Moderní-Dějiny.cz

Dekret o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech

Publikováno: 27.1.2011, Aktualizováno: 16.9.2012 15:53

Dekrety prezidenta republiky byly právní předpisy s mocí zákona, přijímané československou vládou v exilu po slyšení státní rady. Byly náhradním řešením po dobu neexistence parlamentu. Prezident republiky Edvard Beneš dekrety zpravidla pouze podepisoval. Na některých, nebo jejich částech, se ale aktivně účastnil.

Dekret o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech

1945, 1. únor, Londýn. - Dekret prezidenta republiky č. 6/1945 Úř. věst. čsl, o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech.
O přísnou spravedlnost volají neslýchané zločiny, kterých se dopustili nacisté a jejich zrádní spoluviníci na Československu. Porobení vlasti, vraždění, zotročování, loupení a ponižování, jehož obětí byl československý lid, a všechna ta stupňovaná německá zvěrstva, kterým bohužel pomáhali nebo asistovali i zpronevěřilí občané českoslovenští, z nichž někteří zneužili přitom i vysokých úřadů, mandátů nebo hodností, musí dojíti zaslouženého potrestání bez průtahu, aby nacistické a fašisticko zlo bylo vyvráceno z kořene. Proto již nyní v zahraničí, a ovšem s výhradou změn a doplňků, jež by přičinily příslušné zákonodárné instituce ve vlasti, ustanovuji k návrhu vlády a po slyšení Státní rady takto:1

Hlava I
Zločiny proti státu
§1
Kdo se v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) dopustil na území republiky nebo mimo ně některého z těchto zločinů podle zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n.: úkladů o republiku (§ 1), trestá se smrtí; kdo se dopustil přípravy úkladů (§ 2), ohrožení bezpečnosti republiky (§ 3), prorady (§ 4 odst. 1), zrady státního tajemství (§ 5 odst. 1), vojenské zrady (§ 6 odst. 1, 2 a 3) a násilí proti ústavním činitelům (§ 10 odst. 1), trestá se těžkým žalářem od dvaceti let až na doživotí a za okolností zvláště přitěžujících smrtí.

§2
Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) byl členem organizací: Die Schutzstaffeln der Nationalsozialistischen Arbeiterpartei (S.S.), nebo Geheime Staatspolizei (Gestapo, německá tajná státní policie), nebo zvláštních oddílů S.S., nebo Die Sturmabteilungen des Fiihrers (S.A.), nebo Freiwillige Schutzstaffeln (F.S.), nebo Rodobrany, nebo Szabadcsapatoku, nebo jiných zde nejmenovaných organizací podobné povahy, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let, a za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od dvaceti let až na doživotí.

§3
1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) propagoval nebo podporoval nacistické nebo fašistické hnutí, nebo kdo v oné době tiskem, rozhlasem, filmem nebo divadlem, nebo na veřejném shromáždění schvaloval nebo obhajoval nepřátelskou vládu na území republiky, nebo jednotlivé nezákonné činy okupačních velitelství a úřadů a orgánů jim podřízených, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin v úmyslu, aby rozvrátil mravní, národní nebo státní vědomí československého lidu, zejména československé mládeže, těžkým žalářem od deseti do dvaceti let, a za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od dvaceti let až na doživotí, nebo smrtí.
2) Kdo v téže době byl činovníkem nebo velitelem v organizacích Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (NSDAP), nebo Sudetendeutsche Partei (SDP), nebo Vlajka, Hlinkova nebo Svatoplukova garda, nebo v jiných fašistických organizacích podobné povahy, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let.

§4
Československý občan, který v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) v zahraničí vědomě rozvracel hnutí směřující k osvobození republiky Československé v její předmnichovské ústavě a jednotnosti, anebo jinak vědomě poškozoval zájmy republiky Československé, zejména kdo ohrožoval bezpečnost občanů pracujících pro osvobození republiky doma, trestá se, nedopustil-li se zločinu přísněji trestného, těžkým žalářem od pěti do dvaceti let.

