Moderní-Dějiny.cz

Ostravská mordovna – Hankeho speditérství, zasílatelství lidí do neznáma

Publikováno: 17.3.2016, Aktualizováno: 21.3.2016 06:46

Úryvek z knihy vzpomínek českého spisovatele, publicity a básníka Michala Mareše o ostravském táboru Hanke, který v „revoluční době“ po skončení druhé světové války proslul jako místo nelidského trýznění internovaných Němců a Čechů. Uveřejněný text byl určen pro týdeník Dnešek redigovaný Ferdinandem Peroutkou. Publikování skandálního svědectví však bylo redakcí Dneška odmítnuto a text čekal na své zveřejnění až do vydání knihy Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a válečného zločince v roce 1999. 

Ostravská mordovna – Hankeho speditérství, zasílatelství lidí do neznáma

Ostravská mordovna
(Hankeho speditérství, zasílatelství lidí do neznáma)

„Když jsem byl u červenci 1945 uznalými a vlídnými slovy propuštěn ruskými úřady v zahraničí z vyšetřování, byl jsem samozřejmě předán československým úřadům. Tak jsem se dostal v Moravské Ostravě do vyšetřovací vazby tamějšího policejního ředitelství. Tu jsem teprve poznal, i když ne na vlastním těle, že tehdy bylo daleko ideálnější dostat se do ruského než našeho kriminálu. Tolik zbitých českých nešťastníků, dodaných sem z různých vyšetřovacích a koncentračních míst v okolí, jsem neviděl, nešťastníků zmordovaných vlastními lidmi. A pak za noci, ty neviděné, ale tušené scény, z oné postranní budovy v poboční ulici za policejním ředitelstvím. Ono vytí bitých a znásilňovaných žen! Každičkou noc.

Jednoho dne dostavil se do cely holič a žádal za prominutí, že nemůže bez obavy z pořezání vězně holit, tak hrozné věci že se udály každé noci v Hankeho spedici, že za živa se tam vytloukaly a tahaly internovaným zlaté zuby z úst a pak že je věšeli na klozetové rouře, až čtyřicet za noc, snad dvě stě padesát, snad přes tři sta celkem jich bylo. Slíbil jsem si, že za tímto případem půjdu. Nechtělo se mi věřit, ze u nás, v národě tak prominentních duchovních veličin, je něco podobného možné. Pak jsem poznal, že Kamenice a Kolín byly epizodkami proti Ostravě a bohužel ještě i jiným místům. Třeba proti Kounicovým kolejím v Brně nebo vesnici T. u Velenic. S těmito bestialitami musí byt veřejně vyúčtováno.

Je to tak divná, až skoro nepochopitelná věc: Na jedné z nejhlavnějších a nejživějších tříd ostravských, v Nádražní třídě vedoucí z Ostravy k hlavnímu nádraží do Přívozu, je ono Hankeho zasilatelství. Tisíce lidí zde denně kráčely mimo onen strašný dvůr a onu spediční budovu, kde se tolik mučilo a mordovalo, a nikdo si toho nevšiml. Nebo tak dalece šla zbabělost a strach před tyrany a nehodnými uchvatiteli moci, imitátory, mistrnými napodobiteli všech fašistických hrůz? A přece se našel statečný člověk, muž z řad SNB, který se nebál říci, co se dělo. Napsal to přímo panu ministrovi vnitra. Vím, že kromě tohoto aktu je na příslušných místech ještě čtyřicet podobných. Páni informátoři mohou byt ubezpečeni redakčním tajemstvím. Vím toho také daleko víc, než uveřejňuji, ale mohu pracovati pochopitelně pouze s doloženými fakty. Otiskuji zde přípis Břetislava Hotového, tehdejšího zaměstnance SNB v Mor. Ostravě. Chci pouze podotknouti, že v Hankeho táboře nebyli výhradně Němci. O českých lidech a jejich osudu se zmíním zvlášť, vezmeme si tentokrát případ Šeděnkův. Zde přípis pana Břetislava Hotového. Budiž vysvětleno: Sedlář byl tehdy nejvyšším velitelem bezpečnostních sil v Ostravě. Kus byl vládcem na Hankeho a snad i jinými tábory podobného druhu.

Praha, dne 26. 7. 1946
Panu ministru vnitra v Praze

Jako člen SNB v Mor. Ostravě hlídal jsem byt pana Sedláře a držel jsem službu v německém táboře Hanke. Byl jsem svědkem tak hnusných případů, že moje svědomí mně nedá jinak nežli o tom podali hlášení.

Sedlář vzal k sobě kuchařku Němku Musálkovou z Kunčiček. Tato před příchodem Rudé armády prohlašovala, že když to Německo vyhraje, tak bude dlážditi ulici českými lebkami. Při prohlídce bylo u ní nalezeno 6 litrů otráveného likéru, který měla připravený pro „hoštění" Rudé armády. Když to bylo p. Sedlářovi hlášeno, nechal ji sice internovat, ale chodila k němu dále vařiti. Jednoho dne přišel do tábora člověk a žádal tři mladé Němky, které mají jíti hráti p. Sedlářovi na klavír. Tyto se pak vrátily ráno i s Musálkovou opilé. Celý dům, kde pan Sedlář bydlil, tvrdil, že celou noc hrály a zpívaly německé písně. V domě bydlil také pan Kus, takže není přesně zjištěno, zdali to bylo u pana Sedláře nebo Kuse.

V táboře bylo 14 těhotných Němek, které přišly do jiného stavu v době internace. Tyto posílá lékař dr. Krist do nemocnice na výškrab. Internovaným byly odebírány šperky, brilianty, zlato a peníze, které se posílaly na ředitelství, nikdo však neví, kam to přišlo. Byl jsem svědkem, jak za jedno dopoledne bylo zabaveno 250 000 K. Bohatí internováni byli dáváni do cely č. 6 ve sklepě, kdy do rána byli všichni oběšeni na rouře od vodovodu. Toto věšení Prováděl SS-man Klos, který dělal v uvedeném lágru kápo a který měl k tomu rozkaz shora. Na tentýž rozkaz vytrhával Klos též živým Němcům zlaté zuby kombinačkami, načež byli pověšeni. Toho jsem byl stálým svědkem. Jednou byla fingována vzpoura, načež bylo zastřeleno 73 Němců, přitom snad též jeden Čech, kterým pak bylo odebráno prádlo a šaty. Přitom byl též zastřelen lékárník Plaček, milionář, který vozil partyzánům do hor léky. Na cele 6 bylo věšeno za jednu noc asi 40 osob. Správu tohoto tábora, jakož vůbec celou německou otázku, měl Kus, nejlepší přítel Sedlářův, který je známý podvodník a hazardní hráč na Ostravsku, který se Sedlářem bydlil v jednom domě. Přesto, že Sedlář všecko viděl, nezakročil, až teprve na rozkaz pana Kotase a p. Lampy byl Kus zatčen. Pozn.: t. č. je již zase propuštěn. Ostravské obyvatelstvo reptalo, proč nebyl zatčen hlavní šéf Sedlář, pod jehož patronací se vše dělo. Sedlář má vilu, krásně zařízenou, kde má milionové ceny v kobercích, křišťálu apod., o čemž se tvrdí, že je to většinou majetek Češky paní Zaorálkové. Paní Sedlářovou jsem na vlastní oči viděl, jak jednou šla do divadla a byla ověšena zlatem a briliantovým náhrdelníkem milionové ceny. I pan Sedlář má na rukou zlaté hodinky mírové ceny Kč 10 000. Pan Sedlář jezdí autem každou sobotu k rodičům do Police, kamž odváží plné kufry. Ostravské obyvatelstvo je proti Sedlářovi strašně rozhořčeno. Moje hlášení odpovídá plné pravdě, což může potvrdili mnoho svědků, které mohu uvésti. Mj. kolegové, kteří konali stráž v domě Sedláře a v táboře Hankeho. Hlásím to proto, abych nebyl sám považován za lupiče a vraha; tak totiž od příchodu Sedláře hledí obyvatelstvo na členy SNB v Moravské Ostravě.
Kus nám hrozil, že řekneme-li slovo, přijdeme na celu 6, odkud není návratu.

Podepsán Hotový Břetislav
pomocný zaměstnanec SNB
Mor. Ostrava - Kunčičky,
Vratimovská 16

N. B. Hotový je t. č. narukován v Bučovicích u Brna.

Podle souhlasných vypovědí mnou slyšených svědků z koncentračního tábora Hanke je nejmenší odhad mrtvých kolem 270. Jsou však udávána ještě vyšší čísla. Trojicí za ukrutnosti zodpovědnou jsou zmíněný již Sedlář, onen Kus a inspektor Vařejka, který později pak „blahodárně“ působil v Karlových Varech. Sedlář byl notářským úředníkem v Bratislavě a odtud přišel do Ostravy, kde se stal zemským velitelem SNB, expozitury Ostrava.

Tragedie Šeděnkova
Do Hankeho táboru dostalo se kromě Němců, na různá udání asi dvacet osob české národnosti. Tak jako všude jinde v podobných případech se časem ukázalo, že jde o špatnost, lidskou zlobu a denunciace, kdežto z mnohého darebáka se pak stal najednou revolucionář a vlastenec. Netřeba se zabývati jednotlivými tragédiemi, zaostříme svůj případ na jediný, na případ Šeděnkův. Ten se nedostal do Hankeho tábora jako vězeň, Šedenka bydlil v Hankeho domě jako prostý český podnájemník. A to se mu stalo osudným. Neboť tím, že zde bydlil, stal se svědkem všech hrůz zde prováděných. Musel tudíž být odstraněn a na věky umlčen. Jednoho dne při návratu z práce byl prostě pochopy zatčen, že vynesl z tábora moták Němci nebo Němkyní napsaný. Nic takového neučinil. Kromě toho měl hezkou ženu, která se zalíbila veliteli tábora, měl velocipéd a jiné věci, které opět byly zájmem jiných menších potentů. Zkrátka nebohého Šeděnku prohlásili za zatčeného a hodili ho do mučírny, také Šestkou zvané. To byla místnost bez okna a umístěná tak, aby nebyla nápadná případným komisím. Zde se můj svědek setkal s Šeděnkou, ten byl zbitý, nemohl mluvit, měl vyražené zuby, košile a kalhoty plny uschlé krve.

V tutéž noc, kdy je takto jednáno s nevinným českým člověkem, přišel pan lágrkomandant k manželce Šedenkově a nebohou ženu několikrát znásilnil. Pak byla „udělána prohlídka bytu“, při níž bylo ukradeno mj. 28 000 Kčs úspor manželů. Šeděnka zatím byl barbarsky odpraven. Když paní Šeděnková šla k svému právnímu zástupci, aby mu vše oznámila, dal jí ředitel tehdejší státní bezpečnosti M. na týden zajistit. Za to, že šla k právnímu zástupci. Pak M. nabídl Šeděnkové 60 000 odbytného, upustí-li od oznámení. Nakonec po dlouhém zdráhání „dobrovolně“ podepsala, ale peníze ovšem nedostala. Sedmiletá dcerka Šeděnkovych napsala o této tragédii verše a ty u příležitosti pobytu paní Hany Benešove u Ostravě jí odevzdala.

Z hrůz u Hankeho budiž některé jen naznačeny. Jedna z internovaných Češek, aby ušla znásilnění, podřezala si krk a zápěstí. Byla dopravena do márnice, kde přišla k vědomí, a tu zpozorovala ke své hrůze, že je mezi samými mrtvolami. Nejsou mi známy podrobnosti o zeleném antonu proměněném v plynovou komoru pro 17 osob; na příslušných místech o tom jistě budou vědět více, stejně jako o tzv. fackovací mašině a jí prováděné inkvizici.

Jsem ochoten parlamentní komisi sděliti podrobnosti též o kartotéce obsahující jména nebohých obětí. Kus v lágru střílel, odhaduje se denně 10-14 lidí, SS-mann Klos určený za popravčího, věšel denně tucty lidí na klozetové rouře. A Sedlář o všem věděl. Nuže, co je s těmito hanobiteli revoluce? Jsou na svobodě. SS-man Klos ještě nedávno chodil po Ostravě a čekal v Kunčičkách na případný odsun. Ejhle, nepostradatelný Němec. Zatím leckterý, pro náš odboj nebo hospodářství potřebný slušný chlap, je již dávno za horami. A Kus – snad nemyslíte, že je pod závorou? A Sedlář? Ten má dokonce býti v Praze přidělen kulturnímu referátu velmi důležitého úřadu. Zemský referent Linhart ví o všech podrobnostech u Hankeho a jinde na Ostravsku. Proč nezakročuje? On ví jistě i o událostech v bunkru na tzv. krajzáku, tj. u krajského soudu, o garáži v Kunčicích, o událostech ve Frývaldově s 11 ubitými, o tamním způsobu mučení, o konci tamějšího českého vlastence, architekta a stavitele Čermáka, jehož nejhlavnějším proviněním byla jeho po desetiletí pracně a s láskou zakládaná sbírka obrazů. Vrahové a jejich pomocnici chodí volně po svobodě.

ZDROJ: MAREŠ, Michal. Ze vzpomínek anarchisty, reportéra a válečného zločince. Vyd. 1. Praha: Prostor, 1999. S. 348-353.

Pozn.: Článek byl napsán pro týdeník Dnešek ve druhé polovině roku 1947. Byl zkrácen a zredigován buď Ferdinandem Peroutkou, nebo Edvardem Valentou, tehdejším redaktorem Dneška, ale nakonec označen charakteristickou značkou (přeškrtnutá nula) Peroutky, znamenající odmítnutí publikujeme ve zmíněné zredigované podobě.


Michal Mareš 
„Básník, prozaik, dramaturg a především novinář Michal Mareš se narodil 22. ledna 1893 v Teplicích. Střední školu studoval v Praze, ale v sedmnácti letech byl vyloučen ze všech středních škol Rakousko-Uherska za svůj protest proti popravě španělského volnomyšlenkáře Francisca Ferrera. Jako jeden z nejmladších se podílel na českém anarchistickém hnutí a patřil ke spisovatelské a básnické generaci buřičů-anarchistů. Znal Franze Kafku a přátelil se s Jaroslavem Haškem, na jehož předvolebních schůzích Strany mírného pokroku v mezích zákona byl zapisovatelem.

Po I. světové válce se stal exkluzivním reportérem Tribuny a Prager Tagblattu. Vydal sbírku sociální poezie Přicházím z periferie , sbírky reportáží jako např. Policejní šťára a Zápisky z výčepů lihovin. Jeho koloniální román Oasa a divadelní hra Sing-Sing, napsaná pod dojmem popravy Sacca a Vanzettiho, vzbudily velký zájem. V roce 1938 se přihlásil jako dobrovolník k obraně našich hranic a po celou válku pracoval částečně v ilegalitě. Pomáhal německým antifašistům i židovským spoluobčanům a za pomoci českých četníků organizoval černou poštu do terezínského ghetta.

S radostí uvítal osvobození v květnu 1945, ale již 17. května 1945 jej uvěznila sovětská NKVD. Jednalo se naštěstí o omyl, takže byl propuštěn, ale přesto byl hlídán Státní bezpečností. Některým funkcionářům se nelíbila jeho novinářská činnost, kdy v Peroutkově Dnešku poukazoval na různé nečisté praktiky, hraničící s nezákonností. Když v roce 1948 vydal sérii reportáží Přicházím z periférie republiky, bylo o jeho osudu rozhodnuto. Byl odsouzen a sedm let života strávil ve vězení. Po propuštění mu bylo zabráněno publikovat, takže byl na dlouhou dobu prakticky zapomenut. Až v roce 2000 vydalo nakladatelství Prostor Marešovy rozsáhlé memoáry, a tím prolomilo hradbu mlčení, která kolem tohoto spisovatele za léta vznikla. Michal Mareš zemřel v Praze 17. února 1971, ale až o dvacet let později byl rehabilitován.“
Zdroj: http://www.knihovna-teplice.cz

Internační tábor HANKE
V objektu bývalé zasilatelské firmy „Hanke“ na Nádražní ulici v Moravské Ostravě byl vytvořen již v první polovině května 1945 internační tábor pro Němce a osoby podezřelé ze zrady a kolaborace za protektorátu. Do tábora, označovaného jako „prozatímní policejní věznice“, byli dopravováni především nacisté (příslušníci SA a SS) a kolaboranti, ale také váleční zajatci, a nacházely se zde rovněž ženy s dětmi, jednalo se o osoby z Ostravy i vzdálenějších míst. Za dobu jeho existence táborem prošlo téměř 600 mužů a 100 žen. Na táborem „Hanke“ vykonávalo dohled politické oddělení policejního ředitelství a zpočátku jej střežila dozorčí služba výpomocných členů Národního bezpečnostního sboru (NBS). Zadržené osoby byly umístěny v konírnách, stájích a ve volně stojících stěhovacích vozech, hygienické i vyživovací poměry v táboře byly velmi špatné. Němci zde byli vystavováni pravidelným násilnostem, brutálnímu mučení a dokonce zde byli bez soudu popravováni. Exekuce zde vykonávali naprosto surovým a nelidským způsobem vedoucí politického oddělení ostravského ředitelství NBS Vladislav Kusz a horník z Hrušova Emil Martínek, členové KSČ, mezi dozorci byli obávanými surovci především Josef Jurášek a Leopold Pieczka, rovněž členové KSČ. Sadistické činy na pokyn nadřízených vykonával obzvláště krutě rovněž Jindřich Glos (Heinrich Gloss), podle dochovaných svědectví bývalý příslušník SA. Nadvládu bezpráví a sadistických dozorců nepřežilo podle zjištění historiků 231 osob. Mrtví byli většinou odváženi na městský hřbitov a tam ukládáni do hromadného hrobu, který dodnes není označen, některá těla zabitých byla zřejmě přivezena do ostravského krematoria. Více

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

22.6.

Internační tábor Hanke

Text naučné cedulky, kterou slavnostně odhalil v neděli 21. června 2015 na místě bývalého tábora "Hanke" ostra...
16.2.

Pohledy na „divoký odsun“ v Československu

Praktické metodické materiály pro workshop zaměřený na práci s různými typy pramenů k problematice poválečného...
3.1.

Odsun německé menšiny na severní Moravě

Soubor pracovních listů pro žáky, každý z nich je založen na práci s konkrétním historickým pramenem k odsunu ...
1.1.

Vzpomínky na odsun Němců a proměny kulturní krajiny

Pracovní list pro žáky k tématu poválečného odsunu Němců z ČSR a jeho stále citelných důsledků se skládá ze dv...
20.7.

Václav Černý - poválečná devastace kulturních památek v Sudetech

Literární historik Václav Černý ve svých pamětech vykresluje osudy sudetských měst a architektonických památek...
30.6.

Peripetie soužití Čechů a Němců v českých zemích - okupace a odsun

Prezentace stručně mapuje tragická závěrečná léta společného soužití Čechů a Němců na území Čech, Moravy a Sle...
27.4.

Jesenicko – zaniklé obce. Důsledky odsunu Němců v malém regionu

Prezentace rekapituluje důsledky odsunu původního německého obyvatelstva a poválečného dosidlování v malém odl...
24.4.

Sborník ze studentské konference Vyhnání, vysídlení, odsun?

V příloze si můžete stáhnout sedm desítek stran sborníku, který obdrželi v březnu 2013 účastníci studentské ko...
14.3.

Odsun Němců - sada pracovních listů

Soubor pracovních listů je zaměřen na téma divokého i organizovaného odsunu Němců z Československa, jeho příči...
23.2.

Sudety - protrhnout vrstvu lhostejnosti

Využijte metodickou příručku k filmu "Sudety - protrhnout vrstvu lhostejnosti" z cyklu Dějiny na vlastní kůži....
16.2.

Odsun Němců - pracovní aktivity pro žáky

Soubor obsahuje ucelený soubor pracovních aktivit pro žáky rozčleněných do jednotlivých fází, každá z nich je ...
28.6.

Opravdu jen excesy? Národní očista v českých zemích po květnu 1945

Text historika Matěje Spurného ze sdružení ANTIKOMPLEX na téma násilí v prvních poválečných měsících v Českosl...
25.6.

Divoký odsun a poválečné násilí: Češi a Němci po válce

Soubor pracovních listů je součástí výukového setu „Divoký odsun - poválečné násilí v létě roku 1945. Odkrýván...
25.6.

Divoký odsun a poválečné násilí: Benešovy projevy

Soubor pracovních listů je součástí výukového setu „Divoký odsun - poválečné násilí v létě roku 1945. Odkrýván...
25.6.

Divoký odsun a poválečné násilí

Soubor pracovních listů je součástí výukového setu „Divoký odsun - poválečné násilí v létě roku 1945. Odkrýván...
Více souvisejících...

_Prameny

Genocida Romů a Sintů

Aktualizováno: 12.3.2019 13:26 | Rubrika: Druhá světová válka
Genocida Romů a Sintů

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na pochopení rozsahu genocidy Romů a Sintů za druhé světové války. 

_Metodika

Antonín Novotný - komunistický politik a prezident

Aktualizováno: 9.5.2019 12:17 | Rubrika: Šedesátá léta 20. století, Československo v letech 1948-1968
Antonín Novotný -  komunistický politik a prezident

Prezentace přináší základní údaje o osobnosti československého komunistického politika a prezidenta Antonína Novotného, za jehož vedení se na přelomu 50. a 60. let 20. století musel režim potýkat s neustále se zhoršující hospodářs...

_Aktuality

Letní škola - Výchova k respektu a toleranci

Aktualizováno: 11.6.2019 15:10 | Rubrika: Vzdělávání
Letní škola - Výchova k respektu a toleranci

Institut terezínské iniciativy vás zve do Brna na mezinárodní letní školu pro pedagogy Výchova k respektu a toleranci. Role příběhů ve výuce, kterou pořádá Institut Terezínské iniciativy ve spolupráci s Anne Frank House v Amsterda...

_Dějiny v médiích

Požár říšského sněmu

Aktualizováno: 12.3.2019 13:25 | Rubrika: Zaostřeno na Moderní dějiny, Evropa a svět mezi válkami
Požár říšského sněmu

Historici se dodnes přou, zda byl požár Říšského sněmu z 27. února 1933 zinscenován nacisty, kteří ho každopádně obratně využili k pošlapání zbytků německé demokracie. Otázkou také zůstává, zda čtyřiadvacetiletý Marinus van der Lu...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT