Umřít věc jistě ne nová , ale žít příteli, žít! Není nic novější. Toto je část poslední básně Sergeje Alexandroviče Jsenina, když jí psal, tekla mu z rozříznutého zápěstí krev na stůl petrohradského hotelu Angleterre. Sotva třicetiletý básník nakonec ukončil svůj život oběšením. Přišlo se s ním rozloučit tolik lidí, že Jeseninovo tělo muselí dokonce zamknout, aby se s ním jeho matka důstojně rozloučila.