Moderní-Dějiny.cz

Památce Zborova (1927)

Publikováno: 3.7.2014, Aktualizováno: 19.7.2014 06:29

Nabízíme vám kvalitní digitální kopii knihy Památce Zborova z roku 1927. Obsahuje historickou úvahu profesora Františka Syřiště: Zborov - Tarnopol a báseň Rudolfa Medka: Zborov. Publikace byla vydána péčí Památníku odboje u příležitosti desetiletého výročí slavné bitvy.

Památce Zborova (1927)

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Ukázková kapitola z knihy:
POLITICKÝ A MRAVNÍ VÝZNAM ZBOROVA

Vítězství zborovské přes to, že nepřineslo v následcích svých na poli vojenském splnění těch nadějí, za nimiž naši vojáci šli, má velice důležitý propagační význam pokud se týče našeho národa a jeho boje za svobodu především v Rusku.

Nástupem zborovským prolomena byla úplně dosud panující nevědomost a nedůvěra ruského národa i nové vlády vůči našemu hnutí. Národ ruský je ohromen a nadšen naším heroickým činem a dává se jím strhnouti k vlasteneckým demonstracím, oslavujícím nastupující vojska a hrdinné po krvi Čechoslováky. Agitace bolševiků a germánských špionů, kteří současně inscenují v Petrohradě protidemonstrace za mír, je na čas odražena a zdá se, že bude poražena úplně.

Rusky uvědomělá žurnalistika přináší nadšené články o Čechoslovácích, o České družině, o brigádě, jejím vzniku a o překážkách, jež jí byly starým režimem kladeny v cestu, o velikém mravním vlivu, jimž působila na ruské části vojenské, mluví o náletu českých sokolů a slovanských lvů. Když dochází do Petrohradu zpráva o vítězném pondělním nástupu 2. července, starý revolucionář Plechanov pronáší známý výrok: »Segodňa nět ponedělnik a voskresenie« (neděle = vzkříšení). Listy píší celé články o našem národě, ač o něm dříve téměř nechtěly věděti.

Největším dojmem působí však zpráva na zajatecké tábory v Rusku, kde už od r. 1915 začaly vznikat četné československé organisace, usilovně propagující myšlenku od boje proti Rakousko-Uhersku. Vlna nadšení zachvacuje česko¬slovenské zajatce, kteří se dávají — když konečně nábor povolen —- v masách zapisovati dobrovolně do vojska a strhují s sebou i ty, kteří stále byli na vážkách. Nábory a odjezdy nových dobrovolců stávají se pravým svátkem ruského lidu, jenž začal si čs. zajatců vážiti již od prvních dnů revolučních, kdy neohroženě a jediní téměř ze zajatců postavili se po bok ruské revoluci. A tak zakládá nám Zborov novou velkou armádu (hned po Zborovu vstoupilo do vojska přes 30 000 dobrovolců), zakládá nám celý armádní sbor, jenž pak vítězně pokračuje na pláních sibiřských v díle osvobození svého národa, započatém tak slavně Zborovem.

Podobný ohlas působí zpráva o vítězství i v tisku spojeneckém. Poslední vzdechy umírajících našich hochů na polích zborovských byly bouřlivým výkřikem celého československého národa po právu a svobodě a výkřik ten byl slyšán v celém světě. Všechny veliké žurnály přinášejí na prvních stránkách tučným tiskem zprávy o hrdinnosti Čechoslováků, s jejichž podivným jménem nevědí co počít, neboť po prvé o něm slyší.

