Srpen 1968 znamenal pro pozdějšího rabína v řadě ohledů zásadní zlom: „Když přijely ty tanky, uvědomil jsem si, že dějiny nejdou tak, jak bychom si přáli. Že mnoho mých komunistických, a tehdy už často téměř nekomunistických starších kamarádů z redakce Literárek věří, že svět se v zásadě vyvíjí pořád k lepšímu. Já jsem to už někde říkal a napsal, že mi tehdy najednou v hlavě zazněl Jeremiášův Pláč v češtině: ‚Pusto je v městě…‘ a tak dál. Prostě přišlo takové prozření, které dalo za pravdu mému tušení, že to pěkné, co v životě je, může během jednoho okamžiku zmizet.“ 

Celý článek čtěte ZDE