Moderní-Dějiny.cz

Válka skončila? Ne pro všechny…

Publikováno: 22.5.2016, Aktualizováno: 25.5.2016 21:53

Text publicisty a politologa Macieje Ruczaje připomíná události, které vedly ke konci II. světové války na polském území, a český čtenář se z něj dozví, proč většina Poláků nevnímá 8. květen jako výročí, které by mohli oslavovat...

Válka skončila? Ne pro všechny…

8. května 1945…
Kuryłówka. Obec v dnešním jihovýchodním Polsku, poblíž hranice s Ukrajinou. 8. května roku 1945 do vsi vstupují jednotky NKVD. Během chvíle hoří kolem dvou set stavení. V průběhu pacifikace zemře celkem 8 lidí, minimálně jeden po těžkém mučení. Jde o pomstu za pomoc, kterou vesnice poskytla protikomunistickým partyzánům z Národní vojenské organizace (NOW). O den dříve se totiž u vesnice odehrála regulérní bitva, v níž padlo kolem šedesáti členů sovětských jednotek.
Když čekisté opouštěli Kuryłówku, jejich soudruzi v městečku Grajewo, několik stovek kilometrů na sever, měli úplně jiné problémy. Kolem desáté večer obec obsadilo kolem dvou set vojáků pod velením majora „Bruzdy“. Uvolnili přes sto vězňů, vyloupili sídlo okresního úřadu a zlikvidovali policejní stanici. Sovětští vojáci mohli ze svých kasáren jen nečinně přihlížet popravě vězeňských dozorčích, proslulých svou brutalitou. Díky dobře rozmístěným stanovištím partyzánských kulometů neměli totiž šanci opustit budovu…
Takto se v Polsku oslavoval „den vítězství“…

…8. května 2015
Na rozdíl od většiny Evropy v Polsku není 8. květen státním svátkem. V oficiálním kalendáři sice najdeme informaci, že jde o Den vítězství, nicméně toto datum většině společnosti nic neříká a ani politici se k jeho připomínání příliš nehrnou. Toto ignorování 8. května je obzvláště patrné, pokud si ho srovnáme s nejmladším polským oficiálně vyhlášeným, tzv. Významným dnem, který připadá na 1. března. Také nejde o den pracovního klidu a ještě nedávno by toto datum valné většině obyvatel nic neřeklo. Letos se však, už poněkolikáté za sebou, po celém Polsku konaly stovky pietních a vzpomínkových akcí a před zápasy fotbalové ligy se držela minuta ticha. Co je podstatné – ve všech těchto případech šlo o iniciativu zdola.
Co si připomínáme 1. března? Svátek se vztahuje k událostem z roku 1951. Právě tento den bylo ve věznici ve varšavské čtvrti Mokotów popraveno sedm členů Vrchního vedení sdružení Svoboda a nezávislost (WiN), poslední celostátní konspirační organizace, která pokračovala v odporu proti komunistickému zřízení. Toto datum bylo nakonec zvoleno pro Den vzpomínky na Vojáky-psance (Dzień Pamięci Żołnierzy Wyklętych), který se oficiálně připomíná od roku 2011. Takto se v Polsku označují lidé, kteří ještě po oficiálním rozkazu velitelství Zemské armády o ukončení ozbrojené konspirační činnosti z ledna 1945 pokračovali v boji proti sovětské okupaci a komunistické vládě nastolené Moskvou. Dalo by se říct, že Psanci jsou nyní v Polsku „v módě“. O jejich osudech vychází téměř každý měsíc nové publikace. Pojmenovávají se podle nich nové ulice. Nechybí ani rockové či hip-hopové desky…