Dr. Pergler líčí, jak v celé Americe působily zprávy ty přímo ohromujícím dojmem a vyvolaly pravou sensaci v americkém tisku, jenž nejdříve musí vysvětlovat, kdo to jsou Čechoslováci. »Byl to jeden z nejvážnějších dokladů, že jde o živelné hnutí národa za samostatnost a ne pouhou propagandu několika intelektuálů, jak se nám někdy vytýkalo.«

V Itálii dle svědectví kpt. Logaje všechen tamní tisk psal o Zborovu, Čímž přirozeně stoupal zájem o naši revoluci a získal důvěru na rozhodujících místech. Rovněž i v československých táborech, zvláště pak v Padule působila zpráva ta, došlá právě na den památky Husovy, zvýšení slavnostní nálady. Táborem šel zpěv a veselí a hned odpoledne začali chodit do kanceláře »Československého dobrovolnického sboru« houfně zajatci, aby se přihlašovali do vojska, čímž »Sbor«, založený teprve v lednu 1917 a poměrně ještě slabý, byl značně zesílen.

Daleko větší vliv vykonal však Zborov na půdě francouzské a zvláště v Paříži, kde až do konce světové války bylo její ústředí. Byl především velkou morální vzpruhou pro všechny organisace čs. kolonistů, dobrovolce v cizinecké legii a pro politické pracovníky, čehož — dle slov dra Sychravý — bylo na západě tím více třeba: »Hlavní význam Zborova byl však v přímém vlivu, jejž vykonal na průběh po¬litických událostí. Jako na ruskou širší veřejnost, tak i pro Západ byla zborovská bitva pravým politickým objevem, jenž do jisté míry způsobil převrat v nazírání na naši otázku. Byloť právě tehdy při postupujícím rozkladu ruské armády značné nebezpečí, že diplomatický úspěch, kterého bylo dosaženo notou spojenců Wilsonovi z ledna 1917, bude podvrácen agitací austrofilů, kteří byli pro to, aby se Češi spokojili autonomií a kdy »rostly naděje těch, kdo tvrdili, že slovo o osvobození Čechoslováků v lednové notě nesmí se vykládati ve smyslu rozbití Rakousko-Uherska. Není proto divu, že za této situace velmi pomalu pokračovala akce Nár. Rady pro utvoření samostatné čs. armády a požadavek stažení zbytku české setniny v cizinecké legii za účelem utvoření jádra pro samostatnou jednotku ze zajatců a kolonistů narážel na houževnatý odpor.«

»Teprve Zborov otevřel vojenským kruhům v Paříži oči tak, že o čs. vojenský program začaly se živě zajímati. Úspěch naší brigády byl tu velkým překvapením, což nejlépe je patrno z toho, že redaktoři oficielních bulletinů s příslušným telegramem (a zvláště jménem »Čechoslovák«) nevěděli si rady. — když pak přišly podrobnosti a ohlasy ruského tisku, pochopili Francouzi dobře, o jakou důležitou jde věc a jaké otvírají se tu možnosti. Stačí říci, že teprve 20. července přibyl do Francie první malý oddíl 400 dobrovolců, sebraných Štefánikem v Rumunsku a ač tou dobou vedle zbytku české setniny v cizinecké legii nebylo tu žádných jiných čs. vojáků, přece vědělo se v pařížské N. Radě už od bitvy u Zborova, že ve francouzském gener. štábu s utvořením zvláštního čs. vojska počítá se s největší vážností. Také brzo přišlo pak dlouho odpírané povolení k náboru dobrovolníků mezi zajatci přišlými ze Srbska a když pak na zimu přijel z Ruska ještě do Havru Husák se svým malým bataillonem, vydán byl známý dekret presidenta francouzské republiky z e d n e 16. prosince 1917, jímž po právu zřízeno samostatné čs. vojsko pod politickým vedením N. R. Tou dobou byl už také hotov plán prohlášení ruských legií za součást jednotné armády zmíněným dekretem zřízené a rovněž plán přepravy těchto legií na francouzskou frontu, kde měly hráti úlohu nejen vojenskou, nýbrž i politickou.

