Evropská identita po 100 letech
Pražská konference Ackermann-Gemeinde věnovaná hledání evropské identity v souvislosti s letošním stým výročím začátku první světové války ukázala jednu základní věc: lidé z různých států, různých vyznání stejně jako lidé dobré vůle si přejí žít v demokratickém světě zaručujícím svobodu, toleranci a dialog.
Příčinou byl vypjatý nacionalismus zdůrazňujícím nadřazenost jednoho národa nad druhým. Vůči tomu nebyli imunní ani mnozí křesťané v žádném z nástupnických států habsburské monarchie. To během konference připomněl jak historik Jaroslav Šebek z Historického ústavu AV ČR, tak Peter Morée z Evangelické teologické fakulty UK Praha. Po první světové válce se církve často přímo ztotožňovaly s konkrétním národem. V Československu definovaném jako národní stát Čechů a Slováků byla katolická církev v hluboké defenzivě vzhledem k velkému počtu výstupů jejích členů a protikatolickým postojům řady vedoucích státních představitelů: „Proto také čeští katolíci v této fázi stavěli loajalitu vůči národu výše než hledání styčných bodů s německými věřícími...Signifikantní byl pro tehdejší postoje českého katolicismu názor spisovatele Jaroslava Durycha, který tvrdil, že spolupráce s německými katolíky by měla osudnější následky než habsburský protektorát,“ zdůraznil Jaroslav Šebek.
Petr Morée pak připomenul vděčnost českých evangelíků císaři Františku Josefovi I. poté, co je protestantským patentem z roku 1861 zrovnoprávnil s katolíky – byť se z jejich hlediska jednalo jen o polovičaté řešení. Po pádu monarchie u nich převážila loajalita k českému národu a vymezení vůči římskokatolické církvi. Po císaři zaujal místo spasitele T. G. Masaryk. Morée se rovněž zabýval minulostí německé evangelické církve v Československu. Ve třicátých letech byli někteří její členové předáky Sudetoněmecké strany. Na konferenci této církve v srpnu 1934 v přednášce „Národ Boží mezi národy“ zazněl výrok, že třetí říše je odleskem Božího království. Vedení této církve, například ústy církevního prezidenta Wehrena Fenniga, už v roce 1937 varovalo před ztotožněním víry a národa.
Vyrovnávat se s dědictvím minulosti lze různým způsobem. Norbert Axmann z velvyslanectví Spolkové republiky Německo při zahájení konference připomenul především postavu kancléře Konráda Adenauera a jeho úsilí o smíření po druhé světové válce na řesťanském základě.
Během česko-německé mše svaté sloužené v pražském chrámu Panny Marie Sněžné zazněla z úst P. Antona Otteho, rodáka ze slezské Vidnavy, následující slova: „Nepřátelství nekončí porážkou nepřítele, ale smířením. Tedy tím, že se z nepřítele stane přítel.“
Michal Šimek
Vyšlo v Perspektivách 5/2014 (příloha Katolického týdeníku 10/2014 s datem 4.-10. března 2014).