Zločiny proti osobám
§5
1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§17) dopustil se ve službách nebo v zájmu Německa nebo jeho spojenců nebo republice nepřátelského hnutí, jeho organizací či členů, těchto zločinů:
a) podle trestního zákona ze dne 27. května 1852 čís. 117 ř.z. zločinů veřejného násilí loupeže lidí (§ 90), veřejného násilí nakládání s člověkem jako s otrokem (§ 95), vraždy (§§ 134-137), zabití (§§ 140 a 141) a těžkého poškození na těle (;; 156),
b) podle trestního zákona zák. či. V z r. 1878 zločinů vraždy (§ 278), úmyslného bití (§ 279), těžkého ublížení na těle s následky smrtelnými (§§ 306 a 307) I loupeže dětí (§ 317), trestá se smrtí.
2) Kdo v téže době, za týchž okolností a za týmž účelem se dopustil těchto ločinů:
a) podle trestního zákona ze dne 27. května 1852 čís. 117 ř. z. zločinů veřejného násilí neoprávněným omezováním osobní svobody člověkovy (§ 93), veřejného násilí vydíráním (§ 98), veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním (§ 99) a těžkého poškození na těle (§§ 152 a 155),
b) podle trestního zákona zák. či. V z r. 1878 zločinů bezprávného omezování osobní svobody člověka (§§ 232, 234 a 325), těžkého ublížení na těle (§ 301) a vydírání (§§ 350 a 353), trestá se těžkým žalářem od deseti do dvaceti let.

§6
1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) nařídil ve prospěch válečného úsilí Německa nebo jeho spojenců nucenou nebo povinnou práci a ten, kdo při vydání a výkonu takového nařízení spolupůsobil, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let.
2) Byl-li však takovým nařízením obyvatel republiky donucen pracovati v cizině nebo za okolností nebo na místech jeho životu nebo zdraví nebezpečných, trestá se viník bez ohledu na účel práce těžkým žalářem od deseti do dvaceti let.

§7
1) Kdo sám nebo v součinnosti s jiným v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) ve službách nebo v zájmu Německa nebo jeho spojenců nebo republice nepřátelského hnutí, jeho organizací či členů zavinil ztrátu svobody obyvatele republiky bez jiných následků, trestá se za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let. Způsobil-li viník takto ztrátu svobody většího počtu obyvatel republiky, může soud uložiti trest těžkého žaláře od dvaceti let až na doživotí, za okolností pak zvláště přitěžujících trest smrti.
2) Kdo v téže době, za týchž okolností, za týmž účelem a týmž způsobem způsobil obyvateli republiky těžké ublížení na těle bez těžkých následků (odst. 3), trestá se za zločin těžkým žalářem od deseti do dvaceti let, a za okolností zvláště přitěžujících žalářem od dvaceti let až na doživotí. Byl-li však takto postižen větší počet osob, může soud uložiti trest smrti.
3) Kdo v téže době, za týchž okolností, za týmž účelem a týmž způsobem způsobil udáním, soudním usnesením, rozsudkem, nařízením nebo správním rozhodnutím jakéhokoliv druhu, výkonem rozsudku, nařízení nebo správního rozhodnutí nebo jinak smrt obyvatele republiky, těžké ublížení na těle obyvateli republiky s následky označenými v § 156 trest. zák. čís. 117 z r. 1852 a v §§ 306, 307 trest, zákona zák. či. V z r. 1878, nebo jeho deportaci, trestá se za zločin smrtí.

Zločiny proti majetku
§8
1) Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) se dopustil ve službách nebo v zájmu Německa nebo jeho spojenců republice nepřátelského hnutí, jeho organizací či členů těchto zločinů:
a) podle trestního zákona ze dne 27. května 1852 č. 117 ř. z. zločinů veřejného násilí poškozením cizího majetku (§ 85) s následky podle § 86 odst. 2, žhářství 
(§ 106) za okolností a s následky podle § 167 písm. a), loupeže (§ 190) za okolností a s následky podle § 195;
b) podle trestního zákona zák. či. V z r. 1878 zločinů žhářství (§ 424), loupeže (§§ 344 a 345), za okolností a s důsledky podle § 349 bod 2 a odst. III, trestá se smrtí.
2) Kdo v téže době, za týchž okolností a za týmž účelem se dopustil těchto zločinů:
a) podle trestního zákona ze dne 27. května 1852 č. 117 ř. z. zločinů veřejného násilí vpadnutím do cizího nemovitého statku (§ 83), veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku (§85 odst. 1), žhářství (§ 166) za okolností a s následky podle § 187 písm. b-g), krádeže (§§ 171-180), zpronevěry (§§ 181-183), podílnictví na krádeži nebo zpronevěře (§§ 185 a 186), loupeže (§ 190) za okolností a s následky podle §§ 191-194, podílnictví na loupeži (§ 196), podvodu (§ 197— 201 a § 203);
b) podle trestního zákona zák. či. V z r. 1878 zločinů porušení domácnosti soukromými osobami (§§ 330 a 331), přečinu poškození cizího majetku (§ 418 a 420), který se za okolností odst. 1 tohoto paragrafu kvalifikuje jako zločin, žhářství (§§ 422 a 423), krádeže (§§ 333-341), zpronevěry (§ 355), loupeže (§§ 344-346), nakolik čin není trestný podle odst. 1 písm. b) tohoto paragrafu, podílnictví (§ 370), podvodu (§ 379 ve znění § 50 trestní novely) za okolností a podle § 383 odst. II s výjimkou § 382,
trestá se těžkým žalářem od deseti do dvaceti let, a za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od dvaceti let až na doživotí.

