Kontakt s příbuznými Jana Kubiše navázal v polovině 80. let minulého století badatel Jaroslav Čvančara, který spolu se zástupcem šéfredaktora Hlasu revoluce Jindřichem Drebotou připravil pro tento týdeník objevný článek. Ačkoliv odborná veřejnost ví o existenci zmíněného dopisu i alba již téměř čtvrtstoletí, nepovažovala doposud za nutné či vhodné přiblížit je širšímu okruhu zájemců o moderní české a československé dějiny.

VHÚ Praha, který se od úspěšné výstavy Atentát Operace ANTHROPOID 1941–1942 této problematice věnuje programově, je přesvědčen, že osobní fotoalbum Jana Kubiše i jeho dopis mohou nemalou měrou přispět k dokreslení portrétu tohoto hrdiny II. československého odboje. Proto se rozhodl přinést na stránkách Historie a vojenství všech 78 stran alba i výše zmíněný́ dopis, v němž Jan Kubiš toto fotoalbum výslovně zmiňuje a na adresu svého bratra Rudolfa konstatuje: „…nevrátím- li se, tak vše co bylo a je moje, ponechávám tvojim vlastnictvím.“ Nacistické řádění po atentátu však Rudolf, stejně jako dalších 13 rodinných příslušníků Jana Kubiše, nepřežil. Všichni byli spolu s dalšími podporovateli londýnských paraskupin a jejich rodinami popraveni 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.

Fotoalbum a dopis uložil Jan Kubiš u rodiny své anglické přítelkyně Lorny Ellison. Oba předměty předala rodina Ellisonových v roce 1945 MNO, které je vzápětí s pozůstalostí Jana Kubiše odevzdalo nejbližším dospělým příbuzným – rodině Josefy Dusíkově, dceři Marie Kubišové (druhá manželka Janova otce Františka) z prvního manželství. Album formátu A4 v plátěné okrové vazbě obsahuje 39 listů, v úvodní části nejsou fotografie řazeny chronologicky. Snímky významných momentů jsou většinou zvýrazněny, v drtivé většině případů barvami československé trikolory. Nejstarší fotografie pochází ze září 1939, nejmladší pak z října 1940. Nezachycují tedy parašutistický výcvik; Jan Kubiš se prvního kurzu v rámci výcviku pro zvláštní účely účastnil od poloviny srpna 1941. Je však nepochybné, že o plnění úkolů na půdě okupované vlasti uvažoval již na sklonku roku 1940, neboť ve svém dopise mj. uvedl: „Já s mojim úkolem budu vydán smrti vstříc, a nevím zdali vyváznu.“

Sedmistránkový́ dopis formátu A5, psaný modrým inkoustem, líčí osudy Jana Kubiše od překročení protektorátních hranic přes francouzskou kampaň až do evakuace na Britské ostrovy. Jeho hlavním účelem je shrnout Kubišovo vojenské působení v zahraničí pro případ, že by nebyl schopen podat svědectví příbuzným osobně. K bojům ve Francii Jan Kubiš podotkl, že na frontě „…jsem se statečně držel, a tak za moje činy jsem byl odměněn francouzským a československým válečným křížem.“ Je evidentní, že odvaha jej neopustila nejen dne 27. května 1942, ale ani o tři týdny později, 18. června, kdy svedl svůj poslední boj na kůru kostela sv. Cyrila a Metoděje.
 

Článek vyšel v prvním čísle časopisu Historie a Vojenství v roce 2010.