Dnes slouží především pro pořádání tiskových konferencí ministra zahraničních věcí, případně jeho náměstků, se zahraničními partnery. Halu zdobí dvě nejstarší tapiserie v Černínském paláci. Jde o vlámské renesanční verdury, které vznikly v centru evropské výroby tapisérií, Vlámsku, už kolem roku 1550. Obě tapisérie byly zakoupeny v roce 1928 z pozůstalosti Jiřího Kristiána, knížete z Lobkovic. Nejhonosnější tapisérií v místnosti je Triumf Alexandra Velikého. Jde o součást trojdílného cyklu zachycujícího Alexandrova vítězství. Také obě zbývající tapisérie se nacházejí v Černínském paláci. Cyklus vznikl kolem roku 1650 v Bruselu. Orientální část sbírky koberců v Černínském paláci reprezentuje koberec s tzv. tunghrou neboli stylizovaným sultánovým podpisem, který pochází z konce 19. století z Turecka. Místnost zastřešuje malovaný dřevěný pozdně renesanční strop ze 17. století. Zajímavé je, že místo, kde se dnes strop nachází, není jeho původní. Strop při rekonstrukci Černínského paláce našel architekt Pavel Janák v jižním křídle budovy a nechal ho přenést do předsálí Masarykova bytu, kde ho využil k dekorativní výzdobě vstupu do ministerského apartmá.

 

Není sice zařízena původním nábytkem, ale originální historický nábytek vytváří přesvědčivý dojem pracovny vysokého úředníka 30. a 40. let 20. století. Stolní hodiny vyrobené pařížskou firmou Deniére na konci 19. století mají přímý vztah k Janu Masarykovi. Ministerstvo zahraničních věcí je zakoupilo v roce 1935 a umístilo na československé velvyslanectví v Londýně, kde tehdy působil jako velvyslanec právě Jan Masaryk. Mezi nejvýznamnější české prvorepublikové malíře patřil Rudolf Kremlička. Jeho obraz Zátoka koupilo Ministerstvo zahraničních věcí v roce 1927. Bronzovou bustu Jana Masaryka vytvořila v 1. polovině 40. let 20. století Mary Durasová-Kopfová. 

 

Je v ní umístěný ojedinělý pozůstatek původního vybavení Masarykova bytu, rádio značky Scott vyrobené v Chicagu v roce 1932. Za zmínku stojí také globus vytvořený astronomem Johannem Gabrielem Doppelmayrem a mědirytcem Johannem Georgem Puschnerem v Norimberku v roce 1728. V Černínském paláci se nachází od roku 1949. Ložnici zdobí malovaný pozdně renesanční strop ze 17. století.

 

Jediná místnost Masarykova bytu, která se do dnešní doby dochovala celá v původní podobě. Její zařízení je dodnes funkční. Součástí vybavení je jeden z prvních typů masážní sprchy, která ještě měla napevno zabudované trysky neumožňující regulaci směru proudění vody. Nad vanou je zabudován zvonek na služebnictvo. Koupelna byla dějištěm tragické smrti Jana Masaryka, který zahynul po pádu z okna, s největší pravděpodobností za asistence komunistické státní bezpečnosti.

 

Jan Masaryk patří k nemnohým státníkům, kteří zaujímají stálé místo v českém národním povědomí. Narodil se v rodině obecně uznávaného a váženého zakladatele československého státu a jeho prvního prezidenta T. G. Masaryka. V diplomatických službách ministerstva zahraničních věcí se vypracoval ve zkušeného politika. Upřímnou a nefalšovanou starostí o prosté lidi, jejichž osudy měl vždy na paměti, si „náš Jan“ získal jejich oblibu. Ve vysokých kruzích světové demokracie byl přijímán nejen jako laskavý a humorný společník, ale i jako špičkový diplomat. Prosazoval linii zahraniční politiky, opírající bezpečnost československého státu o těsnou spolupráci se západoevropskými demokraciemi. 

 

Zlom v jeho životě přinesl Mnichov 1938, který byl předzvěstí poválečného rozdělení světa na dva nepřátelské bloky a vytržení Československa z demokratické Evropy. Po kapitulaci hitlerovského Německa navrhoval jednou provždy znemožnit obnovu německé agrese přechodným poválečným obdobím, v němž by byl německý národ vyléčen z nákazy nacismu. Představa čs. zahraniční politiky o řešení německé otázky se již v prvních poválečných letech dostala do rozporu s procesem polarizace Evropy, kdy spory mezi velmocemi tlačily čs. politiky do užší vojenské a hospodářské spolupráce se Sovětským svazem.

 

Poválečná geopolitická situace malého státu vedle silně expanzivně orientované velmoci - Sovětského svazu - v hlavních rysech vymezovala možnosti československé zahraniční politiky i možnosti vnitropolitického vývoje země, což Masaryk zvlášť těžce pociťoval. Věřil ve federalizovanou Evropu, „federaci volných lidí“, jež by byla podmínkou trvalého míru. Nesouhlasil s tezí o vytvářející se „železné oponě“ mezi Východem (zahrnujícím Sovětský svaz a lidově demokratické státy střední a východní Evropy) a Západem (sdruženým kolem anglosaských národů), která měla působit jako hráz proti rozpínajícímu se komunismu. Masarykova humanistická filozofie byla v zásadním rozporu s komunistickou filozofií třídního boje i jakoukoli propagandou nenávisti mezi lidmi a národy. Odmítal svět „studené války“ a snažil se mu čelit mezinárodní spoluprací pod patronací OSN. Jeho smrt po uchopení moci prosovětskou komunistickou stranou se vtiskla do historické paměti národa jako bolestný vykřičník za jednou kapitolou československých dějin.

 

Vyšetřování probíhalo v letech 1948, 1968–1969, 1993–1996, vždy s odlišným výsledkem. Přizvaní znalci posuzovali způsob a místo dopadu těla Jana Masaryka na nádvoří, analýzu pádu z výšky, silové působení na tělo na počátku pádu, jakož i na samotný průběh pádu těla. Vyhodnocením poznatků znalci zcela vyloučili možnost spontánního pádu J. Masaryka z okna. K otázce aktivního skoku při sebevražedném úmyslu zjistili, že z biomechanického a technického pohledu je tato možnost přijatelná. Při posouzení možnosti účasti jiných osob shledali, že k dosažení zdokumentovaných vzdáleností dopadu na nádvoří nebylo třeba působení žádných vnějších sil, avšak připustili, že z technického hlediska je nelze ani vyloučit. Znalci rovněž odmítli možnost pádu po vysunutí bezvládného těla z okna jako technicky nepřijatelnou. V žádném případě by se nemohlo jednat o koordinovaný pád na chodidla. Při prověřování okolností smrti ministra zahraničí Jana Masaryka dospěl dne 22. 12. 2003 Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu k závěru, že Jan Masaryk byl ve svém služebním bytě zavražděn. Vraždy se měli dopustit neznámí pachatelé tím, že dne 10. března 1948 v blíže nezjištěném čase fyzicky napadli ministra a z výšky 14,5 m ho svrhli na nádvoří. Protože se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, rozhodl ÚDV o odložení prověřování podezření z trestného činu vraždy.

 

Zdroj: www.mzv.cz/ O ministerstvu > Průvodce budovami a... > Virtuální procházka > Pracovna Masarykova bytu