Byl tedy hlad - a byl větší, nežli musel být. Nezapomeňme na to nikdy! Byl větší, než to muselo být. Němečtí občané dostávali zvláštní příděly. Češi byli odkázáni na to, co jim prodají dobří lidé z venkova. Co jim prodají na černo, pod rukou. V té době byly ještě výdělky malé. Většina českých lidí byla předchozími válečnými událostmi řádně ochuzena. Vyčerpali jsme se z peněz. Ztratit zaměstnání v té době byla ještě pohroma. Zaměstnání se těžko hledalo a zůstat bez zaměstnání a hlásit se o práci znamenalo jít do Německa.

A lidé z venkova k nám nebyli všichni hodní. Nechci tím obviňovat celý venkov, nežaluji na všechny venkovany. Ale jejich vlastenectví se začasté omezovalo jenom na to, že si poslechli Londýn. Zdálo se jim, že tím vykonali dosti pro vlast. A že si to mnozí lidé myslili, toho je nejlepším důkazem, že to později, když měli prokázat svou činnost za války, uváděli v dotaznících jako zásluhu! Mnozí viděli v této chvíli příležitost k zbohatnutí. Ukázali tvrdé srdce a ukázali je zvláště vůči městské inteligenci, na kterou se prováděl největší nápor z německé strany.

Kdo neměl příbuzné na venkově, měl skutečný hlad. Kdo tam měl známé a dosud od nich něco dostával, shledal nyní, že pramen vyschl. Proč? Ti známí se ostýchali prodávat vajíčka a máslo za neslýchané peníze, které se najednou požadovaly. Hanbili se před svými někdejšími přáteli, a proto jim raději odřekli jakoukoli dodávku a prodali své zboží jiným lidem, neznámým, od kterých mohli žádat nové vysoké ceny. A protože většina Čechů platit nemohla, dostalo se mnoho zboží do rukou českých překupníků, kteří zásobovali Němce. Zarmucující zjev. Zjev tak bolestný, že celý ten hlad byl proti tomu zcela dobře snesitelný.

Zdroj: GLOMBEK, B., Co nebude v dějepise, Brno 1945, s. 208, viz in: KVAČEK, R., KUKLÍK, J., MANDELOVÁ, H., PAŘÍZKOVÁ, I.(ed.), XX. století o sobě. Dějiny v dokumentech, Dialog, Liberec 2005.