Vlci mě vítali, když jsem nesl další mrtvolu
Echo 24 - Před 70 lety se do Československa vrátila většina přeživších vojáků z východní fronty. Lidé se od nich povětšinou poprvé dovídali o táborech gulagu a o řádění sovětské NKVD. Svědectví vydávaly tisíce lidí, ať už to byli Volyňští Češi, kteří se rozhodli přestěhovat z Ukrajiny zpátky do staré vlasti – nebo ti, kteří za války utíkali z protektorátu či Podkarpatské Rusi do SSSR. Mnozí z nich zažili Gulag na vlastní kůži.
Další prosovětské směřování společnosti to ovšem neovlivnilo. Informace o zvěrstvech stalinismu se tu s těžko uvěřitelnou lehkostí házely za hlavu, buď jednoduchým tvrzením, že jde o propagandu, nebo argumentem, že Sovětský svaz se během války demokratizoval vlivem západních spojenců. KSČ se dostala k moci za podpory podstatné části obyvatelstva – a ukázalo se, že vojáci měli „do puntíku“ pravdu.
Přes toaletu na svobodu
Mikuláš Hulín pochází z Rachova na Podkarpatské Rusi. Narodil se roku 1922 v rodině sedláka, majetného katolíka a současně přesvědčeného komunisty. Krátce po maďarské okupaci, tedy v roce 1939, byl jeho otec zatčen. Ve vězení s ním Maďaři zacházeli tak drsně, že během několika měsíců zemřel. Osmnáctiletý Mikuláš se bál o život. Vydal se za kamarádem do protektorátu, ale německá policie ho zatkla už na nádraží v Moravské Ostravě...
Celý článek čtěte ZDE