§9
Kdo sám nebo v součinnosti s jinými v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) ve službách nebo v zájmu Německa nebo jeho spojenců nebo republice nepřátelského hnutí, jeho organizací či členů způsobil udáním, soudním usnesením, rozsudkem, nařízením nebo správním rozhodnutím jakéhokoliv druhu, nebo výkonem rozsudku, nařízení nebo správního rozhodnutí, že československému státu nebo právnické či fyzické osobě bylo proti zákonu republiky odňato jmění zcela nebo zčásti, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od deseti do dvaceti let, a za okolností zvláště přitěžujících žalářem od dvaceti let až na doživotí.

§10
Kdo v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 17) zneužil tísně způsobené národní, politickou či rasovou perzekucí, aby se obohatil na úkor státu, právnické či fyzické osoby, trestá se, nedopustil-li se činu přísněji trestného, za zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let.

Všeobecná ustanovení
§11
Podle tohoto dekretu bude potrestán i cizinec, jenž se dopustil zločinu uvedeného v § 1, nebo některého ze zločinů uvedených v §§ 4-9 v cizině, dopustil-li se jich na československém státním občanu neb na československém veřejném nebo soukromém majetku.

§12
1) Jednání trestné podle tohoto dekretu není ospravedlněno tím, že je nařizovaly nebo dovolovaly předpisy jiného práva než československého nebo orgány zřízené jinou státní mocí než československou, aniž jest omluveno tím, že pachatel takové neplatné předpisy za ospravedlnění považoval.
2) Jednání trestné podle tohoto dekretu se však nepřičítá k vině pachateli, který podnikl toto jednání jen proto, aby odvrátil nebo zmenšil skutečné nebezpečí bezprávně hrozící životu, nebo svobodě, nebo hrozící naprostou zkázou hospodářské existence jeho nebo jiných lidí, anebo aby odvrátil nebo zmenšil škodu hrozící republice. Nešlo-li však při tom o donucení neodolatelné, bude pachatel ospravedlněn jenom tehda, nepřevýšila-li mravní nebo hmotná škoda z jednání vzešlá neúměrně prospěch jím sledovaný, a učinil-li pachatel vše, co bylo v jeho moci, aby škoda byla odčiněna.
3) Neodolatelné donucení rozkazem představeného nezprošťuje viny nikoho, kdo se dobrovolně stal členem organizací, jejichž členství ukládalo vykonat každý, i zločinný rozkaz.

§13
Odsoudí-li soud pro zločin v tomto dekretu uvedený a neupustí-li od trestu (§15 odst. 2), vysloví zároveň:
a) že odsouzený pozbývá na určitou dobu nebo navždy občanské cti (§ 14);
b) že odsouzený část trestu na svobodě nebo celý trest odpyká ve zvláštních nucených pracovních oddílech, které se zřídí zvláštním zákonem;
c) že celé jeho jmění nebo část jeho jmění propadá ve prospěch státu.