Proti Duchu dějin
Přitom triumfální návrat Psanců do širšího povědomí začal teprve před několika lety. Lidé, kteří byli ve stalinské propagandě označování jako „zaplivaní trpaslíci reakce“, měli zcela zmizet z paměti. Jak napsal ve svém epitafu pro „lidi z lesa“ básník Zbigniew Herbert: „Protože vedli život vlčí / Zarytě o nich dějiny mlčí“. Úkol zlikvidovat povědomí o Psancích plnil režim se sobě vrozenou důkladností. Na okraji varšavského hřbitova, stejně jako u zdi pražského ďáblického hřbitova, pohřbívali tajně odpůrce režimu popravené v blízké věznici. Právě tam, v neoznačených masových hrobech byly umístěny i ostatky posledních velitelů WiN. Posléze, v další vrstvě nad zasypanými hroby Psanců, se začali pohřbívat zasloužilí funkcionáři Strany. A ve zbývající části masového pohřebiště byla zřízena hřbitovní skládka.
Psanci skončili na skládce také z perspektivy poválečné intelektuální elity. Polská kultura se s nimi rozloučila geniálním, ač své době poplatným filmem Andrzeje Wajdy Popel a démant. Jeho hlavní hrdina, mladý bouřlivák chycený do pasti dějinné situace, umírá – doslova – na smetišti. „Na smetišti dějin“ – dopovídá marxistická filozofie. Wajdův rozsudek vyjadřoval mínění většiny polských intelektuálů, kteří – často navzdory své minulosti – přijali nový řád jako nevyhnutelný. Bojovat proti komunismu se tak jevilo jako nesmyslné plýtvání krví a iracionální vzpoura proti hegelovskému Duchu dějin. Ne že by všichni sdíleli přesvědčení Tadeusze Krońského, že tento nenapravitelný národ „je možné modernizovat pouze hlavněmi sovětských pušek“, nicméně v posledku přicházeli ke stejným závěrům.
Ještě v devadesátých letech se na Psance pohlíželo skrz prsty. Největší mravní autority solidaritní opozice měly koneckonců často „reformně-komunistický“ původ. Psance buď samy v mládí odsuzovaly nebo se jejich odsuzováním či přímo likvidováním zabývali jejich rodiče – straničtí funkcionáři. Vzniklo tak nepsané dělení mezi „správnou“ – mírovou a nenásilnou opozicí sedmdesátých a osmdesátých let – a nebezpečnými radikály se zbraní v ruce (tedy především Psanci). Teprve generační výměna způsobila, že příběh nekompromisních desperados poválečného Polska získal zcela nové hodnocení. Dnes – poté, co Psanci získali zpět své tváře a příběhy – už není tak snadné životopisy řady významných osobností, které se v mládí „idealisticky“ angažovaly v budování nového úžasného světa, přecházet bez povšimnuti. Přesvědčil se o tom třeba světoznámý sociolog Zygmunt Bauman, koncem čtyřicátých let důstojník jednotek ministerstva veřejné bezpečnosti, likvidujících partyzány. Ještě nedávno mohl tuto epizodu odbýt tvrzením, že šlo o něco podobného, jako jsou současné „protiteroristické operace“. V posledních letech však každá jeho návštěva Polska (žije natrvalo v Británii) vyvolává nové diskuse a protesty.