Že tisk i v ostatních státech Dohody zabýval se obšírněji významem Zborova, je samozřejmo, a sebrání příslušného materiálu bylo by záslužnou prací. Je tedy nesporno, že to byl Zborov, jenž se stal centrálním bodem celé naší revoluce. Má-li naše diplomacie notou spojenců Wilsonovi skutečně primát, že uvedla jméno Čechoslováků po prvé na mezinárodní forum, pak teprve prolitá krev na polích zborovských úspěch její plně podepřela a zhodnotila, neboť v době válečné rozhodujícím argumentem bývají na konec zbraně. Jednu složku bez druhé nelze si ovšem mysliti. Dr. Sychravá správně vystihuje tu věc slovy: »Pozdější zmatky v ruské politice spojenců a vše, co nedobrého z nich vyplynulo, nemůže nic změniti na této pravdě, že byli to naši vojáci, kteří uvedli do pohybu politické události vedoucí pak k politickému našemu osvobození.«

Šlechetná Francie byla tedy první, jež za neúnavné součinnosti Dra E. Beneše vyvodila ze Zborova diplomatické důsledky a povolila nám samostatnou armádu, třeba že vlastně na půdě její nebylo dostatečných k tomu reserv. Než i demokratické Rusko bývalo by jistě k tomu důsledku došlo jedno z prvních, nebylo-li by zatím rozvráceno občanskou válkou a bolševickým převratem. Všechny známky vývoje ruských legií aspoň to dosvědčují, neboť podmínky pro to byly na půdě ruské o to příznivější, že zde byla soustředěna největší naše vojenská masa.
Až do Zborova (resp. do 2. sjezdu kijevského) celou akci o vytvoření samostatného čs. vojska vedli ruští Čechové a Slováci, soustředění ve »Svazu«, za horlivé součinnosti zajateckých organisací. Přes veliké překážky a některé jejich vlastní chyby podařilo se jim přece na konec postaviti aspoň Čs. brigádu, jež se u Zborova tak vyznamenala. Zborovem tedy vyvrcholuje nepřímo jejich činnost, ale současně končí, neboť vedení přejímá nadále prof. Masaryk, jenž na základech zborovské slávy pokračuje za lepších již poměrů v jejich snaze a dosahuje 26. září 1917 utvoření čs. armádního sboru, ale formálně stále ještě jako součásti ruské armády. Fakticky však čs. armádní sbor začíná podléhat více pravomoci odbočky Čs. národ, rady (OČSNR), než pravomoci centrální ruské vlády, která vlastně v té době se rozkládá na několik proti sobě stojících vlád. OČSNR vysílá např. svého zástupce do štábu vrchního velitele, má svého komisaře při velitelství armádního sboru, prosazuje, že československých oddílů nesmí býti užíváno k účelům vnitřní politiky, nýbrž jen proti vnějšímu nepříteli.

Když pak na sklonku r. 1917 rozpadla se ruská fronta úplně a na území, kde byly dislokovány čs. části, vznikla ukrajinská centrální rada, klesl vliv ruských ťiřadů na minimum. Vyšší velitelství ruské fakticky přestalo existovati. Ukrajinským velitelstvím čs. části nebyly podřízeny nikdy. OČSNR začíná uzavírati s různými ruskými vládami samostatné smlouvy jako rovný s rovným, jak učinila na př. s vládou ukrajinskou a za příchodu bolševiků do Kyjeva i s těmi' to. Formálně však rovnocennost byla dekretována teprve 7. února 1918 prohlášením autonomie čs. vojska na Rusi jako součásti samostatné čs. armády ve Francii.

Se stanoviska vojenského faktický základ samostatné armády je však na půdě Ruska, jak prokázal Zborov. Tam po prvé a pod svými prapory vystoupilo čs. vojsko jako samostatná taktická jednotka. Tam bylo v České družině a pak v čs. brigádě to vojenské jádro, z něhož rozrůstala se velká čs. vojenská moc nejen v Rusku, alé" i ve Francii a Itálii. Ukazuje na to i daleko pozdější samostatné vystoupení větších tamních jednotek bojových. Pro italské legie Zborovem je až boj u Doss´Alta a (21. září 1918) a pro francouzské bitva u Terronu (21. října 1918), která ostatně je zajímavá i tím, že v ní bojovali též bývalí příslušníci čs. brigády na Rusi. Praporník Husák, jenž už v bitvě u Zborova byl velitelem praporu, má též v terronské bitvě jako velitel 21. čs. p. pluku vynikající úlohu. Podobně i někteří velitelé rot (Šidlík, Vlasák, Kouklík, Matička) přišli z Ruska. Též v Itálii někteří organisátoři tamních legií byli z Ruska jako např. Šeba a Chalupa.