§14
Pozbytí občanské cti (§ 13 a) znamená:
1) trvalou ztrátu vyznamenání, řádů a čestných odznaků, veřejných služeb, hodností a funkcí, akademických hodností, jakož i ztrátu odpočivných a zaopatřovacích požitků, platů z milosti a všelikých jiných platů z peněz veřejných;
2) u poddůstojníků degradaci a u důstojníků kasaci;
3) ztrátu způsobilosti k nabytí výkonu a opětnému nabytí práv uvedených pod čís. 1) a 2) a práv ztracenými hodnostmi podmíněných;
4) ztrátu práva voliti a volen nebo povolán býti k veřejné funkci nebo hlasovati ve věcech veřejných;
5) ztrátu způsobilosti zastávati funkce ve sdruženích (spolcích nebo jiných útvarech podobných);
6) ztrátu způsobilosti býti vlastníkem, vydavatelem nebo redaktorem, nebo jakkoli spolupůsobiti při vydávání a redakci periodického tiskopisu, jakož i nakládati, vydávati a uveřejňovati tiskopisy neperiodické;
7) ztrátu způsobilosti konat veřejné přednášky nebo projevy;
8) ztrátu způsobilosti k práci ve výchovných nebo uměleckých institucích nebo podnicích;
9) ztrátu způsobilosti býti zaměstnavatelem nebo spoluzaměstnavatelem;
10) ztrátu způsobilosti provozovati svobodná zaměstnání;
11) ztrátu způsobilosti býti členem představenstva (správní rady) společností a společenstev;
12) ztrátu způsobilosti býti vedoucím úředníkem v podniku soukromém. Kdo přestoupí zákazy v tomto paragrafu obsažené, bude potrestán řádným soudem pro přestupek vězením od jednoho týdne do tří měsíců.

§15
1) Trest na svobodě nelze snížiti pod dolní hranici sazby a zaměniti jeho způsob za mírnější.
2) Jen tehdá, je-li obecně známo, nebo lze-li prokázati bez průtahu, že obžalovaný se pozdější svou činností zasloužil o osvobození republiky z nepřátelské moci, anebo o nápravu nebo zmenšení zla nepřítelem způsobeného, a že po svém obrácení na cestě povinnosti už vytrval, může soud snížiti trest i pod dolní hranici sazby a zaměniti jeho způsob za mírnější, v případech pak zvláštního ohledu hodných i v odsuzujícím výroku od potrestání upustiti.

§ 16
Zločiny trestné podle tohoto dekretu a výkon trestu se nepromlčují.

§ 17
Dobou zvýšeného ohrožení republiky rozumí se doba od 21. května 1938 do dne, který bude určen vládním nařízením.2

§18
Zločiny trestné podle tohoto dekretu buďtež pokládány vždy za zvlášť zavržitelné ve smyslu § 1, odst. 1 zákona o státním vězení ze dne 16. července 1931 čís. 123 Sb. z. a n.

§19
Nadržování zločinům trestným podle tohoto dekretu trestá se podle platných trestních zákonů s těmito změnami:
1) u zločinů proti státu trestá se nadržování stejně jako tyto zločiny;
2) u týchž zločinů je i nadržování ukrýváním osob blízkých (§ 39 ad 4 zák. č. 50/23 na ochranu republiky) trestné jako zločin a trestá se těžkým žalářem od pěti do dvaceti let, ukládá-li však na zločin sám tento dekret trest smrti, těžkým žalářem od jednoho do deseti let;
3) u ostatních zločinů trestá se nadržování těžkým žalářem
a) od deseti do dvaceti let, ukládá-li na zločin sám tento dekret trest smrti nebo těžkého žaláře v trvání více než dvaceti let,
b) od jednoho do deseti let, ukládá-li na zločin sám tento dekret trest nižší.

Hlava II
Mimořádné lidové soudy
§20
1) Mimořádným lidovým soudům přísluší souditi všechny zločiny trestné podle tohoto dekretu, odpovídají-li za ně trestně jako pachatelé, spolupachatelé, spoluviníci, účastníci nebo nadržovatelé osoby uvedené v § 2 a v § 3 odst. 2; odpovídají-li za ně trestně osoby jiné, soudí je mimořádné lidové soudy tehdy, navrhne-li jejich stíhání před nimi veřejný žalobce.
2) Místní příslušnost mimořádných lidových soudů se určuje předpisy trestních řádů platných na území republiky.

Složení a sídlo mimořádných soudů
§21
1) Mimořádný lidový soud vykonává svoji pravomoc v tříčlenných senátech, složených z předsedy, jímž musí býti soudce z povolání (občanský nebo vojenský soudce), a ze dvou soudců z lidu.
2) Předsedy mimořádných lidových soudů, jejich náměstky a soudce z povolání (odst. 1) jmenuje prezident republiky k návrhu vlády ze seznamů osob pořízených za tím účelem okresními národními výbory. Z jiných seznamů okresními národními výbory pořízených jmenuje vláda soudce z lidu.
3) Předsedovi mimořádného lidového soudu nebo jeho náměstku náleží, aby z osob jmenovaných v odst. 2 sestavil senát nebo senáty s potřebnými náhradníky.
4) Mimořádné lidové soudy se zřídí v sídlech krajských soudů. Každý senát mimořádného lidového soudu může však podle uvážení svého předsedy zasedati, ukáže-li se toho potřeba, v kterémkoli místě soudního obvodu. Politický úřad (popřípadě národní výbor) v tomto případě na požádání předsedy senátu je povinen 
postarati se o místnost pro soud s potřebným zařízením, o bezpečnost soudu četnickou nebo vojenskou pohotovostí, o kněze a soudního lékaře, jakož i o kata s potřebým počtem pomocníků tak, aby se rozsudek smrti mohl bez průtahů vykonati na místě samém.
5) Vládním nařízením bude ustanoveno, jaký slib budou soudcové z lidu skládati a jaká náhrada výloh a ušlého výdělku jim přísluší.

