1918, 21. ledna. Ve Vídni se sešli němečtí poslanci z českých zemí a schválili rezoluci, v níž žádali odtržení pohraničních území od vnitrozemí a utvoření samosprávné provincie Deutschböhmen (částečná reakce na tzv. Tříkrálovou deklaraci).

1917, 30. května. Na zahájení říšské rady (svolána císařovým listem z 26. dubna) přednesl předseda Českého svazu F. Staněk státoprávní prohlášení, v němž vyjádřil nespokojenost s dualistickým uspořádáním říše a vytyčil požadavek její přeměny ve spolkový stát jednotlivých národů. Propagoval právo českého národa na sebeurčení ve spojení s historickým právem Českého království a jeho spojení se Slovenskem.

1915, 14. listopadu. Český komitét zahraniční (vznikl koncem října t.r. jako první politický orgán zahraničního odboje) vydal z Masarykova podnětu (v září se přestěhoval do Londýna, když předal vedení odboje ve Francii E. Benešovi a M. R, Štefánikovi a ve Švýcarsku L. Sychravovi) v Paříži provolání podepsané 11 představiteli krajanských spolků v USA, Rusku, Velké Británii a Francii a také T. G. Masarykem a J. Durichem, kterým byl de facto vyhlášen Rakousku-Uhersku boj.

1917, 17. května. Publikován Manifest spisovatelů, první oficiální projev nesouhlasu s nadvládou Rakouska-Uherska na domácí půdě během války. Text navrhl člen Maffie a šéf činohry Národního divadla, básník J. Kvapil. Manifest byl naléhavou výzvou českým poslancům na říšské radě, aby důstojně obhajovali národní zájmy, nebo raději aby se vzdali svých mandátů. Z Manifestu vycházelo státoprávní prohlášení Českého svazu.

1915, květen. T G. Masaryk předložil britskému ministru zahraničí E. Greyovi memorandum Independent Bohemia (Samostatné Čechy), v němž načrtl program „znovuzřízení Čech jako samostatného státu" (coby monarchie). Navrhl rovněž personální unii mezi Srbskem a československým státem, kdy by se srbský král stal i českým králem. Rovněž se zde objevuje požadavek přivtělení Lužice k československému státu. Masaryk tento projekt vydával za stanovisko všech politických stran s výjimkou katolických.