Mezinárodní a politický význam Zborova chápou však velice dobře i naši nepřátelé. Berlínské, vídeňské a pražské listy německé přinášejí zprávu o čs. brigádě pod Zborovem taktéž tučným tiskem a po prvé otevřeně doznávají, že jádrem této brigády jsou rakouští státní občané, ač dříve všechny zmínky o našem zahraničním hnutí byly důsledně konfiskovány. Neue Freie Presse soptí, když se dovídá, jak se zachovali Češi na obou frontách u Zborova a táže se vlády jízlivě, kde se právě nalézá 19. česká divise? Berliner Tagblatt v úvodníku přímo ukazuje na to, že čs. brigáda byla úmyslně postavena do prvních řad, aby tím byla potvrzena snaha Ruska rozbít Rakousko-Uhersko. Němci tedy velmi dobře vycítili, co to znamená, že čs. národ tak energicky se ujímá své věci a že to bude míti dalekosáhlý politický význam. Že ještě prudčeji napadala Čechy maďarská žurnalistika, je zcela vysvětlitelno, bylať rozlícena již květnovým prohlášením českých poslanců, jež dotýkalo se i Slovenska. Zpráva o vítězství zborovském způsobila v Pešti hotové zděšení a zdůrazňován ohromný politický význam této události. V celku však srdce Němců a Maďarů naplnila se ani ne tak nesmiřitelným záštím, jako spíše nejasným pocitem obav o konečný osud habsburské monarchie.

Nečekaný úspěch Rusů z 1. a 2. července vzbudil dle líčení dra V. Klecandy ohromný rozruch především na vyšších místech vojenských kruhů centrálních mocností. Úspěch ten byl zejména se strany říšsko-německé rozhořčeně a škodolibě komentován. Sám vrchní velitel východní fronty princ Leopold bavorský telegraficky ihned žádal Bőhm-Ermolliho o zprávu, co způsobilo zhroucení 9. sboru jeho armády. Rovněž náčelník gen. štábu rakouského gen. Arz z nařízení císaře Karla I. táže se již 4. července po příčinách porážky. Když pak sama úřední zpráva ruská po prvé jmenuje oficielně čs. vojsko, rozruch jen vzrůstá. 57 německých poslanců v parlamentě vídeňském podává 4. července interpelaci o chování se českých pluků 19. divise. « Dík této interpelaci — jež byla vyřízena odpovědí ministra národní obrany až ze dne 11. října — jsme se strany rakouské o příčinách porážky podrobně informováni.

Bőhm-Ermolli zve totiž již 5. července všechny velitele 9. sboru k poradě do Gliňan, jež se konala následujícího dne. Výsledkem porady bylo, aby se ihned zavedlo předběžné soudní vyšetřování, jež svěřeno bylo polnímu soudu II. armády. Vyslýcháni byli ruští zajatci (z Čechoslováků nepadl do zajetí nikdo), pak důstojníci i mužstvo 19. a 32. divise a polních houfnic. Četné protokoly konstatovaly, že 35. a 75. p. pluk bojovaly sice s malým nadšením pod dojmem náhlé paniky, patrné však i u 86. p. pluku, ale jejich malá resistence dá se prý omluvit tím, že německé reservy nedošly v čas. Podmaršálek Boltz, velitel 19. divise, požádal o zproštění místa, ale Karel I. zatím žádosti nevyhověl, když se zřejměji prokázalo, že Němci pro napjatý poměr k Rakušanům nevysvětlitelným způsobem reservy své zdržovali od včasného zasažení do boje, takže 19. divise zůstala odkázána sama na sebe. Rovněž na velkou závadu byl značný počet velitelství na úseku zborovském, jak německých, tak rakouských a vzájemné křížení jejich pravomocí. Zvláště postup německého velitelství zločovského působil na průběh boje nepříznivě. Kdyby německé reservy byly bývaly přikázány ihned velitelství rakouskému, mohl býti průběh boje docela jiný. A tak vyšetřování, jež se táhlo skoro po 6 neděl (do 11. srpna), skončilo snad také z ohledu na říšské Němce kompromisním prohlášením.

