Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Digitalizované samizdatové vydání textu písně Dopis Magorovi skupiny The Plastic People of the Universe z roku 1978. Píseň se věnuje Magorově aktivitě v undergroundovém hnutí a následkům této aktivity - častému věznění Jirouse. Na Dopis Magorovi navazuje medailon Ivana M. Jirouse, který byl společně s Dopisem a Zprávou o třetím českém hudebním obrození dohromady distribuován pomocí samizdatu.

The Plastic People of the Universe vznikli v roce 1968 a jejich tvorba, ovlivněná v začátcích zejména americkými Velvet Underground, Captainem Beefheartem či Frankem Zappou se stala během doby jednou z nejoriginálnějších na nejen české rockové scéně. Skupina se nedala přimět k ústupkům a kompromisům z tehdejším režimem, což je připravilo o profesionální licenci a přivádělo stále více komplikací s úřady. Systematická perzekuce vyvrcholila v roce 1976 uvězněním několika členů. Skupina opozičních intelektuálů v čele s Václavem Havlem zorganizovala kampaň na jejich podporu a propuštění, která vyvrcholila v lednu 1977 Chartou 77. Tak se stala rock´n´rollová skupina podnětem k semknutí demokratické opozice všech směrů, jaké nemělo v tehdejších komunistických zemích obdoby. Hudebníci se sbližují s Václavem Havlem, natáčejí na jeho chalupě na Hrádečku dvě ze svých poloprofesionálních ilegálních nahrávek, na jednu z nich vůdce disentu a budoucí prezident vybírá texty. Po celou dobu si skupina udržuje jasnou uměleckou vizi a hudebně se vyvíjí k nezaměnitelnému výrazu, který si získává uznání po celém světě, kam se jejich nahrávky často dobrodružnými konspiračními cestami dostávají. Část členů souboru so získává na začátku devadesátých let renomé po Evropě a v USA jako Půlnoc - kapela, která měla v základu východiska PPU.
Zdroj: www.plasticpeople.eu

Ivan Martin Jirous
nar. 23. 9. 1944, zem. 9. 11. 2011
Teoretik umění, publicista a básník, signatář Charty 77 a manifestu Českých dětí, člen VONS a SPUSA, spoluvydavatel undergroundových časopisů Vokno a Voknoviny. V roce 1974 odsouzen za tr. čin hanobení národa, rasy a přesvědčení; v letech 1976, 1978 a 1981 odsouzen za tr. čin výtržnictví, ve skutečnosti pro účast na různých nezávislých kulturních aktivitách. Roku 1988 znovu uvězněn. Autorem několika básnických sbírek (Magorovy labutí písně, Magorův ranní zpěv, Magorovo borágo).