Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Dobové fotografie i místy schematicky či tentendečně pojatý text jistě mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků.

Vybrali jsme na ukázku následující pasáž pojednávající o osvobození Prahy:

"V Praze začalo povstání dne 5. května 1945. První starostí revolučních bojovníků bylo, aby se zmocnili zbraní. Sotva se to stalo, nastal boj proti veliké vojenské přesile německé, dobře vyzbrojené. Němci, zvláště esesmani, bojovali krutě. Vypalovali a rozbíjeli domy, bombardovali Prahu z letadel, útočili tanky a děly. Zničili i památnou Staroměstskou radnici. Vraždili ženy a děti. Bylo třeba pomoci. Z Prahy volal rozhlas o pomoc na západ, k armádě britsko-americké, i na východ k Rudé armádě. Volání vyslechl i maršál Stalin a rozkázal sovětským vojenským sborům, rozloženým v Berlíně a u Berlína, aby pospíšily na pomoc Praze. Rudá armáda se dala na pochod a přitáhla ku Praze tak rychle, že ještě nikdy v dějinách vojenství se nestalo, aby vojsko v tak krátkém čase urazilo tak veliký kus cesty. V Praze Rudá armáda přemohla vzpouzející se Němce a vtáhla do města jako skutečný osvoboditel. (9. května 1945.) Byla vítána s obrovským nadšením a láskou. Od té chvíle Češi rádi oslavují Rudou armádu, maršála Stalina a Sovětský svaz. Sovětským hrdinům má Praha co děkovat, že zůstala zachována."

Na této krátké ukázce textu je patrná jistá tendenčnost a je tedy opravdovým dokumentem doby. Autor zde ani slovem nezmiňuje americkou vojenskou přítomnost v JZ Čechách a nevysvětluje, z jakých příčin neměli Američané možnost povstalcům v Praze pomoci.

Jan HOSTÁŇ
* 2. 6. 1898, Brzice (u Náchoda)
† 16. 5. 1982, Praha
 
Jan Hostáň - spisovatel, který vycházel vstříc době

Z hlediska počtu knižně vydaných titulů (takřka osmdesát, a to stranou ponecháváme útlé brožury a tištěné výukové pomůcky) i z hlediska časového rozsahu své tvorby (1922 – 1978) patří Jan Hostáň k nejplodnějším českým autorům dvacátého století. Patří však také k těm nejkontroverznějším, protože takřka celému jeho dílu dominuje aspekt časového nad nadčasovým, aspekt služebně výchovného a dobově správného nad aspektem univerzálním, jdoucím nad či mimo dobový kontext. Z papíru popsaného Janem Hostáněm se tak stává vydatný dokument o době a jejím hodnotovém naladění. Je to dost anebo málo pro hájemství, které označujeme jako literatura?

Jan Hostáň se narodil v učitelské rodině. Za první světové války narukoval na východní frontu, po návratu a neúspěšných studiích na lékařské fakultě UK absolvoval kurz na učitelském ústavu a v roce 1920 nastoupil na svoji první školu v sudetském Záluží u Mostu. V roce 1921 získal místo na Volné socialistické škole práce na Kladně, vstoupil do KSČ a kromě učení se začal věnovat i psaní. Vydal osvětově ideologické pohádky Kladivo, srp a pero (1922, pod často používaným pseudonymem Faun), drama pro mládež Kašpárek osvoboditel (1923) a zapojil se do beletristické propagace skautského hnutí, které se po první světové válce začalo dosti mohutně rozvíjet (Ve stanu divokých skautů, 1924, Faun). Stal se členem Socialistického sdružení učitelského, členem Spartakových skautů práce či Masarykova lidovýchovného ústavu. V době vrcholícího poetismu vydal básnickou sbírku Lící k východu (1927, Faun), v níž oživoval principy proletářské poezie, aktualizované o naději na řešení, spočívající na geografické straně vytyčené v titulu. Zásoboval materiálem k recitacím dětské besídky (Veselé koření pro besídky, 1928, Faun; Veselá besídka, 1928, Faun). Naivismus jeho básní a povídek suplovala předpokládaná výchovná a agitační funkce, jež kopírovala poetiku J. V. Sládka či Josefa Kožíška (U dětské postýlky, 1930).

Novou tvůrčí parketu našel ve 30. letech v osvětových příbězích pro mládež: Poklady Národního muzea (1932), Co dokáže elektřina? (1932), Kůň nebo auto? (1932), Co se děje, když spíš (1932), Co rád jíš (1933), Práce strojů (1934), Zvířata v zoo (1935), Děti u novostavby (1935), Chtěj být spisovatelem (1935), Jsou rostliny živé jako my? (1935),  O filmu (1935), Napiš si noviny sám! (1936), Co dovede rádio (1936), V zemi Eskymáků (1937), Dvacet let SSSR (1937), Život broučků (1939). Většinu prací tohoto typu píše ve dvojici s dalším autorem, který nejspíš o zpracovávaném tématu něco ví a Hostáň textu dodává podání, které v jeho očích bude fungovat vůči mladému čtenáři. Vesměs jde o práce, z kterých čiší didaktismus spojený s vírou ve výchovu člověka „moderního“, člověka nového typu. Hostáň je spisovatelem s pílí, nikoli s múzičností a senzitivitou. Je spisovatelem skálopevného zevrubného přesvědčení o tom, co svět je, a nikoli spisovatelem otevřeným nuancím, překvapivým objevům a jemné meditaci. Je to autor, který ví své a toto osvojené chce ilustrovat a předat i jiným. Literatura je pro něj nástrojem. Slouží ideji a autonomie literárního díla je mu zcela cizím předpokladem. Svět jeho naučných próz je světem navýsost materiálním, připraveným lidem k užívání; je to svět lidmi osvojený, svět řádu a pokroku, svět bez hlubin, prázdných míst a mystérií.

Politická angažovanost Hostáňova způsobila, že byl neustále překládán na jiné školy: výuku se snažil skloubit s přednáškovými turné, na nichž mluvil o SSSR a dětské literatuře. O tomtéž často mluvil i v rozhlase. V letech 1934-38 proto našel přístřeší v literárním oddělení Státního nakladatelství. Státotvorný postoj dával najevo brožurkami Obrázková zpráva o volbě presidenta republiky (1934), Obrázková zpráva o úmrtí a pohřbu presidenta Osvoboditele (1937).

Za okupace učil na měšťanské škole a opět v reakci na dobu změnil žánr svého psaní. Věnuje se obecným zásadám tvorby pro děti (Pro dětskou knihu, 1939), píše brožury o slohové výchově a hlavně v duchu obecné dobové tendence se věnuje poezii pro děti (Písnička milým srdcím, 1942; Naše zvířátka, 1944), koncipované v duchu ohlasů lidové písně, v níž se skrývá „duše“ národa. V publicistice se angažuje v boji za očištění literatury pro děti od škodlivých vlivů. Podílí se na tažení proti rodokapsům a další pokleslé četbě. Během pražského povstání v květnu 1945 se ocitá ve vězení na Pankráci, což mu pomůže stát se ihned po válce správcem Státního nakladatelství a v letech 1948-51 pak i jeho ředitelem.

ZDROJ: Petr A. Bílek

Bibliografický údaj o knize: HOSTÁŇ, Jan. Boj Čechů za svobodu: Jak bojovalo Československo. druhé. Praha: Státní nakladatelství v Praze, 1947.

Obrazovou přílohy z knihy - text a dobové fotografie - si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s nimi jsou v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.