§22
Při hlasování hlasují nejprve soudcové z lidu, a to starší před mladším.

Veřejný žalobce
§23
1) Veřejné žalobce u mimořádných lidových soudů jmenuje vláda nebo z jejího pověření ministr spravedlnosti pro určité období, pro určité případy nebo pro celou dobu činnosti soudu z prokurátorů nebo z jiných osob, které dosáhly doktorátu práv, nebo složily tři státní zkoušky právnické, nejméně však státní zkoušku judiciální, pokud budou v seznamech pořízených za tím účelem okresními národními výbory.
2) Veřejní žalobci u mimořádných lidových soudů jsou podřízeni ministru spravedlnosti.

Řízení před mimořádnými lidovými soudy
Obecná zásada
§24
1) V řízení před mimořádnými lidovými soudy platí zásady řízení před soudy stannými, a to v úpravě provedené v §§,25-31 tohoto zákona. Tam, kde dekret odkazuje na předpisy řízení řádného, jsou míněny předpisy trestního řádu platného v historických zemích a trestného poriadku platného na Slovensku a na Podkarpatské Rusi.
2) Byl-li obžalovaný rozsudkem mimořádného lidového soudu osvobozen, nevylučuje se tím jeho stíhání před příslušným soudem řádným, případně před soudem státním podle zák. č. 631/1935 nebo před krajským soudem příslušným pro souzení vojenské zrady podle zák. č. 130/1936 a vl. nař. č. 258/1937. Tento soud posoudí věc znova řízením řádným, přičemž platí hmotněprávní ustanovení tohoto dekretu (§§ 1-19), stejně jako když osoba provinilá hned předem byla pohnána před soud řádný (§ 20). Návrh, aby se takto proti obžalovanému postupovalo, musí však býti podán nejpozději do tří měsíců ode dne osvobozujícího rozsudku.

§25
1) Řízení před mimořádným lidovým soudem zahajuje se k návrhu veřejného žalobce (§ 23). Budiž přitom dbáno pravidla, že před mimořádný lidový soud mají býti pohnány osoby přistižené při činu nebo takové, jichž vinu bude lze bez průtahu prokázati. Osoby těžce nemocné a ženy těhotné nebuďtež poháněny před mimořádný lidový soud, dokud tento jejich stav trvá.
2) Celé řízení proti jednotlivému obžalovanému koná se pokud možno bez přerušení od počátku až do konce před mimořádným lidovým soudem. Řízení proti jednotlivému obžalovanému nesmí trvati déle než tři dny. Tato lhůta se počítá od okamžiku, kdy byl obžalovaný před soud postaven.
3) Nedospěje-li lidový soud v třídenní lhůtě k rozsudku, postoupí věc příslušnému soudu řádnému (§ 24, odst. 2). V tomto případě rozhodne také, zda se má obžalovaný ponechati ve vazbě.
4) Mimořádné lidové soudy mohou konati hlavní přelíčení i v nepřítomnosti obžalovaného. Obsílka k hlavnímu přelíčení doručí se obžalovanému osobně. Nemohla-li býti doručena, obešle se obžalovaný vyhláškou na soudné desce. Soud může kromě toho naříditi obeslání obžalovaného rozhlasem.

§26
Řízení před mimořádným lidovým soudem je ústní a veřejné. Obžalovaný má právo zvoliti si sám obhájce nebo požádati soud, aby mu zřídil obhájce chudých, je-li nemajetný. Nepoužije-li obžalovaný svého práva, zřídí mu soud obhájce z moci úřední. Jak obžalovaný tak soud mohou obhajobou pověřiti i osobu nezapsanou v seznamu obhájců, která dosáhla doktorátu práv nebo složila tři státní zkoušky právnické, nejméně však státní zkoušku judicielní.

