Součástí Versailleského systému byla také mírová smlouva s Tureckem specifikovaná na konferenci v San Remu a podepsaná 10. 8. 1920 v Sevres. Osmanská říše se v ní vzdala všech práv na neturecká území (díky smlouvě ztratila 4/5 svého území). Sýrie, Mezopotámie a část Arábie se měly stát mandátními územími Francie a Velké Británie. Arménie, Kurdistán a arabský Hidžáz měly získat nezávislost. Většina ostrovů v Egejském moři s vyjímkou těch, které okupovala Itálie, měla připadnout Řecku, stejně jako východní Thrákie. V Evropě mělo Turecku zůstat jen hlavní město a úzký pruh kolem Úžin, které měly být demilitarizovány a postaveny pod správu Společnosti národů. Řecko mělo dále 5 let spravovat oblast maloasijské Smyrny s vyhlídkou plebiscitu po tomto období. Kromě reparací musel sultán souhlasit s omezením armády na 50 000 mužů a zabavením válečného loďstva.
    Mír ze Sevres byl především kvůli ziskům Řecka jednoznačně odmítnut tureckými nacionalisty a parlament jej odmítl ratifikovat. Po kemalistické revoluci a řecko-turecké válce došlo roku 1923 k revizi mírové smlouvy v Lausanne.