Protikoloniálni hnutí v Indii se od roku 1920, po příchodu Gandhího, změnilo v celonárodní boj za svobodu a odpor proti Britům. Zpočátku bylo hnutí za svobodu tvrdě pronásledováno, ale po 2. světové válce už Británie, vyčerpána hmotně i morálně, neměla sílu prosadit svou vládu. Nakonec se v roce 1947 vzdala své působnosti v Indii a Indové mohli oslavovat vznik nezávislé Indie. Oslavy však poněkud kazil fakt, že indický subkontinent se rozdělil na dva státy – Indii a Pákistán (o dvou částech: Východní- dnešní Bangladéš a Západní- stávající Pákistán). Následoval největší exodus lidstva v novodobé historii. Tisíce hinduistů se stěhovalo z muslimského Pákistánu do Indie a naopak. Obecné nepokoje v tomto období znamenaly smrt pro tisíce nevinných lidí. Dalším bodem sváru se stalo území Kašmíru, o které se vedly spory po celé 20. století.