§27
1) Hlavní přelíčení před mimořádným lidovým soudem zahajuje se po vyvolání věci a zjištění generálií výkladem veřejného žalobce, které skutky jsou obžalovanému kladeny za vinu. Výslech obžalovaného a provádění důkazů řídí se obecně předpisy řádného trestního řízení. Protokoly o výsleších spoluviníků a svědků a dobrá zdání znalců mohou se čísti vždy, když předseda senátu považuje jejich čtení za účelné.
2) Řízení se zpravidla omezí na čin nebo činy, pro které byl obviněný před mimořádný lidový soud pohnán. Na jiné jeho trestné činy nemá tudíž býti brán zřetel. Budou-li stíhány později v řízení před mimořádným soudem lidovým nebo před soudem řádným, případně státním nebo před krajským soudem příslušným pro souzení vojenské zrady, budiž při výměře trestu vzat zřetel na trest na svobodě mimořádným lidovým soudem už uložený.
3) Řízení před mimořádným lidovým soudem nesmí býti zdržováno zjišťováním nároků na náhradu škody trestným činem způsobené.
4) Zjištění spoluviníků nebudiž sice opomenuto, avšak vynesení a výkon rozsudku se tím nemá oddalovati.
5) Po ukončení průvodního řízení zhodnotí veřejný žalobce jeho výsledky a podá svůj konečný návrh. Nato udělí předseda slovo obžalovanému a jeho obhájci k přednesení obhajoby. Odpoví-li veřejný žalobce na jejich vývody, mají obžalovaný a jeho obhájce právo na poslední slovo.

§28
1) Poté se usnese soud na neveřejné poradě na rozsudku, řídě se přitom příslušnými předpisy o řízení řádném, pokud tento dekret neustanovuje jinak.
2) Není-li u zločinu, na který tento dekret ukládá trest smrti, výrok o vině odsouzeného jednohlasný, anebo dospěl-li soud k názoru, že byly zjištěny takové okolnosti, že by trest smrti byl nepřiměřeně přísný, může soud uložiti trest těžkého žaláře od dvaceti let až na doživotí, a za předpokladů označených v § 15 odst. 2 užíti i tohoto ustanovení.
3) Rozsudek budiž vyhlášen ve veřejném zasedání soudu.
 
§29
O řízení před mimořádným lidovým soudem sepíše se zápis podle předpisu o řízení řádném. Tento zápis podepíší všichni členové senátu a zapisovatel.

§30
1) Proti rozsudkům mimořádných lidových soudů není opravných prostředků. Žádost o milost kýmkoli podaná nemá odkladného účinku.
2) Trest smrti se vykoná zpravidla do dvou hodin po vyhlášení rozsudku. Na výslovnou prosbu odsouzeného může lhůta býti prodloužena o další hodinu. Konalo-li se řízení v nepřítomnosti obžalovaného, provede se rozsudek smrti do čtyřiadvaceti hodin po dopadení odsouzeného.
3) Mimořádný lidový soud může také rozhodnout, že trest smrti se vykoná veřejně. Učiní tak zejména, když surový způsob, jímž byl zločin spáchán, nebo zvrhlá povaha pachatele, počet jeho zločinů nebo jeho postavení mluví pro veřejný výkon rozsudku. V tomto případě může soud, aby se zajistila veřejnost výkonu trestu, lhůtu dvou hodin prodloužiti, ne však nad dvacet čtyři hodiny.

Ustanovení přechodná a závěrečná
§31
1) Ustanovení zákona ze dne 3. května 1934 č. 91 Sb. z. a n. o ukládání trestu smrti a o doživotních trestech pro zločiny trestné podle tohoto zákona neplatí.
2) Ustanovení zákona ze dne 11. března 1931 č. 38 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží zůstává v platnosti.
 
§32
Účinnost tohoto dekretu se stanoví ode dne vyhlášení na dobu jednoho roku, leč by jej příslušné zákonodárné instituce československé změnily nebo doplnily anebo dobu jeho účinnosti zkrátily nebo prodloužily.3

§33
Provedením tohoto dekretu se pověřují všichni členové vlády.
Dr. Edvard Beneš v.r. Dr. Jan Šrámek v.r. Bečko v.r., Lichner v.r., Dr. Feierabend v.r., Dr. Ripka v.r., Masaryk v.r., Dr. Slavik v.r., Majer v.r. též za ministra Němce, Dr. Stránský v.n
Úřední věstník československý, roč. VI, č. 2, vydaný v Londýně 6. března 1945; republikován in: Příloha Sbírky zákonů a nařízení republiky Československé, roč. 1947, s. 33-39.

