Německý publicista Jürgen Serke, autor knih o zapomínaných autorech 20. století získal za svou knihu Bőhmische Dőrfer. Putování opuštěnou literární krajinou českou literární cenu Magnesia Litera v roce 2002, kdy byla poprvé udělována. V tehdejší době, rozjitřené diskusemi o Benešových dekretech, to bylo jistě něco přinejmenším zvláštního....

Text Josefa Rauvolfa je zasvěcen dílu a odkazu původně východoněmeckého básníka, prozaika, esejisty a bojovníka za lidská práva Jürgena Fuchse, člověka, který vytrvale a neúprosně kritizoval politické kompromisy ve vztahu ke komunistické totalitě, snahy zapomínat, vymazávat či zastírat nedávnou minulost či rýsovat za ní pověstné černé čár...

Rozhovor Josefa Rauvolfa s německým historikem Volkerem Zimmermannem, jehož práce Sudetští Němci v nacistickém státě 1938–1945 (Politika a nálady obyvatel říšské župy sudetské) o sudetských Němcích vyšla česky právě v době největších diskusí o Benešových dekretech.

Americký básník a hudebník Tuli Kupferberg, který zemřel 12. července 2010 v New Yorku po delší nemoci ve věku osmdesáti šesti let je dalším z veteránů básnické revoluce, jež prošla Amerikou 50. a 60. let a jejíž plody jsou sklízeny dodnes. Kupferberg přitom nebyl pouze ceněným a stále tištěným básníkem, výrazně se též zapsal do dějin roc...

Underground – jediné slovo, vábivé, tajemné, přitom významů v sobě nese víc než dost, a jak se ukáže, vždy nějakým způsobem odrážely svou dobu. Nám jde ovšem o ten náš underground, dříve zatracovaný a pronásledovaný, dnes naopak uznávaný a ceněný. Aniž bychom si jej chtěli jakkoli idealisovat, tvořil v bolševickém normalisačním marasmu 70...

Před padesáti lety navštívil Československo americký básník Allen Ginsberg, jeden z nejvýznamnějších autorů 20. století a vůdčí osobnost beat generation. Jeho pobyt v Praze ale byl vším jen ne idylkou – a to počínaje nadšeným přijetím mladými lidmi, mejdany a volbou Krále majálesu a intenzivním zájmem StB a vyhoštěním konče. Pobyt, který ...

Zamyšlení Josefa Rauvolfa nad šoa, hromadným vyvražďováním Židů nacisty, které nachází svou odezvu i v umění. Zajímavé je, že na rozdíl od literatury, filmu či výtvarného umění najdeme velice málo rockových písní, které by o šoa pojednávaly. Daleko více skladeb inspirovaných šoa najdeme ve vážné hudbě.

Hrabal není zavedený jako básník, velkým překvapením byla prozaikova výrazně lyrická nota. Sbírka Etudy, vlastně básně v próze, to měla přitom těžké nejen v roce 1970, ale i po svém napsání v roce 1938.

Nepotřebuje vlastně instruktážní, a to v nejlepším slova smyslu, text amerického spisovatele a výtvarníka Williama Sewarda Burroughse, který by se tento týden dožil 99 let, žádný velký komentář. Chceme-li, můžeme v něm hledat – a také nacházet – některé z jeho zásad, kterých se po celý život držel.

Když psal Václav Hrabě verše o lásce, co je jako večernice, těžko mohl tušit, že jednou v Mišíkově podání zlidoví. A že zazní i při rozpadu komunistické diktatury. Hraje se dodnes, i více než dvacet let po svém vzniku. Na mejdanech, ve vlacích, na školních výletech a kdoví kde ještě.

Osud si s básníkem, prozaikem a dramatikem Daniilem Ivanovičem Charmsem zahrál skutečně krutou hru – narodit se jinde, než právě v zemi, jež se měla zanedlouho stát Svazem sovětských socialistických republik, mohl prožít nejen klidným ale i daleko delší život, na druhou stranu, kdoví ale, zdali by pak psal tak, jako právě v dnes těžko pře...

Měla tahle krátká básnička Egona Bondyho pěkně zajímavý osud – ze samizdatového vydání se dostala do podzemí a utajovaných zkušeben, později i na tancovačky, aby nakonec doputovala až do Národního divadla.