Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Československá oficiální delegace, vítaná davy sovětských občanů, projela třemi svazovými sovětskými republikami a pěti velkými městy. Textová část publikace je výrazem tehdy povinného obdivu k SSSR, jeho politickému režimu, ekonomickým úspěchům a sociálním "vymoženostem". Již úvod knihy napsaný Františkem Branislavem se nese v duchu lyrické adorace všeho sovětského a prohlubování československo-sovětského přátelství. Nekritické zbožňování sovětského státu či jeho představitelů tak přetrvalo v nové podobě i po úmrtích Stalina a Gottwalda, odsouzení kultu osobnosti na XX. sjezdu KSSS. Nabralo novou podobu (ne už extrémně patetickou z počátků 50. let) v mírně civilnějším "přátelském setkání" Antonína Novotného a Nikity Sergejeviče Chruščova či obou stranických delegací.

Album, vydané Státním pedagogickým nakladatelstvím, mělo ukázat především mladým lidem ve školách Sovětský svaz jako zemi budoucnosti, moderní a dynamicky se rozvíjející, jako vzor pro vývoj v naší vlastní zemi. Takovéto jednostranné opravdu idylické oslavné vykreslení bylo zjevně v rozporu se skutečnou realitou Sovětského svazu (hospodářskými výsledky, životní úrovní ve srovnání s nesocialistickými státy západní Evropy, existencí represivní mašinerie likvidující jakoukoli opozici, imperiální politikou vůči zemím "socialistického tábora" atd.). O pojetí této propagandistické publikace si můžete učinit představu již z předmluvy Františka Branislava:

