Po ukončení blokády  došlo k uvolnění v pohybu zboží i ve styku obyvatel východního a západního Berlína. Ti měli povoleno pohybovat se volně mezi oběma částmi, hranici tvořila, tak jak bylo dohodnuto v Postupimi, jen bílá čára nalinkovaná přímo na zemi kudy procházela. Někteří obyvatelé východního Berlína tak měli neomezený přístup k informacím, které jim cenzura upírala a často se ze západní části ani nevrátili (v letech 1949-61 odešlo z NDR 2,6 miliónu obyvatel). V listopadu 1958 vyzval Chruščov západní mocnosti k odchodu z Berlína do 6 měsíců, pokud to neudělají, SSSR uzavře s NDR smlouvu o urovnání po 2. světové válce a tím odstraní oprávnění západních mocností k jejich pobytu v Berlíně a když Kennedy odmítl udělat z Berlína "svobodné město" (jako byl po první světové Gdaňsk), hrozil mu rozpoutáním atomové války. Patnáct minut po půlnoci 13.8.1961 začala akce. Vlak jedoucí do západního Berlína nečekaně zastavil a cestujícím bylo oznámeno, že budou muset dojít pěšky. Ve 2:00 byla zastavena veškerá doprava a přerušeno telefonní spojení. Sovětští vojáci vystřídali hraniční stráže, byla roztažena první kola ostnatého drátu, rozjely se sbíječky dělníků chráněných obrněnými vozy a východoněmeckými vojáky. Do dvou let tak vznikla Berlínská zeď.