Největším dojmem působí však zpráva ve vlasti, ač se zdá, že široké masy lidu dosud obklopené čínskou zdí rakouské censury, nedovedly si jasně představit, jaké mezinárodní důsledky boj čs. brigády musí míti. Bylo by dobře po této stránce doplnit naše kusé vědomosti o tom příslušnými činiteli. Přes to však zatajil se všem Čechům a Slovákům při četbě ruského telegramu dech nezměrným štěstím a sebevědomou pýchou.

Národ náš ve vlasti je rozechvěn již od vypuknutí ruské revoluce, jež uvolnila nejen okovy našeho zahraničního hnutí protihabsburského v Rusku, ale uvolnila je i doma. Kdežto do této revoluce mohou podkopávati a zrazovati Rakousko-Uhersko jen tajné spolky (maffie), po revoluci nespokojenost projevuje se už otevřeně. Již koncem března odvažují se kovodělníci v Praze k demonstrační stávce, 25. dubna dochází v Prostějově k hladovým demonstracím a k střelbě do lidu a 25. května dokonce k záhadnému výbuchu v Bolevci u Plzně. Na 1. května manifestují sice nepřehledné řady dělníků, ale jejich projev je více mírový a ještě »rakouský«. U příležitosti chystaného z nutnosti otevření parlamentu, přes 200 českých spisovatelů zapřisáhá české poslance (17. května), aby byli pravdivými mluvčími národa a nedali se donutiti zas k takovému nestatečnému činu, jakým bylo jejich prohlášení z 31. ledna 1917.
Projev spisovatelů byl přijat s neobyčejným nadšením nejen doma, ale i za hranicemi a stává se mezníkem ve vývoji našeho odbojového hnutí doma. Revoluční nálada stoupá a na den otevření parlamentu (30. května) demonstruje pražský lid již nebojácně před Husovým pomníkem a projevuje svou naději na pomoc z Ruska v písni: »Hej Slované«, končící známými slovy: »Rus je s námi!« A Rus skutečně na pomoc přichází, ale pod ruskou porážkou kryjí se vlastní synové národa! Pod tlakem veřejného mínění »Č e s k ý svaz poslanců« při zahájení říšské rady 30. května vydává památné prohlášení, jímž se zdůrazňuje pod heslem ruské revoluce, že český národ má stejné právo na politickou samostatnost a sebeurčení jako druhé panující národy a proto že nutno mocnářství rakousko-uherské přetvořiti ve spolkový stát a domáhati se sloučení všech větví československého národa v samosprávný celek. Toto státoprávní prohlášení bylo pak velkou vzpruhou zahraničního hnutí a vydatnou zbraní v jeho činnosti propagační. V »Českém svazu« boj mezi rakouskými aktivisty a českými pasivisty klonil se znenáhla ve prospěch druhých, kteří pak ve vítězství čs. brigády u Zborova nalezli velkou mravní posilu.

Když v pondělí svatodušní zastupitelstvo strany národně-sociální demonstrativně zvolí za svého předsedu vězněného posl. Klofáče a 6. června Svaz českých poslanců činí dotaz na ministerského předsedu o chování se vládních kruhů k českému národu za války, rakouská vláda snaží se vzbudit dojem, že v dosavadním nepřátelském poměru svém obrací a dává 2. července amnestii uvězněným — i odsouzeným »velezrádcům«. Historicky památná je amnestie ta tím, že dána byla právě na den zborovského vítězství, takže současně na frontě domácí i zahraniční 2. červenec znamená obrat k lepšímu a významné posílení odbojových snah českých. Amnestovaní poslanci čeští (Kramář, Rašín, Klofáč) vnášejí totiž do »Svazu« cílevědomou politiku namířenou již zřejmě proti existenci Rakousko-Uherska a získávají pro ni  svým vlivem naprostou většinu.

Že revoluční nálada našeho lidu doma byla všemi těmito událostmi značně posílena, je samozřejmo. Jistě význačné místo zaujímala v nadějích lidu zpráva ruského generálního štábu o čs. brigádě, jež přes svou nejasnost vzbudila radostné rozechvění. Lid se z ní dovídal, že zatím co po 5 let byl doma odsouzen k mlčení, povstala kdesi daleko v Rusku celá brigáda z jeho vlastní krve. Zborov pověděl našim doma po prvé, že československé vojsko za hranicemi je, že je silné a dobré.

V českých novinách objevují se narážky na blanické rytíře, každý se pídí po tom, zda jeho příbuzný neb známý nebojuje též v tomto tajemném vojsku a dovídá-li se, že tomu tak, je nesmírně šťasten a hrd. Jako příklad takové spartanské hrdosti budiž uvedeno úmrtní ohlášení v »Lidových novinách« rodičů literárně nadaného Jaromíra Krause, jenž padl u Zborova: »Oznamujeme, že na věčnost odešel náš syn Jaromír Kraus. Zemřel dne 2. července v Borispolu (zúmyslně změněno) u Kijeva, daleko od vlasti, kterou tolik miloval, ku které lásku svou činem prokázal. V duchu zemřelého jednajíce, odmítáme jakýkoliv projev soustrasti. Ti, kdož nám přáti chtěli, nechť vhodí obnos za poštovné do některé pokladničky na národní účele.«
Svým úspěchem podala čs. brigáda ruku svému národu doma, aby ho povzbudila. Celý svět uviděl, že československý národ je jednotný po obou stranách fronty, že jde za jedním cílem. Uviděli to především ti, kdo měli v Rusku své syny, bratry, manžele a otce, uviděl to celý národ. A naděje ta sílila ho i později, kdy přišly na něho nové zkoušky, takže pod nimi ani na chvíli neklesá, ale v započatém odboji na truc německým vítězstvím odkrytě pokračuje dále (tříkrálové prohlášení českých poslanců z r. 1918).

Dík říjnové odpovědi ministra národní obrany na zmíněnou interpelaci německých poslanců dovídá se národ další podrobnosti o svém vojsku. V odpovědi ministrově bylo nejen napověděno, že  jen »některé menší oddíly dvou pěších pluků neprojevily sílu odporu, jaká se od nich očekávala« a současně podán krátký nástin vzniku brigády a jejího složení.
V r. 1918 byly to nové neuvěřitelné noviny o úspěších Čechoslováků v dálné Sibiři, jež zatlačily ve vlasti dočasně vzpomínku na Zborov. Teprve u příležitosti nadcházejícího druhého výročí bitvy zborovské dovídá se národ o její velikosti a jejím významu z úst samého presidenta, jenž 20. června 1919 prohlásil: »U Zborova naše vojsko po prvé vystoupilo v poli jako bojující jednotka. Do té doby naši hoši vykonávali na ruské frontě službu výzvědnou; u Zborova vystoupili jako jednotka bitevní. Svou chrabrostí a svou disciplinovaností získali si sympatie a obdiv Rusů, ale také nepřítele. A totéž platí o ústupu od Tarnopole; Rusové, jak známo, opustili frontu, naši hoši chránili tento ústup proti přesile nepřátelské. Ruské nejvyšší komando uznalo heroismus našeho vojska nejpochvalnějšími slovy. — Zborov a Tarnopol otevřely nám brány ruského generálního štábu, který podle starých svých tradic neochotně nás přijímal do své armády. Zborov a Tarnopol získaly nám také sympatie socialistických a liberálních stran ruských — a upozornily konečně na naše revoluční hnutí za hranicí a doma. Rakouská vláda a podle ní také německý tisk zamlčovaly naše hnutí. Po Zborovu to již nebylo možné. — Ještě bych chtěl říci, že Zborov a Tarnopol stal se mrav¬ním základem pro formování našeho korpusu; tradice zborovská stala se programem našeho vojska a všech, kdo pro toto vojsko pracovali.«

