Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

„Zůstává člověk ještě člověkem, když se pořád něčeho bojí?“
V kruhu prvním

„Toto všechno se odehrává vedle vás, těsně u vás, ale pro vás je to neviditelné (třeba proto, že před tím zavíráte oči).“
Souostroví Gulag, díl 1.

„V létě roku 1956 jsem se vracel z prašné, vyprahlé pustiny nazdařbůh – prostě do Ruska. Nikde v celé zemi mě nikdo nečekal, nikdo mě nikam nezval – dal jsem si totiž s návratem načas, zhruba deset let. Táhlo mě to do středního pásma, někam, kde není horko a kde v lesích šumí listí. Toužil jsem zalézt a ztratit se někde až docela v srdci Ruska – jestli něco takového doopravdy existuje. Rok předtím jsem mohl na téhle straně uralského hřbetu dostat práci leda jako pomocný dělník. Ani za elektrikáře by mě na žádnou pořádnou stavbu nevzali. Ale já jsem toužil učitelovat. Informovaní lidé mi říkali – škoda peněz za dráhu, stejně pojedeš nadarmo. Něco už se však začínalo pomalounku hýbat. Když jsem vyšel po schodech na školský odbor vladimirské oblasti a zeptal se, kde je kádrové oddělení, s údivem jsem zjistil, že kádrováci už nesedí za černými koženými dveřmi, ale za skleněnou přepážkou jako v lékárně. Šel jsem nesměle k okýnku, uklonil se a poprosil: „Prosím vás, nepotřebujete učitele matematiky někde hodně daleko od dráhy? Chci se tam usadit natrvalo.“
Matrjonina chalupa