Zpráva vojenské mise

Pro nábor do naší jednotky přicházejí v úvahu tyto čs. skupiny:

1) Podkarpatští Rusíni, kteří v letech 1939-1941 prchali houfně přes maďarské hranice před maďarským terorem a službou v maďarské armádě do znepřáteleného slovanského Ruska, kde očekávali dobré přijetí. Emigrovaly celé vesnice s veškerým majetkem i celé školy (Mukačevské gymnázium, užhorodský učitelský ústav atd.). Zde však po krátkém vězení v pohraničí byli až na nepatrný počet komunistů, kterým byl povolen svobodný pobyt, dopraveni do nejtěžších pracovních táborů (lesní práce, komunikace, kanály), kde se vyčerpali fyzicky, že houfně umírají. Celkový počet odhadujeme na 12 - 20 tisíc. Zdá se však, že úmrtnost dosahuje již čtvrtiny celkového počtu. Většina ostatních je v tak zbídačeném stavu, že jen rychlé odeslání do jednotky je může zachránit. Sověty odkládaly propuštění Podkarpatských Rusínů z nedůvěry, obavy z ukrajinských nacionalistů, německých agentů a ještě z jiných důvodů. Při intervencích u gen. Panfilova a Žukova, zástupců sovětské vlády pro informování čs. jednotky, a přednosty evropské sekce NKID, Novikova, jsem však poukazoval, že politicky je otázka Podkarpatských Rusínů vyřešena uznáním celist¬vosti ČSR před Mnichovem a že jde jen o vnitřní příkaz k jejich propuštění a odeslání do jednotky. Zdůraznil jsem, že ukrajinští nacionalisté z Podkarpatské Rusi odcházeli do Německa, kdežto uprchlici do SSSR. Jsou spolehliví a budou dobrým elementem pro armádu. Největší část Podkarpatských Rusů je smýšlení československého. Přitom dnes naladěni proti sovětskému režimu.

2) Židé vyvezeni Gestapem z Protektorátu v r. 1939 do Polska a tam pod násilím donuceni překročit hranice do SSSR, celkem asi 3 000 osob. Zde byli v r. 1940 zatčeni, dopraveni do lágrů, kde strádali podobně jako P. R. Byli první z propuště¬ných a v ubohém tělesném stavu přicházejí k jednotce (dosud 70 procent počet. stavu).

3) Politická emigrace z ČSR po Mnichovu.
1939-1940: sociální demokraté a komunisté. V podstatě jsou to dvě skupiny: katovická a krakovská. Celkem asi 400 osob. Po napadení Polska evakuovali do Lvova. Po obsazení Lvova Sověty prohlásili se za komunisty. Smýšlení a vedení převzali čs. komunisté (Kaboš, Hájek, Synková) a za podpory Kominterny (MVPR) žijí svo¬bodně. Neměli s námi styku, do armády se nehlásili. nyní se snaží vyslat jednotlivce do jednotky s politickým posláním. Živel nespolehlivý, jednotce nebezpečný.

4) Emigrace z roku 1925-26 z akce čsl. komunistů. Byly to tehdy 4 skupiny...

5) Volynští Češi: Mnozí vyvezeni jako Poláci na Ural a do Kazachstánu. Pracují
v kolchozech. Někteří internováni na Sibiři. Část zůstala v okupovaném území. Těsně před válkou byly některé ročníky mobilizovány Sověty. Dnes jsou jako méně spolehliví v pracovních táborech. Živel protisovětský, neboť obsazením Volyně utrpěli ztráty. V jednotce je jich 34 (polské státní příslušnosti). Jsou dobrými Čechoslováky...

Morálka a hodnota jednotky:
Dosud 70 % jednotky z židovské emigrace. Smýšlení 90 % československé, demokratické. Přitom valná většina po prožitých útrapách a zkušenostech v SSSR více nebo méně houževnatým odpůrcem sovětismu a bolševického režimu u nás doma.
O bojové hodnotě nelze ještě činit závěry, ale větším přílivem Podkarpatských Rusínů může ji jen zvýšit. Největší nebezpečí pro morálku a samou existenci jednotky spočívá v akci Kominterny, která ji chce zbolševizovat.

ZDROJ: JIRÁSEK, Z., PÍSKOVÁ, M., Čítanka k obecným a českým dějinám 20. století, Opava 1997, viz in: KVAČEK, R., KUKLÍK, J., MANDELOVÁ, H., PAŘÍZKOVÁ, I.(ed.), XX. století o sobě. Dějiny v dokumentech, Dialog, Liberec 2005.