1 Postupy uplatněné při přípravě tohoto dekretu byly v mnoha ohledech charakteristické i pro ostatní dekrety z období československého státního zřízení v zahraničí, proto uvádíme pokud možno podrobný popis.
Dne 20. listopadu 1942 sdělil předseda Právní rady prof. dr. A. Procházka ministerstvu vnitra, že Právní rada zahájila přípravné práce v oboru trestní represe v souvislosti s činy okupantů a jejich pomahačů. K tomu zřídila Právní rada subkomise pro otázky a) materiálního práva trestního, b) soudní organizace a řízení a c) související s mezinárodním stykem zejména pro otázky extradikční (tj. týkající se vydávání osob jinému státu k potrestání). První dvě subkomise vypracovaly osnovy uvozovacího dekretu pro zákon o trestných činech okupantů republiky a jejich pomahačů a zákon o zvláštních soudech. SÚAJ. MV-L (2), k. 94, sign. 2-4/1.
Osnovu zákona (dekretu) o potrestání nacistických zločinců mimořádnými soudy, kterou vypracovalo ministerstvo spravedlnosti, zaslal prezident republiky dne 2. listopadu 1943 předsedovi Státní rady a současně požádal, aby mu Státní rada podala o této osnově poradní zprávu. V politickém výboru Státní rady uvedl tuto osnovu 7. prosince 1943 obsáhlým výkladem ministr J. Stránský, který mj. sdělil, že osnovu souběžně projednává vláda, v níž došlo už i k předložení několika pozměňovacích návrhů. Zdůvodnil také, že vzhledem k mimořádným poměrům musí mít připravovaný retribuční zákon (dekret) zpětnou platnost (princip retroaktivity, který v normálních poměrech moderní právo neuznává). Podle ministra měla činnost mimořádných lidových soudů tvořit v národním životě krátkou přechodnou epizodu, po níž se stát zase měl vrátit k normálnímu právnímu životu.
V rozpravě politického výboru nastolil místopředseda Státní rady poslanec F. Uhlíř otázku poměru viny na německé a neněmecké straně. Zákon měl být podle něj konstruován tak, aby postihl masovou vinu německou a individuální vinu českou a slovenskou, mezi nimiž není rovnosti ani v kvantitě ani v kvalitě, a proto nemůže být rovnosti ani v míře trestů. Generál Ečer vysvětlil, že dosavadní mezinárodní právo trestní obsahuje jen nedostatečná ustanovení o potrestání válečných zločinců, že jde o problém mezinárodní, na jehož řešení se mezi spojenci pracuje. Tyto práce navazují mj. také na Briand-Kellogův pakt (dohoda 15 států včetně ČSR z r. 1928 o zákazu války jako prostředku národní politiky) a na ženevský protokol z r. 1924 (který navrhl, aby útočná válka byla kvalifikována jako mezinárodní zločin), jehož spoluautorem byl E. Beneš, tehdejší československý ministr zahraničních věcí.
Na jaře 1944 předložil ministr spravedlnosti jednodušší a srozumitelnější text osnovy, který se stal novým podkladem projednání vlády i Státní rady. Text poradní zprávy byl pak výsledkem několika zasedání politického výboru v červenci a srpnu 1944 (hlavním autorem a zpravodajem byl prof. dr. V. Klecanda). Plénum Státní rady jednalo o návrhu poradní zprávy v září 1944 za situace, kdy otázka válečné retribuce na půdě mezinárodních komisí postupovala velmi pomalu a kdy naopak překotný vývoj vojenských a politických událostí vyžadoval co nejrychlejší vyřízení osnovy. Podle ministra 5. Stránského také prezident E. Beneš, který původně zastával názor, že by se retribuční zákon měl vydat až na domácí půdě, dospěl nyní k závěru, že nutno vydat dekret co nejdříve. Od původního záměru, aby konečnou textaci vládní osnovy po odborné stránce prohlédla Právní rada, jak bylo běžně obvyklé, bylo z časové tísně výjimečně upuštěno s tím, že o některých pasážích se ještě ministr spravedlnosti poradí s několika členy Právní rad. Výsledný text poradní zprávy o návrhu retribučního dekretu schválila pak Státní rada většinou hlasů dne 28. září 1944.
Zprávy Státní rady, roč. IV, č. 1, 2, 3 a 4, též Archiv KPR,f. LA-Státní rada, k2, Zápisy ze schůzí Státni rady dne 26. a 28. září 1944.
2 Vládní nařízení č. 217/1946 Sb. stanovilo, že doba zvýšeného ohrožení republiky končí dnem 31. prosince 1946.
3 Po osvobození republiky byl nahrazen stejně nazvaným a obsahově v podstatě stejným dekretem prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. ze dne 19. června 1945. Viz dokument č. 13.
Londýnský dekret z I. dubna 1945 měl mít podle původního vládního úmyslu celostátní platnost, která však v důsledku událostí na osvobozovaném území byla omezena jen na české země. Slovenská národní rada vydala k retribuční problematice vlastní nařízení ze dne 15. května 1945 o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o řízení lidového soudnictví, což předznamenalo i zúženou územní platnost prezidentského dekretu č. 16/1945 Sb. z 19. června 1945.


