Předmluva Jana Holzera ke knize je datována do března toho roku. O to důsledněji pak člověk chápe hlavní látku knihy, tedy vztah Ruska a Polska (a rovněž středovýchodní Evropy), je totiž jasné, že souvztažnost překračuje stereotypní představy zažité v českých myslích: Polák? O Rusku? Je zle... (srv. předmluva, s. 5). Andrzej Nowak je významný současný polský badatel, který se soustředí především na moderní dějiny východní Evropy – na Rusko a jeho vztah k okolním územím. Již dlouhá léta působí mimo jiné na Jagellonské univerzitě v Krakově, hostoval ale také třeba na Masarykově univerzitě v Brně. Jeho přístup k historické matérii není rozhodně událostní, zaměřuje se především na dějiny idejí – politického myšlení, geopolitické a kulturně-politické koncepce. Užití slova „moderní“ zde není samoúčelné. Je jím myšleno období od vzniku „moderní (evropské) státnosti“ čili od konce třicetileté války. A právě tato „hegemonie dějin“ posouvá Nowakovy úvahy daleko od jednoduchých schematických politologických tezí do roviny důkladné analýzy tradic ruského státu a jeho přístupu k budování koncepcí státnosti či státní ideologie. Texty kromě jednoho vyšly postupně v dvouměsíčníku Arcana, který je (od roku 1994) pokračovatelem samizdatové krakovské revue Arka. Editor Maciej Ruczaj je rozdělil do tří částí – I. Impérium v teorii, II. Impérium v praxi, III. Polsko a Východ. V první části se Nowak věnuje problematice, jíž je jedním z nejvýznačnějších průkopníků – imperiologii, čili nadčasovému pojetí opřenému o koncepci „impéria“, jehož zájmy a chování zůstávají v některých základních projevech neměnné a nezávislé na politickém režimu (doslov Macieje Ruczaje, s. 257). V úvodním článku Ab Imperio – nový pohled na dějiny Ruska autor předestírá nejen jakýsi přehled aktuálního bádání, Forschungsbericht, ale také periodika (především Ab Imperio) či webové stránky (www.empires.ru) soustředěné na tuto problematiku. Dále Nowak nahlíží kupříkladu proměnu ruského imperiálního směřování za vlády Petra I. (Velikého): Tento car si nedává za cíl další „sbírání ruských zemí“, ale mnohem ctižádostivější úkol: vstup Ruska do Evropy (…) Je totiž dobré nezapomenout, že Petr se mohl vydat také jiným směrem, který Rusku sliboval přinést nemenší ekonomické a strategické zisky, více odpovídající jeho tradiční ideologii navazující na byzantský odkaz… (s. 48). Zkušenost Polska s Ruskem je zcela jiného charakteru než naše. I tak bychom mohli charakterizovat kupříkladu existenci slova zsyłka, jež v polštině značí výhradně ruské vyhnanství na Sibiř. My sice máme temný srpen 1968, ale polské vyrovnávání se s dělením vlastního území v letech 1768, 1772 a 1795 (Ach, kdyby po smrti Alžběty Petrovny nakonec neusedla na ruský trůn Kateřina II..., s. 167) či postávání Rudé armády na břehu Visly v době Varšavského povstání jsou srovnatelná s naší uplakanou Bílou horou a Mnichovem. Zde je více než patrná přirozená geopolitická orientace zmíněných států. A není snad ilustrativnějšího „příběhu“ dějin idejí „impéria v praxi“ než analýza činnosti generálporučíka Dmitrije Gavriloviče Bibikova, který přišel u Borodina o ruku a který měl z Kyjeva zlomit „polský národní odpor“ na přilehlých územích. Stranou autorovy pozornosti nezůstává ani polsko-litevská unie, na jejíž existenci a směřování se také snaží nahlížet objektivem „imperiologie“ a své teze konfrontuje s ostatními badateli, jejichž optika je však často pročištěna vzdáleností od dnešního Polska – působí převážně v anglosaském světě. Téměř argumentací v kruhu se tak v recenzované knize Andrzeje Nowaka problém impéria a „těch druhých“ završuje, přesto si dovolím ještě citovat z knihy, která vyšla ve stejné edici o pár týdnů později: Polské prokletí tkví v tom, že se Poláci nacházejí někde uprostřed mezi velkými a malými národy. (...) Obtížné a důležité situování v čase a prostoru vyžaduje inteligentní řešení. Nutí k poctivému zamyšlení nad tím, kde se nacházíme – v prostoru mezi Ruskem a Německem. A není to jen vymezení geopolitické, protože se už 200 let (...) nacházíme v průsečíku evropských sil, vektorů s nejvyšším napětím. Tato slova pronesl ve své přednášce na konferenci Polské výzvy: identita v Muzeu Varšavského povstání filozof a historik idejí Dariusz Gawin (česky text vyšel jako „Prokletí roku 1709“, in: Pravým okem. Antologie současného polského politického myšlení, CDK, Brno 2010, s. 5764, zde 58 a 59). A toto situování Polska v čase a prostoru je českému čtenáři díky knize Impérium a ti druzí mnohem srozumitelnější a knihu lze jen doporučit – všem, kteří se zajímají o dění nejen ve středovýchodní Evropě.

 

Andrzej Nowak, Impérium a ti druzí. Rusko, Polsko a moderní dějiny východní Evropy
Přeložil Jan Baron, CDK, Brno 2011, 262 s., 269 Kč

Recenze byla publikována v Časopise Dějiny a současnost 1/2012