Když nadešel zlomový rok 1977 a Petrušce se dostalo do rukou prohlášení Charty 77, které podepsala, stala se zakládající signatářkou, což jí přineslo problémy se Státní bezpečností a velmi komplikované možnosti najít slušnou práci. Přesto pokračovala ve své činnosti dál. V roce 1979 se stala členkou Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Lidé z VONSu se snažili legální právní cestou pomáhat nespravedlivě pronásledovaným a vězněným osobám, největším přínosem jejich činnosti bylo informování o jednotlivých případech politických vězňů, bránili tím tomu, aby se lidé „ztráceli“ v nelidské mašinerii komunistické justice. Práce VONSu byla koordinována, informační kanály do svobodného světa za železnou oponou nepřestaly nikdy fungovat. Přestože ve věznicích stále seděli nespravedlivě odsouzení lidé, seděli tam s vědomím, že o nich někdo tam venku ví, že o nich někdo tam venku informuje svět, že někdo tam venku někdo dokáže zaplatit dobrého právníka a že se pár odvážlivců, kteří jsou zrovna na svobodě, dokonce dostaví k soudu podpořit svého přítele. Oproti letům padesátým naprosto neuvěřitelná pozitivní hodnota! Petruška Šustrová k tomuto dílu, které nahlodávalo režim a v důsledku přispělo k pádu totality, přispěla velkou měrou. Stává se postupně jednou z nejrespektovanějších osob nezávislých opozičních struktur, v roce 1985 jednou ze tří mluvčí Charty 77. Petruška Šustrová se nebála v těchto těžkých letech říct svůj názor a stát si za ním, což jí zůstalo dodnes. 

 

Další charakteristickou činností Petrušky Šustrové bylo a dodnes je psaní i překládání. Je dodnes uznávanou překladatelkou a patří po právu k našim nejoriginálnějším žurnalistkám. Za normalizace se také podílela na přepisování a šíření samizdatů. Z dob dávných zaslouží připomenout její práce pro samizdatový časopis Střední Evropa, ze současnosti nelze nevzpomenout její osobité fejetony v pátečních Lidových novinách nebo pravidelné publicistické pořady v ČRo 6, resp. Rádiu Česko.     Za rok 2009 získala novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky.

 

Politika, ta reálná, praktická, se jí po pádu režimu na počátku polistopadové éry také nevyhnula – v letech 1990 až 1992 pracovala jako náměstkyně ministra vnitra a ve své funkci pomáhala připravovat např. lustrační zákon. Petruška Šustrová se dlouhodobě věnuje sledování a komentování událostí ve Střední Evropě, se zvláštním důrazem na Polsko, dění v postsovětských republikách a především na Kavkaze.

 

V roce 2008 byla Senátem Parlamentu ČR zvolena členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), roku 2013 se stala její předsedkyní.

 

PhDr. Jiřina Šiklová, CSc. * 17. 6. 1935      

Socioložka. Vystudovala historii a filosofii na Univerzitě Karlově, kde poté působila jako odborná asistentka. V roce 1965 se podílela na založení Katedry sociologie FF UK.  V letech 1956-1969 byla členkou KSČ, po porážce tzv. obrodného proudu ze strany vystoupila. Následně byla donucena k odchodu z fakulty, pracovala jako uklízečka a  mezi roky 1970-1988 jako sociální pracovnice ve Fakultní Thomayerově nemocnici. Od 70. let spolupracovala s Petrem Pithartem na distribuci zahraniční a exilové literatury. Za tuto činnost byla v letech 1981-1982 vězněna. V roce 1990 iniciovala založení Katedry sociální práce, kde následujících deset let působila jako pedagožka. Od 90. let je členkou mnoha nadací jako např. Nadace Charty 77, Nadace Dagmar a Václava Havlových nebo Nadace VIA. Za své počínání byla v roce 1999 oceněna prezidentem Václavem Havlem Medailí za zásluhy I. Stupně.