Komu za co vděčíme
Psance samozřejmě (a i tyto hlasy jsou výrazně slyšet) nelze idealizovat a rozměry ozbrojeného odporu proti komunistům nelze zveličovat. V Polsku v roce 1945 neprobíhalo celonárodní povstání. Struktury Zemské armády – největší konspirační organizace v okupované Evropě – byly téměř zcela odhaleny a zlikvidovány už během postupu fronty v průběhu roku 1944 (výstup z ilegality probíhal na rozkaz velení Zemské armády, která chtěla, aby se polská vojska otevřeně účastnila osvobozování polského území). Na jaře 1945 ve zbrani zůstával (nebo se do konspirace vrátil) jen zlomek původních sil. V okamžicích největšího vzestupu se jednalo o přibližně 15 000 mužů, kteří byli podporováni konspirační sítí čítající dalších 150–200 tisíc lidí. Na rozdíl od dob německé okupace bylo v nové situaci mnohém těžší udržovat centrální kontrolu a centrální strategii. Vlivem postupného rozpadu vrchního velení a úspěšné infiltrace sovětskými agenty se odpor stále více rozpadal na jednotlivé, izolované oblasti.
Situaci z roku 1945 nelze chápat černobíle. I mezi Psanci se vyskytovali lidé otupělí mnohaletou, neuvěřitelně krutou válkou, jejichž chování a metody lze jen těžko akceptovat. Stejně tak nelze paušálně odsuzovat všechny, kteří jejich boj odmítali: většina společnosti Sověty ani jejich polské spojence nepodporovala a neztotožňovala se s novým zřízením. Zároveň však byla primárně unavená válkou a toužila po prostředí, v němž nečíhá násilná smrt na každém kroku. O smyslu ozbrojeného odporu neměla jasno ani exilová vláda v Londýně, ani její utajení delegáti na území Polska. Vrchní velení WiN organizaci koncipovalo jako konspirační síť, která se měla vyhýbat, bude-li to jen trochu možné, použití násilí. Sami Psanci se „do lesa“ často vraceli až následkem rozsáhlých perzekucí, které na obsazovaných územích rozjížděli Sověti. Ne náhodou bylo v první fázi bojů nejčastějším cílem operací partyzánů přepadávání věznic, z nichž osvobozovali své zatčené kamarády.
Konečně nelze zpochybňovat řeč čísel – ano, druhá sovětská okupace a nastolování komunistického režimu v Polsku bylo z hlediska počtu obětí nesrovnatelně méně děsivé než předcházející okupace německá. Komunisté neusilovali o fyzické vyhubení celého národa a z tohoto hlediska byl vstup Rudé armády pro větší část společnosti záchranou. A když v lesích a mučírnách umírali poslední Psanci, většina společnosti hledala cesty, jak se nějakým způsobem adaptovat na novou realitu. Někteří ji dokonce přijali za vlastní a celá řada lidí tento svůj podíl vnímala v kategoriích vlastenecké povinnosti – vůči Polsku, nikoli vůči režimu.
Tyto konstatace však nemění nic na podstatě věci. Nelze přistoupit na současnou variantu postkomunistické interpretace těchto událostí, která popisuje poválečné Polsko jako zemi zmítanou občanskou válkou. Jak můžeme mluvit o občanské válce v situaci, kdy hlavní tíha vojenských operací proti Psancům leží na třicetitisícové divizi NKVD, jež volně působí na území Polska až do roku 1946? Navíc i posléze jádro velitelského sboru „Polské lidové armády“ a jednotek veřejné bezpečnosti tvořili sovětští občané, v čele s ministrem obrany, maršálem Sovětského svazu Rokossovským. V květnu 1945 v návalu upřímnosti prohlásil pozdější první tajemník Strany Władysław Gomułka: „V boji s reakčními silami nemáme bez Rudé armády šanci na úspěch. To dost vypovídá o naší základně.“ Když Sověti zatkli koncem března 1945 šestnáct nejvýše postavených zástupců Polského podzemního státu, tedy konspiračního orgánu londýnské exilové vlády, jedinými legitimními zástupci Polska jako suverénního státu se na polském území stali právě „lidé z lesa“.
Válka v Polsku neskončila 8. května 1945, ale až v roce 1989, nebo dokonce 1991, kdy zemi opustil poslední sovětský voják. Do té doby byl život v zemi určován jedním nebo druhým totalitním režimem, které II. světovou válku společně rozpoutaly. Dělení na protinacistický a protikomunistický odboj postrádá smysl, nejenom proto, že všichni Psanci měli za sebou zkušenost v oddílech Zemské armády či dalších organizací bojujících proti wehrmachtu a SS. Cíl Psanců nebyl definován „ideologicky“ – tedy „porazit komunisty“ (ačkoliv rozhodně nebyli milovníky komunistického zřízení). Jejich cílem, před rokem 1944 a po něm, bylo zkrátka osvobození země od cizí okupace.
Současná vlna zájmu o Psance je splácením dluhu. „Neoplakala je Elektra / a nepohřbila Antigona. / Ve vlastním domě, celou věčnost / sami budou umírat,“ psal Herbert v další sloce své básně „Vlci“. Jestli nám květen 1945 ponechal nějaké hrdiny, na které máme vzpomínat a máme je oslavovat, tak jsou to právě lidé, kteří věřili – i když to byla víra zbavená naděje – na možnost existence suverénního státu, jenž si svoji budoucnost určuje sám. Jsme jim tuto vzpomínku dlužni, neboť právě takto – skrze oběť a připomínání obětí se udržuje při životě národní společenství.

A proto není 8. květen výročí, které bych dokázal oslavovat.

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

23.2.

Vojáci - psanci na cestě přes Čechy

Ozbrojený odpor proti druhé sovětské okupaci, začínající v roce 1944, patří mezi méně známé kapitoly moderních...
6.1.

Historická reflexe Katyňského masakru a jeho vliv na polsko-ruské vztahy

Text na základě studia odborné literatury popsuje katyňský masakr, při kterém na jaře roku 1940 sovětská NKVD ...
16.12.

