Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Z úvodu knihy:

Miroslav Koenigsmark
JE NUTNO PŘEDESLAT.
Jednoho mrazivého lednového pátku přišli tři agenti Gestapa do bytu Oskara Krejčího v Praze v Celetné ulici. Oskar Krejčí se svou ženou, spisovatelkou Sylvou Matějkovou-Krejčovou byli autory myšlenky sepsati tuto knihu. Oskar právě pracoval na posledních stránkách a definitivní úpravě. Při jeho zatčení byly zabaveny všechny průklepy, takže jediné, co zbylo, byla malá část, kterou měl v rukou malíř, jenž byl zvolen za ilustrátora. Po důkladné prohlídce bytu byl Oskar Krejčí odveden; za hodinu se Gestapo vrátilo pro jeho ženu, která právě přijela od rodičů z venkova.
Celý týden chodili zbývající členové buňky klepat na dveře, na nichž za visitkou se jménem byl po celou tu dobu zastrčen dopis, který si nikdo nebral. O zatčení jsme se dozvěděli teprve později, kdy konečně jedna ze sousedek přemohla strach a vysvětlila nám, co se stalo.
Největší část materiálu byla ztracena, respektive bezpečně uložena na Gestapu v Petschkově paláci. Oskar Krejčí a jeho žena Sylva se však osvědčili, jak bylo očekáváno. Všechna muka nacistických sadistů je k řeči nedonutila. Nenásledovalo ani jediné další zatčení.
Buňce tedy nezbylo nic jiného, než začíti znovu. Ale vlivem rozličných náhod a situací nemohli jsme najíti místo, kde by kniha mohla býti v klidu dopsána. Při největší opatrnosti ukázala náhoda několikráte, že nebezpečí šlo jen o krůček vedle. Žádný člen buňky si nemohl být jist, že se nestane předmětem zájmu některého úřadu. Teprve, když se autorovi těchto řádek podařilo dostati se do Bohnic — nebo jak zní úřední název — do „Zemského ústavu pro duševně choré", bylo nalezeno místo, jediné místo v celé Praze a „Protektorátu", kde kniha mohla klidně ležet a být dohotovena. Dokončili jsme tedy toto dílo v blázinci, v jediném to místě, kde se mohlo za nacistického režimu ještě svobodně žít a svobodně pracovat.

Dostává se vám tedy nyní do rukou „Země úsměvů", kniha, nebo dokument, chcete-li, který při svém zrodu měl za kmotry risiko — Gestapo — a blázinec. Tak se pracovalo v uplynulém šestiletí.
„Je pravděpodobné, že tato kniha bude jednou z prvních, která vyjde v osvobozené zemi. Přáli bychom si totiž, aby výstavba socialismu a demokracie v novém státě se nedala jen s nekompromisní tvrdostí, nýbrž i s optimistickým úsměvem." — To jsou poslední slova Oskara Krejčího napsaná pro tuto knihu.
Zda my, členové buňky, budeme mít ještě možnost stisknout ruku jemu a Sylvě, to nevíme. Chceme věřit a věříme, že ano. A věříme také, že účel, který jsme sledovali, je splněn. — Hrdinné povstání pražského lidu osvobodilo z pankrácké věznice také Sylvu Matějkovou-Krejčovou. Na svého muže však čekala na chodbách marně. Byl již před delší dobou odvlečen do koncentračního tábora. Při prohlídce zcela zničeného a vyrabovaného bytu podařilo se však soudružce Sylvě nalézti mezi rozházenými knihami a papíry úplný průklep rukopisu této knihy, který Oskar Krejčí pravděpodobně schoval na jiném místě než ostatní průklepy a Gestapo jej ve své bohorovnosti přehlédlo. Bylo nám tedy umožněno tímto nálezem otisknout většinu vtipů v jejich původním znění a stejně tak můžeme otisknout předmluvu, či „Vysvětlení", napsané Oskarem Krejčím pro tuto sbírku.

Bibliografická citace: KREJČÍ, Oskar. Země úsměvů: 1939-1945. Praha: Gustav Petrů, 1945.

Texty z dobové publikace mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků. Kompletní digitální kopie tematicky uspořádaných souborů textů najdete v příloze článku.