Červenec letními dny stoupá z klasnatých polí, ohnivě zahoří máky. Slunce od rána taví zlato divizen a prvních slunečnic. V zahradách zraje ovoce. Mateřídouškou voní červenec. Všude ovane nás blízkost českého domova. Do otevřeného kraje dívají se staré lípy, pamětnice dávných robotnických dob. Zahleděly se k lesnatým vlnám na obzoru, na červené střechy vesnic, k městům a k dýmajícím komínům továren.
Přes jeteliště a bramborová pole je vidět k chmelnicím. Do dálky táhnou se svítivé řepné lány.
Nad lípami letí bílý oblak, přeletí úrodnou Moravu. Letí k těžním věžím Slezska. K horám letí, nad dělným Slovenskem, jehož dávné kouzlo pojí se s rozmachem nových sil. A oblak pluje nad cestami, které vedou do sousední země.
Vydejme se na cestu, milý čtenáři, vydejme se do Sovětského svazu, který v dobách propastných stává se mostem, který v čase nebezpečí válečného požáru je bdělým strážcem míru. Dává křídla všemu pokroku. Je to země dychtivá po vědě, poznání a umění. Zná písně pro boje a pro lásky a pro touhy. Do této země vedla cesta na začátku letošního července, přátelská cesta k dobrým lidem. Rozhýřená květy, zveselená barvami vlajek a praporů. Jasná bratrskými úsměvy, pevná stiskem ruky, vlídná a družná.
Řekneš-li Sovětský svaz, otevře se tolik cest. Tisícerými cestami můžeme poznávat rozsáhlost země, rozběhlou do nesmírných dálek, s podivuhodnými krajinami, s přerůznými zvyky lidí a způsoby života.
Kam by nás až zanesly cesty a vlaky a lodě a letadla! Do obilných krajů, k nespočetným řekám, do barvitých přístavů a rušných měst, do továren, do dolů, do vědeckých pracoven, k dělníkům a rybářům, k rolníkům a učitelům, k umělcům a spisovatelům. Je těžko vyjmenovat všechna ta místa a zachytit všechen ten pracovní rytmus. Cesta zavedla by nás do polárních krajů. Zavedla by nás pod vějíře palem. Ukázala by nám zasněžené hory, hluboké pralesy, zavedla by nás k jezerům a ke stepím. Mluvíme-li o bohatství země jen náznakem, pak si musíme uvědomit, že Sovětský svaz je země nesmírně bohatá. A můžeme-li jen naznačit velikost země, pak Sovětský svaz je země nesmírná. Uchvacuje nás jako vyvěrající prameny, vítá nás tisícerými písněmi, ve kterých je něha a plodnost léta, hořká vůně jesení a bílé světlo zim.
Vydejme se na cestu, milý čtenáři, a všude se přesvědčíme, budeme silni vírou a nezlomnou jistotou, že tato veliká země je nepřemožitelná, plná nezměrné síly, odhodlané vůle, nesobecky pomáhající, prohřátá lidskou láskou, důvěrou v sebe. Na každém kroku si uvědomujeme, jakou podněcující a povzbuzující silou je tvůrčí práce sovětských komunistů. Poučeni vědeckým poznáním, láskyplně rozvíjejí všestranné nadání lidu. Odkrývají nepřeberné bohatství země, aby je proměnili ve prospěch všech, kdož budují stavbu nového světa. Nikdy se nezpronevěřují svému rozhodnutí: jít za vyššími hodnotami, proslunit život lidí usměvavým štěstím.
Poznáme všude, že jejich životním smyslem je spolupráce se všemi národy, zdravá odvaha a víra v budoucnost. Sovětský svaz známe jako čestnou zemi, obětavou, těšící se z rozvoje hospodářského a kulturního, ze všech objevů.
Den za dnem v červenci 1958 probíhala třináctidenní cesta našich soudruhů, čelných představitelů naší komunistické strany a vlády, laskavou pohodou, probíhala třemi svazovými sovětskými republikami, pěti velkými městy. A všude upřímně promlouvalo srdce sovětského lidu. Příchylnost a oddanost a radost oživovaly ulice měst, pole kolchozů, byly potěchou námořníků a všech sovětských pracovníků.
Jak by nás nedojímal ten vroucí poměr sovětských lidí k nám, k naší vlasti! Ten živý zájem o všechno, co se u nás děje. Zájem vyvěrající z poznávání, z porozumění, ze společných snah a úsilí, z citového přilnutí.
Je milé a tak důležité připomenout si na přátelské cestě, že víme o československo-sovětské spojenecké smlouvě, prověřené věrností, zárukou naší bezpečnosti. Otevřela bohatou spolupráci na všech úsecích. Posílila mírové snahy, zdůrazňovala mezinárodní revoluční hnutí. Cesta přátelství nejnázorněji ukázala, jaké prostředí se vytvoří, když podávají si ruce zástupci lidu, tlumočníci jeho vůle.
Kolik citů projevovala Moskva, jaké připravila horoucí uvítání. Pohostinná Moskva. Moskva bojovnice, kormidelnice nového světa, hvězda vedoucí do jasných jiter. Moskva svěžích sil, plná růstu. Rok za rokem mocnější, rok za rokem bližší lidem celého světa.
Vlak rozletí se rovinou. Míhá se světlo břízek, sester ruské krajiny. Zelený blesk zasvítí hladinou vod. Na březích řeky Něvy pozdravuje naše soudruhy Leninovo město. Překvapivě krásné. Tam vyšlehl plamen touhy po svobodě. Tam zvítězila revoluce lidu, tvořitelka nového společenského řádu na spravedlivých základech.
Leningrad, město památek, starých paláců a sadů, uměleckých sbírek nepředstavitelné ceny. V tomto historickém městě prudce žilo hrdinství a bohatýrství, když za Velké vlastenecké války vytrvalo v odporu proti krutým obléhatelům. Zvítězilo!
Přístup k Leningradu od západu hájí pevnost Kronštadt.
Na jihu čeká s otevřenou náručí zelená země. K ní letí letadlo přes mohutný Kavkaz, přes sněhobílé hřbety. Z modravé výšky se snáší do spanilé Gruzie. Cypřiš a čajové plantáže, stromy, které nesou subtropické plody, jsou znaky slunné jižní země. Četné nové závody mluví o proměnách, které se v Gruzii udály v době porevoluční.
Stejně jako v Tbilisi, rozvoněl se květ, podaný na uvítanou v Kyjevě. Milí Ukrajinci, blízcí, setkali se s blízkými.
Ještě jedno město poznat, vzpomínáte, kolikrát jste je za války vyslovili ve víře? Jakou bylo zbraní v ruce nejstatečnějších! Vzpomínáte, jak jsme se nakláněli nad mapou a sledovali dějiště jedné z největších bitev? Celý svět žil hrdinstvím Stalingradu. Kdo do tohoto města vstupuje, jde se poklonit památce padlých hrdinů. A jde se i obdivovat houževnatosti, která bojiště dovedla proměnit ve velké staveniště.
Rádi bychom chtěli, milý čtenáři, aby slova měla tolik světla a síly, aby nám ukázala velikost Sovětského svazu. Aby měla tolik vroucnosti a nadšení, aby nás poznovu tak živě zavedla do dnů, které zpevňovaly a prohlubovaly vzájemné přátelství. Nezapomenutelně!
Zadívejme se na ty pravdivé obrázky, které bohatě a poutavě zaplňují stránky. Zachytly důvěrnost chvíle, jsou svědectvím a důkazem, jak přibližují se lidé silné víry a společného boje. Jali za dobrými činy stojí věrnost, jak z věrnosti a spolupráce vyrůstá družba, která dává jistotu radostnějšího času, že pod křídly holubic uslyšíme mírovou píseň, nejkrásnější píseň o lidském štěstí.

Stránky z dobové publikace mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků. Kompletní digitální kopietextové části publikace najdete v příloze článku ve větším rozlišení vhodném pro tisk.

Cesta přátelství
Fotografoval a uspořádal Vilém Kropp.
Úvod a verše napsal laureát státní ceny František Branislav.
Poznámky napsal Josef Vávra.
Obálku a grafickou úpravu navrhl Vilém Kropp.
Vydalo Státní pedagogické nakladatelství, n. p., v Praze jako svou publikaci č. 03-501-1.
Edice Obrazové soubory.
Reprodukčně zpracovala a vytiskla Svoboda .
Náklad 5000 výtisků.
Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1960.
Cena výtisku Kčs 21,—