PRAMEN: Nakladatelství Doplněk a Ústav pro soudobé dějiny. Dekrety prezidenta republiky 1940-1945 : Dokumenty. druhé. Brno : Nakladatelství Doplněk, 2002. 1065 s. ISBN 1081-226-2002.

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

8.6.

Zpráva Zemského národního výboru v Ostravě pro Ministerstvo vnitra z 18. října 1945

Ze zprávy jsou citovány vybrané pasáže věnované třem hlavním okruhům – společenským a politickým poměrům ve Sl...
8.2.

Čeští Němci

Studie sleduje dějiny Němců v Čechách a na Moravě od středověkých počátků, přes dramatické proměny česko-němec...
24.1.

Rok po roce - 1945-1949 v Československu - prezentace

Shrnující prezentace je zaměřena na vybrané významné události a fenomény československých dějin druhé půle 40....
25.11.

Československé události let 1945-1948 v normalizační učebnici dějepisu

Zajímá vás, co se žáci základních škol dozvěděli za normalizace o významných událostech poválečného Českoslove...
12.10.

Táborová soustava na Ostravsku a poválečná perzekuce německého obyvatelstva - prezentace

Prezentace vychází z autorovy studie, která shrnuje základní poznatky k poválečné perzekuci německého obyvatel...
27.4.

Jesenicko – zaniklé obce. Důsledky odsunu Němců v malém regionu

Prezentace rekapituluje důsledky odsunu původního německého obyvatelstva a poválečného dosidlování v malém odl...
24.3.

Projev Dr. Edvarda Beneše v Praze 16. května 1945

Kvalitní kopie výpravné publikace z roku 1946, která čtenářům nabídla rok po osvobození známý pražský projev p...
14.3.

Odsun Němců - sada pracovních listů

Soubor pracovních listů je zaměřen na téma divokého i organizovaného odsunu Němců z Československa, jeho příči...
14.2.

Vysídlení Němců z Československa

Studie zachycuje historii divokého i organizovaného odsunu Němců z Československa, jeho příčiny a následky, za...
28.6.

Opravdu jen excesy? Národní očista v českých zemích po květnu 1945

Text historika Matěje Spurného ze sdružení ANTIKOMPLEX na téma násilí v prvních poválečných měsících v Českosl...
25.6.

Divoký odsun a poválečné násilí: Češi a Němci po válce

Soubor pracovních listů je součástí výukového setu „Divoký odsun - poválečné násilí v létě roku 1945. Odkrýván...
25.6.

Divoký odsun a poválečné násilí: Benešovy projevy

Soubor pracovních listů je součástí výukového setu „Divoký odsun - poválečné násilí v létě roku 1945. Odkrýván...
25.6.

Divoký odsun a poválečné násilí

Soubor pracovních listů je součástí výukového setu „Divoký odsun - poválečné násilí v létě roku 1945. Odkrýván...
25.6.

Divoký odsun a poválečné násilí - sada pramenů a vzpomínek pamětníků

Soubor pramenů  je součástí výukového setu „Divoký odsun - poválečné násilí v létě roku 1945. Odkrývání událos...
25.6.

Revoluční gardy aneb vzhůru do pohraničí!

Text historika Jana Gebharta je věnován prvním týdnům po skončení druhé světové války v pohraničí Českoslovens...
Více souvisejících...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

Aktualizováno: 28.9.2023 15:16 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

V pátek 22. září 2023 byly v ostravském Centru PANT vyhlášeny výsledky české verze celoevropské soutěže EUSTORY a vítězové byli oceněni iPhony, knižními, finančními odměnami a jejich tutoři ročním bezplatným předplatným časopisů D...

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT