Akce StB za pomoci provokatérů byly velmi rafinované a nebezpečné. Komunistická tajná policie využívala zkušeností, které s provokacemi mělo německé gestapo. Zatýkaly se celé odbojové (i uměle vytvořené) skupiny. Provokatér StB František Mareček byl původním povoláním stolař, od května 1945 byl členem KSČ. Poprvé byl jako agent nasazen pod krycím jménem Hradčanský.

Později se mu podařilo získat důvěru Gustava Smetany, přičemž vůči němu vystupoval pod krycím jménem major Vašek. Pro tento úkol byl údajně vybrán proto, že nechodil v uniformě. Mareček podával na začátku padesátých let vynikající výsledky. Později se však situace změnila. Ke 30. listopadu 1955 požádal o uvolnění ze služeb ministerstva vnitra ze zdravotních důvodů: žaludeční vředy, duševní nervozita, nesoustředěnost. Jeho požadavku bylo vyhověno.

Obětí provokatéra se stal Gustav Smetana, kolář z obce Litohoř na Třebíčsku. Byl totiž jím totiž zatažen do odbojové činnosti. Smetana podle jeho pokynů organizoval odbojovou skupinu, její činnost však byla zcela pod kontrolou tajné policie. V roce 1951 byli členové skupiny zatčeni a Smetana sám odsouzen k trestu smrti v jednom ze zinscenovaných soudních procesů, které následovaly po útoku ve škole v Babicích na Třebíčsku. 28. března 1953 byl Smetana v Praze na Pankráci popraven. Je pochován ve společném hrobě na hřbitově v Praze-Ďáblicích. Úmrtní list byl vystaven teprve o pět let později.

PŘEHRÁT TENTO DÍL

Příspěvky na portálu Moderní dějiny jsou podpořeny dotací MŠMT.