"Signatáři výzvy k veřejné diskusi o nové maturitě z dějepisu opírají své výhrady a priori o tvrzení, že ilustrační test neodráží pojetí výuky podle rámcových a školních vzdělávacích programů. Mají pravdu, ono tak ani v letošním roce být nemůže. Základním podkladem pro konstrukci zkoušky je Katalog požadavků zkoušek společné části maturitní zkoušky – dějepis, který je platný od školního roku 2009/2010. Tento dokument byl MŠDMT schválen 11. 3. 2008, to znamená, že fyzicky vznikal v druhé polovině roku 2007, tedy v době, kdy zejména gymnaziální rámcový program byl teprve ověřován na několika školách v České republice. Skutečnost, že vznikají rámcové vzdělávací programy, byla do vývoje katalogu přesto promítnuta, nicméně v současné době nemohou být testy vyvíjeny v souladu s RVP. Maturitní testy mohou být konstruovány tak, aby vycházely z RVP, až v okamžiku, kdy maturanti v daném školním roce budou mít absolvovaný kompletní vzdělávací cyklus podle tohoto dokumentu. To rozhodně o letošních maturantech neplatí – jejich studium bylo založeno na jiných dokumentech (např. Učební dokumenty pro gymnázia). Není proto možné postavit test pro tyto žáky na základě dokumentu, podle něhož jsou vzděláváni až jejich mladší spolužáci. Maturita musí tuto skutečnost respektovat.
 

Vezmeme-li v potaz skutečnost, že testem jako evaluačním nástrojem lze ověřovat pouze určitý výsek dějepisných znalostí a dovedností, je zřejmé, že se faktografie bude do testu promítat ve větší míře, než je tomu například u komplexních zkoušek. Maturitní zkouška z dějepisu ve společné části maturitní zkoušky další části, jimiž by mohly být ověřovány produktivní dovednosti a které by samozřejmě učinily zkoušku z tohoto úhlu pohledu přitažlivější, nemá.  Chceme-li zároveň společnou částí maturity oslovit vysoké školy, musí, a to zejména „jednoúrovňové“ zkoušky a zkoušky na vyšší úrovni obtížnosti, reflektovat i stávající podobu nástrojů užívaných k potřebám přijímacího řízení na vysokých školách.

Dalším kritizovaným momentem je mezní hranice úspěšnosti 33 %. Tato hranice je shodná pro všechny tzv. jednoúrovňové zkoušky, neexistuje žádný důvod, aby tomu bylo v dějepisu jinak. K tomu dlužno podotknout, že 33 % je mezní hranice úspěšnosti, tedy hranice nutná k dosažení toho, aby žák v testu uspěl, nebo ještě jinak vyjádřeno, hranice mezi „pětkařem a čtyřkařem“. Od mezní hranice úspěšnosti směrem nahoru maturantem dosažený výsledek rozlišován bude, přece jen jistý rozdíl mezi např. 85% a 45 % úspěšností existuje.

Některé úlohy v testu jsou považovány za banální, jiné za obtížné či zkoušející podrobnosti. V této oblasti vždy bude existovat různost názorů – co je pro jednoho studenta či vyučujícího snadné až zkoušení nehodné, může se jevit jinému jako obtížné, nebo dokonce opět zkoušení nehodné. Moment objektivity do toho vnáší až proces pretestování, v ostatních případech zbývá pouze vlastní názor, pocit, dojem. Do tohoto kontextu zapadá i výhrada k úloze 4, kterou se autor přiznává k tomu, že za 17 let své praxe nikdy neučil jednu konkrétní událost moderních dějin. Taková skutečnost ale nemůže mít vliv na obsah testů, podobně neučí stovky učitelů dějepisu tisíce různých událostí či jevů.
 
František Brož,
Hlavní metodik pro humanitní předměty CERMAT"

Pro zájemce o náhled k celé diskuzi dodáváme, že předchozí články, včetně výzvy nespokojených učitelů adresované Cermatu najdete v odkazech pod článkem.  /redakce/