V nejbližší době dojde ke změně politického systému v Polsku. Dosud největší emoce vzbuzovala osoba kandidáta na úřad prezidenta. Je ale špatné, že v takovéto situaci získává převahu minulost a rétorika. Pokusme se na situaci pohlédnout v klidu a odpovědět na otázku: Jaký politický systém potřebuje Polsko na nejbližší měsíce a léta?

Naše ekonomická situace je katastrofální. Zemi hrozí občanské nepokoje a vzpoury. Drtivé vítězství "Solidarity" ve volbách dokazuje, že Poláci hlasují pro zásadní změny. Stejný smysl mají opakující se hlasy na téma možné kandidatury Lecha Wałęsy do funkce prezidenta.

A co na to předseda "Solidarity"? Hovoří o současné mezinárodní a vnitřní situaci. Hovoří o sousedech na východě, západě a jihu Polska; hovoří o příslušnících represivního aparátu moci (MSW, MON) v Polsku. Zamysleme se nad těmito podmínkami.

V naší části světa se odehrává ostrý konflikt protivníků totalitárního komunismu s jeho zastánci. Pro dnešek je signifikantní, že v SSSR probíhá proces destalinizace. Změny, ke kterým tam dochází, výsledek tlaku protitotalitárních sil, nás přivádí ke sdělení, že společným cílem polského národa i národů SSSR je porazit stalinské dědictví a zavést demokratický systém. V SSSR v ekonomické oblasti nadále hledají tržní mechanismus a způsob dekolektivizace zemědělství. K životu se probouzejí národní kultury a lidské touhy po svobodě a důstojnosti.

Mají polské snahy obdobný obsah? Copak tu nejde o stejný prostor našich společných zájmů? Přeměny v Polsku nejsou v rozporu s ruskými národními zájmy – ale ani se zájmy žádného jiného národa patřícího do Sovětského svazu, protože míří proti totalitárnímu systému stalinského komunismu. Hlasy, které v Polsku rozšiřují protiruské fobie – tak pečlivě zaznamenávané pozorovateli –, jsou výsledkem dezorientace, nebo jednoduše provokací organizovanou odpůrci změn.

Jinak je tomu však v NDR a Československu. Tam jsou sovětské noviny konfiskovány a reformátorské snahy potlačovány.

Jak se na Polsko dívá Moskva? Jako na obří a významnou laboratoř, kde se odehrává proces přechodu od totalitárního systému k parlamentní demokracii. Naše prohra nebo úspěch buď posílí, nebo oslabí tendence k návratu stalinismu v Moskvě.

Jak může demokratický proces porazit stalinskou nomenklaturu bez revoluce a násilí? Tvrdím, že jedině prostřednictvím spojení demokratické opozice s reformním křídlem vládnoucího tábora. Polsko stojí tváří v tvář takové možnosti. Uvědomme si: není jednoduché uniknout z totalitárního komunismu. Dosud se to ještě nikomu nepodařilo. Proto se musíme chopit tohoto bezprecedentního díla.

Polsko nyní potřebuje silný a důvěryhodný státní systém. Nedostatečné budou jakékoliv kosmetické změny: nahrazení jednoho jiným z kandidátů na prezidenta nebo premiéra. Proto tvrdím: rozebírání osobních zásluh generálů Jaruzelského a Kiszczaka je špatná cesta. Na oba dva jsem po mnoho let veřejně útočil, o obou dvou bych dnes mohl říci mnoho pozitivních slov. Jenomže problém netkví v lidech, nýbrž v mechanismu.

Potřebujeme nový systém, takový, který budou akceptovat všechny hlavní politické síly. Nový, ale garantující kontinuitu.

Takovému systému odpovídá dohoda, podle které bude kandidát na prezidenta vybraný z PZPR (Polská sjednocená dělnická strana), a premiérské křeslo spolu s úkolem vytvořit vládu připadnou kandidátovi "Solidarity".

Takový prezident bude garantovat kontinuitu moci, mezinárodních smluv i vojenských dohod. Taková vláda bude mít mandát drtivé většiny Poláků a zaručí provedení důsledných změn ekonomického i politického systému. Pouze takovéto rozdělení moci umožní uvést v život postulát "velké koalice" a má naději získat nezbytnou pomoc při ekonomické transformaci země. Takový systém bude důvěryhodný pro Polsko i pro svět.

Deník Gazeta Wyborcza č. 40, vydání ze dne 3. 7. 1989, str. 1

Překlad z polštiny: Pavla Foglová