Varšavské povstání - jedinečný boj

Pracovní aktivita pro středoškolské studenty k tématu Varšavského povstání - jeho přípravě, vypuknutí, průběhu...
11.12.

Civilní obyvatelstvo během Varšavského povstání

Pracovní aktivity pro žáky k tématu každodenního života obyvatel Varšavy v průběhu povstání. Materiál vznikl j...
26.4.

Obyvatelé Varšavy v době Povstání 1944

V českém prostředí unikátní kolekce pramenů k Varšavskému povstání z roku 1944 přináší vzpomínky obyčejných li...
17.4.

Výpovědi obyvatel o životě v okupované Varšavě v letech 1939-1945

V českém prostředí jedinečný komplet sedmi souborů pramenů - tematicky utříděných vzpomínek na každodenní živo...
28.1.

Vojáci-psanci – soubor pramenů k polskému ozbrojenému odboji v letech 1944–1963

Edice pramenů (devět souborů) k polskému ozbrojenému odboji a bratrovražedné válce o charakter státu, která se...
22.1.

Polský ozbrojený odboj v letech 1944–1963

Dva krátké shrnující texty přinášejí základní informace o poválečném polském podzemí, ozbrojeném odboji polský...
19.8.

Jaká je cena mé svobody? - polské zamyšlení

Zamyšlení na téma polského komunismu, odlišného od režimu v Československu a Maďarsku. Společenská svoboda v k...
17.8.

Člověk ve válce a válka v člověku - polské zamyšlení

Po ničivých zkušenostech druhé světové války bylo Polsko jinou zemí než ta, která 1. a 17. září 1939 přijala v...
3.1.

Katyň - svědectví členů NKVD a polských obětí

Tento soubor dokumentů přínáší jak výpovědi bývalých členů NKVD, tak vzpomínky či zápisky polských obětí sovět...
28.12.

Stalinismus v Polsku (1944-1956)

Plán hodiny dějepisu s hlavním cílem – seznámení studentů s průběhem Sovětizace v Polsku v letech 1944-1956. M...
8.11.

Varšava ´44: zapomenuté povstání

3. října 1944, kapitulovala bojující Varšava. Od 1. srpna, varšavského D-Day, uplynulo již 63 dnů. Podle původ...
18.10.

Varšavské povstání

Varšavské povstání v roce 1944 bylo jednou z nejslavnějších a nejdramatičtějších událostí nejen dějin Varšavy,...
27.2.

Teheránská deklarace (1.12.1943)

Ve dnech 28. 11.- 1. 12. 1943 jednali F. D. Roosevelt, W. Churchill a J. V. Stalin v Teheránu o druhé frontě, ...
Více souvisejících...

_Prameny

Kindertransporty: kolektivní zachránce

Aktualizováno: 3.11.2019 20:24 | Rubrika: Počátek století a první světová válka
Kindertransporty: kolektivní zachránce

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na historii tzv. Kindertransportů (německy "transporty dětí"), programem pomoci dětským uprchlíkům před nacismem, který zac...

_Metodika

Vznik Československa

Aktualizováno: 30.10.2019 11:10 | Rubrika: Počátek století a první světová válka
Vznik Československa

Stručná výkladová prezentace pojednává o krystalizaci boje za samostatné Československo. Je založena na studii Rozpad rakousko-uherské monarchie a nové politické uspořádání středoevropského prostoru, jejímž autorem je doc. PhDr. J...

_Aktuality

Krakovská část VIII. ročníku česko-polské studentské výměny

Aktualizováno: 11.11.2019 11:30 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Krakovská část VIII. ročníku česko-polské studentské výměny

Ve dnech 22.–24. října 2019 se uskutečnila první část VIII. ročníku mezinárodní výměny s polskými studenty. Vzhledem k 30. výročí sametové revoluce byla akce zaměřena zejména na události roku 1989 v Polsku a Československu. Nabídl...

_Dějiny v médiích

Festival svobody Na školách

Aktualizováno: 7.10.2019 20:13 | Rubrika: Česko
Festival svobody Na školách

Projekt několika neziskových organizací působících na poli vzdělávání, které na jednom místě středním školám nabízejí soubor aktivit a materiálů připomínajících 30. výročí sametové revoluce. Tento soubor má studentům představit ne...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT