava se z iniciativy vládních míst, která musela řešit náhlý vzestup nezaměstnanosti způsobený velkým přílivem českých uprchlíků z území zabraných na podzim 1938, objevily v Československu první náznaky organizovaného pracovního nasazení. Již v té době se o nezaměstnané začalo zajímat Německo, kde byl značný nedostatek pracovních sil. Zpočátku dobrovolný nábor se po 15. březnu 1939 s postupným utužováním poměrů, stupňováním výroby pro válečné účely a konečně vyhlášením mobilizace všech pracovních sil na počátku roku 1943 v rámci tzv. totálního válečného úsilí proměnil v přísně řízený systém, do nějž byly plošně zařazovány stále mladší ročníky příslušníků protektorátu, kteří byli přikazováni na práci v říši i doma.