V tomto filmu se setkáte se dvěma ženami-disidentkami, Petruškou Šustrovou a Jiřinou Šiklovou. Každá zvlášť popisuje roli žen v disentu, která je, jak lze i z jejich vyprávění poznat, neprávem opomíjena.
Nejenže byl poměr žen a mužů mezi signatáři Charty 77 zhruba stejný, většina mužů v disentu měla manželku. Na těch často spočívalo uklízení po setkáních, policejních raziích, péče o domácnost a děti, když byli manželé uvězněni. Přesto se pozornost represivního aparátu ženám nevyhýbala, zážitků z výslechů a vězení mají dost, měly dokonce vyvinutou taktiku u výslechů a psychický obranný mechanismus při cestě do vězení. Přestože nebyly tak často zavírány a u výslechu bity, patří jim při reflexi disentu stejný díl pozornosti jako mužům. Film je doplněn historickou studií, prezentací, metodickými materiály a prameny.
Odkaz ke stažení kompletního DVD Dějiny na vlastní kůžiZDEneboZDE
Stručný životopis Petrušky Šustrové Petruška Šustrová se narodila 18. května 1947 v Praze. Z politických důvodů jí nebylo umožněno dokončit studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (český jazyk a dějepis, 1966 - 1969). Tvrdá rána již pozvolna „normalizujícího se“ komunistického režimu na ní dopadla v prosinci roku 1969. Byla zatčena, obžalována a nakonec i odsouzena na dlouhé dva roky do vězení. Provinění? Členství v opozičním Hnutí revoluční mládeže, k němuž patřily také později známé politické osobnosti Jaroslav Bašta, Ivan Dejmal, Jan Frolík či Petr Uhl. Za dva roky poznala „nápravná“ zařízení v Praze – Ruzyni, ve Všehrdech a v Opavě.
Když nadešel zlomový rok 1977 a Petrušce se dostalo do rukou prohlášení Charty 77, které podepsala, stala se zakládající signatářkou, což jí přineslo problémy se Státní bezpečností a velmi komplikované možnosti najít slušnou práci. Přesto pokračovala ve své činnosti dál. V roce 1979 se stala členkou Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Lidé z VONSu se snažili legální právní cestou pomáhat nespravedlivě pronásledovaným a vězněným osobám, největším přínosem jejich činnosti bylo informování o jednotlivých případech politických vězňů, bránili tím tomu, aby se lidé „ztráceli“ v nelidské mašinerii komunistické justice. Práce VONSu byla koordinována, informační kanály do svobodného světa za železnou oponou nepřestaly nikdy fungovat. Přestože ve věznicích stále seděli nespravedlivě odsouzení lidé, seděli tam s vědomím, že o nich někdo tam venku ví, že o nich někdo tam venku informuje svět, že někdo tam venku někdo dokáže zaplatit dobrého právníka a že se pár odvážlivců, kteří jsou zrovna na svobodě, dokonce dostaví k soudu podpořit svého přítele. Oproti letům padesátým naprosto neuvěřitelná pozitivní hodnota! Petruška Šustrová k tomuto dílu, které nahlodávalo režim a v důsledku přispělo k pádu totality, přispěla velkou měrou. Stává se postupně jednou z nejrespektovanějších osob nezávislých opozičních struktur, v roce 1985 jednou ze tří mluvčí Charty 77. Petruška Šustrová se nebála v těchto těžkých letech říct svůj názor a stát si za ním, což jí zůstalo dodnes.
Další charakteristickou činností Petrušky Šustrové bylo a dodnes je psaní i překládání. Je dodnes uznávanou překladatelkou a patří po právu k našim nejoriginálnějším žurnalistkám. Za normalizace se také podílela na přepisování a šíření samizdatů. Z dob dávných zaslouží připomenout její práce pro samizdatový časopis Střední Evropa, ze současnosti nelze nevzpomenout její osobité fejetony v pátečních Lidových novinách nebo pravidelné publicistické pořady v ČRo 6, resp. Rádiu Česko. Za rok 2009 získala novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky.
Politika, ta reálná, praktická, se jí po pádu režimu na počátku polistopadové éry také nevyhnula – v letech 1990 až 1992 pracovala jako náměstkyně ministra vnitra a ve své funkci pomáhala připravovat např. lustrační zákon. Petruška Šustrová se dlouhodobě věnuje sledování a komentování událostí ve Střední Evropě, se zvláštním důrazem na Polsko, dění v postsovětských republikách a především na Kavkaze.
V roce 2008 byla Senátem Parlamentu ČR zvolena členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), roku 2013 se stala její předsedkyní.
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc. * 17. 6. 1935
Socioložka. Vystudovala historii a filosofii na Univerzitě Karlově, kde poté působila jako odborná asistentka. V roce 1965 se podílela na založení Katedry sociologie FF UK. V letech 1956-1969 byla členkou KSČ, po porážce tzv. obrodného proudu ze strany vystoupila. Následně byla donucena k odchodu z fakulty, pracovala jako uklízečka a mezi roky 1970-1988 jako sociální pracovnice ve Fakultní Thomayerově nemocnici. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraniční a exilové literatury. Za tuto činnost byla v letech 1981-1982 vězněna. V roce 1990 iniciovala založení Katedry sociální práce, kde následujících deset let působila jako pedagožka. Od 90. let je členkou mnoha nadací jako např. Nadace Charty 77, Nadace Dagmar a Václava Havlových nebo Nadace VIA. Za své počínání byla v roce 1999 oceněna prezidentem Václavem Havlem Medailí za zásluhy I. Stupně.
Tento materiál vznikl v rámci dotace MŠMT "Program na podporu činnosti nestátních neziskových organizací působících v oblasti předškolního, základního, středního a základního uměleckého vzdělávání v roce 2012".
Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.
Milí studenti, učitelé, tutoři, vyhlašujeme XIV. ročník mezinárodní soutěže Eustory pro středoškoláky. Téma letošního ročníku zní: “Malé a velké dějiny 20. století”. Zajímá nás, jak “velké”, oficiální dějiny vstoupily do osudů jed...
Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...