Současné mladé generaci mnozí na jedné straně vyčítají nezájem o aktuální společenské a politické dění, na straně druhé se jiní diví tomu, když se studenti aktivně a s chutí zapojí do celospolečenských debat či zásadních politických událostí země, což dokládají například studentské volby organizované Člověkem v tísni. Na postojích a angažovanosti mladých lidí má kromě rodiny zcela nesporně významný formativní vliv škola, především osobnost a prestiž jejich učitelů. Ti jsou často inspirativními příklady, probouzejí ve studentech oborové a budoucí profesní směřování, ale zároveň výrazně přispívají k utváření morálních a občanských postojů svých žáků. Diskusní panel byl proto zaměřen především na roli středoškolského učitele ve společnosti a jeho významnému vlivu na formování osobnosti studentů a jejich občanské odpovědnosti. Jeho ambicí bylo tedy otevření debaty, v níž se zúčastnění panelisté i hosté v plénu z prostředí středních a vysokých škol, neziskových organizací, ministerstva školství a dalších institucí pokusili odpovědět na základní otázky vztahující se k tomuto málo diskutovaníému tématu.

V panelové diskusi zasedli Jindřich Fryč (náměstek ministra školství), Jiřina Šiklová (publicistka, socioložka), Karel Strachota (Příběhy bezpráví, Člověk v tísni), Petr Šimíček (PANT, Gymnázium O. Havlové v Ostravě) a jejich rozpravu moderoval sociolog Ivan Gabal. V diskusi panelisté hledali odpovědi na tyto otázky:
- Je posláním učitele „pouze“ učit svůj předmět, nebo také aktivně přispívat k utváření osobnosti mladého člověka, jeho morálních a občanských postojů?
- Má učitel „právo“ vyjadřovat se k aktuálnímu společenskému a politickému dění, jakým způsobem se může obracet se svými postoji na spoluobčany a své žáky?
- Kde vede hranice mezi přirozeným výchovným působením učitele na žáky a jeho nepřípustným zasahováním do kompetence rodičů?
- Má učitel vyjadřovat svá subjektivní hodnocení historických událostí a před žáky prezentovat své morální postoje?  
- V čem spočívá rozdíl mezi úsilím zorientovat studenty ve společenském i politickém dění, vést je k jejich kritickému nahlížení na straně jedné a účelovou politickou agitací na straně druhé?

V úvodu se diskutující zamýšleli nad tím, jakými cestami se politika a zájem o společenské dění dostává do škol, jak se utvářejí názory žáků a studentů. Shodli se na tom, že je to souhrn několika faktorů - vlivu rodinného prostředí, mediálních obrazů či vzorců, kamarádů, přátel a také školy. I když z průzkumu Člověka v tísni vyplývá, že právě tento vliv je málo výrazný. Přesto je škola místem, kde žáci a studenti se svými učiteli rovněž občas diskutují o politice i společenských tématech, pochoptelně především v humanitních předmětech (dějepis, ZSV, literatura aj.). Náměstek ministra školství zdůraznil v úvodu diskuse svobodu učitele vyjádřit před žáky svůj osobní názor na politické či společenské dění, ale u vědomí, že dál již zajít nesmí. Nemůže přesvědčovat své žáky nekriticky o svém názoru, nutit je jej přijmout či je přímo manipulovat (typ demagogického učitele). Učitel by měl studentům vytvořit prostor pro svobodnou diskusi, podpořit jejich snahu vyjádřit svůj názor, vnímat je dle slov Jiřiny Šiklové jako partnery a vést je k umění argumentace a obhájení vlastního názoru. Toto samozřejmě neplatí absolutně - diskutovalo se o specifických případech, kdy žák hlásá rasovou či jinou nenávist a vůči jiným se projevuje intolerantně či agresivně.

Debata se tudíž pochopitelně dotkla také skutečnosti, zda má být učitel pouhým "moderátorem" diskusí ve třídě, tj. člověkem úzkostlivě neutrálním, nebo naopak má či musí reprezentovat a zastávat nějaké hodnoty. Zde padly zásadní podněty z řad publika, především poznámka, že náš stát v základních dokumentech proklamuje určité hodnoty (demokracie, občanská práva a svobody, právní řád atd.), které by měl učitel hájit a vystupovat aktivně proti názorům či lidem, kteří je napadají či relativizují (politicky extrémní proudy, popírání holocaustu, zlehčování komunistických zločinů atd.). A měl by tak činit před svými žáky, to znamená vést je k úctě k demokratickým hodnotám a ke svobodě.

Druhou část diskuse, do níž zásadně promlouvali zúčastnění učitelé (z Plzně, Ostrova nad Ohří, Ostravy), vyplnily konkrétní příklady nátlaku na učitele kvůli jejich občanským a politickým postojům. Diskutovalo se o podobách a formách politického nátlaku v krajích, kde místa radních pro školství obsadili lidé s pochybnou politickou minulostí. Ti dnes mohou výrazným způsobem zasahovat do svobodných diskusí na půdě školy a pokusit se je ovlivňovat ve prospěch ideologie, jejíž konkrétní dějinná forma - politický režim v Československu v letech 1948-1989 - je ze zákona označen za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Debatující se shodovali na tom, že je nepřípustné, aby se v dnešních demokratických poměrech takovýto nátlak (ať už v přímé formě politické či nepřímé ekonomické) vůči jakékoliv škole a jejímu vedení akceptoval, znamenalo by to návrat před listopad 1989. V tomto smyslu bylo apelováno na zástupce MŠMT, aby se konkrétními, v debatě přednesenými či v posledních týdnech medializovanými případy vážně zabývalo a vyjádřilo k takovému jednání svůj oficiální postoj.

V závěru debaty se rovněž zmínila výuka dějin, především těch moderních, a dnešní zápas o "výklad minulosti". Zda budou dějiny popisovány a vykládány na základě historických faktů nebo budou opět přepisovány a modelovány podle nějaké politické doktríny či ideoloie, jak tomu bylo v minulosti.

Diskusní odpoledne zcela jasně ukázalo, že seriózní debaty na tato témata jsou velmi potřebné a jejich závěry by měly v budoucnu pomoci institucím státu (MŠMT) jasně a lépe definovat žádoucí pozici učitele ve společnosti a přípustnou míru jeho společenské i politické angažovanosti.

Videozáznam diskusního panelu: 

stopáž: 1 h 24 min
Záznam debaty pořídili studenti oboru audiovizuální tvorby Slezské univerzity v Opavě