U příležitosti pátého výročí bitvy a převezení ostatků neznámého vojína prožíval již celý národ s navrátivšími se legionáři uctění památky padlých u Zborova.

Bibliografická citace: MEDEK, Rudolf a František SYŘIŠTĚ. PAMÁTNÍK ODBOJE. Památce Zborova: 1917 - 1927. Praha: Za svobodu, 1927.

Texty a fotografie z dobové publikace mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků. Kompletní digitální kopie tematicky uspořádaných souborů textů a fotografií najdete v příloze článku.

Přílohy

pdf
Památce Zborova - Text
Typ souboru: *.pdf | Velikost: 44,36 MB
Pro přístup k souboru musíte být přihlášen.
pdf
Památce Zborova - Fotografie
Typ souboru: *.pdf | Velikost: 14,65 MB
Pro přístup k souboru musíte být přihlášen.

Fotografie

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

1.7.

I. světová válka - 1917/1918

Třetí, závěrečný díl ilustrativní prezentace věnované první světové válce zahrnuje zásadní politické změny v p...
2.6.

I. světová válka - 1915/1916

Druhý díl ilustrativní prezentace věnované první světové válce zahrnuje hlavní válečné události let 1915/1916....
3.5.

I. světová válka - rok 1914

Úvodní díl ilustrativní prezentace věnované první světové válce obsahuje výčet událostí od atentátu na Františ...
3.10.

Československé legie 1914-1920

Stručná a přehledná historická studie z knihy Českoslovenští legionáři, rodáci a občané Ostravy. Text objasnňu...
21.11.

Legie jako téma propagandy

Pracovní list obsahuje tři ukázky textů s otázkami pro studenty. Texty hodnoticí význam československých legií...
21.11.

Povstaňte, až bude třeba! Mýtus bitvy u Zborova.

Text českého historika Jana Galandauera popisuje proměnu vnímání památné bitvy u Zborova v průběhu 20. století...
21.11.

Československé legie v Rusku

Výkladová prezentace popisuje formování legií v carském Rusku, organizační proměnu po únorové revoluci, bitvu ...
21.11.

Československé legie ve Francii a Itálii

Stručná výkladová prezentace popisuje vznik a vývoj jednotek legionářů ve Francii, Itálii a Srbsku. Text dopln...
21.11.

Vzpomínky na bitvu u Zborova (2. 7. 1917)

Úryvky ze vzpomínek legionářů na bitvu u Zborova. Jedním ze svědectví je také vzpomínka Josefa Mašína a hodnoc...
31.5.

Balkán a Rusko, Vzpomínka na bitvu u Zborova - svědectví legionářů z Ostravy

Úryvky ze vzpomínek ostravských legionářů Ludvíka Klegy a Konstantina Ohanky. První text popisuje život v zaje...
20.9.

Československé legie - fotografické album

Tato prezentace může sloužit učitelům jako pomůcka při výuce první světové války či okolností vzniku Českolove...
8.9.

I. světová válka očima mého pradědečka

Příloha studentské práce na téma Historická událost 20. století viděná očima příbuzného či známého. Unikátní f...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

Aktualizováno: 28.9.2023 15:16 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

V pátek 22. září 2023 byly v ostravském Centru PANT vyhlášeny výsledky české verze celoevropské soutěže EUSTORY a vítězové byli oceněni iPhony, knižními, finančními odměnami a jejich tutoři ročním bezplatným předplatným časopisů D...

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT