Poslední panovník této velké říše Karel Habsburský (Karel I.), který nastoupil na trůn uprostřed I. světové války, toužil a usiloval o mír a chtěl proměnit Rakousko – Uhersko v mnohonárodní spolkový stát, ale novým dějinným tlakům se již nedalo ustoupit. Touha národů po samostatnosti, silně podporovaná a prosazovaná Spojenými státy americkými, které se svými spojenci vyhrály I. světovou válku, byla neudržitelná, a tak vzniklo Československo jako společný stát Čechů a Slováků s demokratickou formou vlády.
    Sledujeme-li historii 28. října od roku 1918, poznáváme tak vlastně i dějiny našeho prvního československého státu. Až do roku 1937 jsme slavili 28. říjen v míru a svobodě. 28. říjen 1938 byl již poznamenán blížící se katastrofou. Oslavy v dalších letech (1939 – 1944) byly nacisty v průběhu II. světové války striktně zakázány. Jméno zakladatele a prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka muselo zmizet ze školních učebnic a nesmělo se ani ústně připomínat. Totéž platilo i o spoluzakladatelích republiky (Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik) a o „mužích 28. října“ ( Antonín Švehla, Alois Rašín, Vavro Šrobár,  František Soukup a Jiří Stříbrný).
    Krátké oživení tradice 28. října od roku 1945 skončilo únorem 1948. Komunisté dokázali s tímto dnem neskonale zatočit. Tvrdili např., že bez 7. listopadu 1917 (vznik VŘSR) by nebylo 28. října 1918! -  Až do roku 1951 mohl být 28. říjen slaven ještě jako Den nezávislosti, avšak od tohoto roku už jen jako Den znárodnění. V roce 1975 zrušili 28. říjen jako den pracovního klidu a změnili jej na památný den s připomínkou tří událostí, takže pak byl tento den přejmenován na Den vzniku Československé republiky, Den znárodnění a Den vzniku Československé federace (ta vznikla 28. října 1968). V roce 1988 se stal 28. říjen opět výhradně pouze Dnem nezávislosti. Tento den proběhla na Václavském náměstí protikomunistická demonstrace, která byla rozehnána obušky a vodními děly.
    Původní význam byl tomuto dni vrácen až v roce 1989. Od roku 1993 platí však tento svátek pouze pro nově vzniklou Českou republiku; naši bratři Slováci nezaujímají k tomuto dni jednoznačný postoj, a proto jej neslaví.
    Tolik krátce k dějinám 28. října v průběhu necelého století.
    Jak máme 28. říjen chápat a pojímat dnes? Neměl by nám připomínat, že žijeme díky mnoha předchozím význačným osobnostem ve svobodném státě a že bychom si této svobody měli více vážit? Neměl by nás učit větší lásce k vlasti, i když jsme v rámci EU součástí většího celku? Neměl by nás vést k větší angažovanosti a varovat nás, že bez vzájemného respektu, spolupráce a pomoci můžeme velmi snadno prohýřit znovu získanou demokracii a upadnout nejen do fyzické, ale i duševní poroby?
    28. říjen se tak stává významným symbolem pro naši současnost i budoucnost. Mnohé se již od doby první republiky změnilo, ale vnitřní kontinuita s morálními hodnotami minulosti přetrvává.
    Takové zamyšlení při vzpomínání na 28. říjen 1918 nám bude jistě k prospěchu. A budeme-li úspěšní v naplňování idejí a morálního odkazu 28. října, tím větší bude naše jistota, že jej budeme moci i v budoucnu oslavovat vždy s radostí.


(říjen 2010)