Moderní-Dějiny.cz

Objevení karvinského tábora nucených prací pro židy

Publikováno: 4.6.2014, Aktualizováno: 11.6.2014 22:36

Díky rozhovorům s pamětníky z databáze USC Shoah Foundation se podařilo zrekonstruovat jednu z neznámých kapitol minulosti Karvinska. Přinášíme vám tři krátká videa dokumetující transport Židů z polských ghett do Karviné, životní a pracovní podmínky v táboře ZALfJ Karwin. Do projektu se zapojili studenti dějepisného semináře Jazykového gymnázia Pavla Tigrida v Ostravě-Porubě.

Objevení karvinského tábora nucených prací pro židy

Povědomí o tom, že nacisté používali na Karvinsku otrockou práci vězňů a nuceně nasazených, nebylo sice u veřejnosti příliš rozšířené, nicméně odborná veřejnost o nich věděla. Na Karvinsku se nacházela celá síť zajateckých táborů. Šlo zejména o pobočky Zajateckého tábora v Českém Těšíně - STALAG VIII D Teschen.

O tom, že zde byl umístěn také Tábor nucených prací pro Židy - Karviná, německy Zwangsarbeit lager für Juden (dále jen ZALfJ Karwin), se nevědělo téměř nic. Nevědělo se, že se zde vůbec nacházel, kde byl vystavěn, kdo v něm byl vězněn a kde byli vězni pracovně nasazeni.

Ztráta paměti krajiny
To, že o těchto lágrech mnoho nevíme, je důsledkem souhry několika okolností. Předně, na konci války nacisté svou úřední dokumentaci záměrně ničili. V Karviné však došlo ještě k něčemu jinému, co bychom mohli označit za ztrátu paměti krajiny. Potíž spočívá hlavně v tom, že původní centrum staré Karviné  (dnes Karviná Doly) již dnes skoro vůbec neexistuje. Toto místo bylo zničeno poddolováním. Nacisté a později komunistický režim zde uhelné zdroje doslova rabovali. Následně došlo k obrovským poklesům půdy, místy až o několik desítek metrů, způsobených nepřiměřenou důlní těžbou. Řada budov se sesunula, jiné byly zbořeny pro jejich narušenou statiku. Stará Karviná zmizela z mapy. Nová Karviná byla postavena opodál a lidé byli přesunuti do nových domovů. Kořeny tak byly vytrženy a zpřetrhány.

Objevování tábora
Vše začalo náhodou. Na konci zimy roku 2012 nás kontaktoval Georgino Cadorini ze Slezské univerzity a požádal nás o pomoc při nalezení ztraceného zajateckého tábora v Karviné. Šlo o pobočný tábor těšínského zajateckého tábora Stalag VIII D Teschen, zřízený wehrmachtem během II. světové války, který spravoval celkem 43 menších táborů s celkovým počtem 73 000 válečných zajatců. Zajatci zde pracovali v nelidských podmínkách. Bylo to na podnět Paola Complojera, pocházejícího ze severní Itálie z oblasti Dolomit, který zde jako italský válečný zajatec pracoval na stavbě karvinské teplárny. Po 66 letech chtěl navštívit místa, kde tehdy trpěl více než 22 měsíců. S naší pomocí a pomocí leteckých map z konce čtyřicátých let se nám to podařilo.

Díky uveřejnění informací na portálu Moderní dějiny se na nás jaře roku 2013 obrátila Hannah Berliner Fishthal PhD.  profesorka na St. John's University v Queensu v New Yorku s dotazem, zda-li bychom jí nepomohli s lokalizací ZALfJ Karwin a se získáním dalších pramenů k tomuto táboru. Zpracovávala totiž stejnojmenné heslo do Encyklopedie táborů a ghett pro United States Holocaust Memorial Museum. To bylo vůbec poprvé, co jsme se o existenci tábora dozvěděli. Nutno podotknout, že vzhledem absolutní absenci jakýchkoli zmínek o táboře v česky psané odborné literatuře jsme byli značně skeptičtí. Ani místní pamětníci si totiž nevybavovali vzpomínky, které by přítomnost ZALfJ v Karviné potvrzovaly.

Teprve po zajištění patnácti dvouhodinových videonahrávek interview s pamětníky z databáze USC Shoah Foundation ve spolupráci s centrem Malach v Praze bylo zřejmější, že existují relevantní důkazy o existenci tábora. Tehdy začal být realizován projekt, jehož cílem bylo získat co nejvíce informací o táboře. Je zajímavé a v jistém smyslu signifikantní, že veškerá získaná svědectví byla natočena v anglickém jazyce, a to po celém světě. Většinou v USA a také v Austrálii, přestože zde šlo pouze o rodáky z Horního Slezska.

Roční projekt dějepisného semináře
Na překladech videí se podíleli studenti dějepisného semináře Jazykového gymnázia Pavla Tigrida v Ostravě-Porubě ve školním roce 2013 - 2014. Každý z nich dostal přiděleno jedno interview, které zpracovával. Po sestříhání filmových záznamů vznikla tři krátká videa, která vám právě představujeme. Na projektu se podíleli následující studenti: Adriana Vávrová, Marta Jančatová, Simona Dubová, Veronika Věžníková, Daniela Lasotová, Veronika Kursová, Jan Doležal, Václav Stískala, Robin Kneisl , Lucie Součková, Lucie Součková, Vlastimil Jonek, Daniel Paluzga, Jan Vaněk, Marek Hrbáč, Jakub Kaleta, Kristýna Beníčková, Veronika věžníková, Barbora Klečková.

O studentském projetu natočila Česká televize krátkou reportáž. Podívat se na ni můžete ZDE

Likvidace polských ghett a transport do Karviné

Stopáž: 7:42

Ghetto v Będzinu
Podobně jako mnoho jiných polských měst byl Będzin v září 1939 obsazen nacistickými jednotkami a židé, kteří zde žili, se okamžitě stali terčem násilí. První Poláci i židé byli zajati a odvlečeni na vojenské velitelství. Druhý den byli odvezeni do baráků a nuceni k otrocké práci. V noci z 8. na 9. září 1939 vypálili nacisté będzinskou synagogu i s dvěma sty účastníky probíhající bohoslužby. Vypálena byla i židovská čtvrť a při snaze zachránit se z hořících budov nacisté stříleli na prchající obyvatele. Paradoxně byli ze založení požáru obviněni Poláci a židé a 40 z nich bylo popraveno na náměstí. Židovské ghetto bylo zřízeno začátkem roku 1940 a sestěhovali sem na 30 000 Židů z okolních obcí. Ustanovili židovskou radu, jejímž předsedou se stal Benjamin Grabuart. V říjnu 1940 se zde ustanovila Židovská bojová organizace (ZOB) vedená Frumkou Płotnickou, bývalou vězeňkyní ve varšavském ghettu. Vedení začalo plánovat povstání, shánět zbraně a budovat podzemní bunkry a úkryty. V květnu 1942 začaly hromadné deportace místních židů do Osvětimi, během tří měsíců jich bylo odvezeno na pět tisíc, a na začátku jara 1943 byli židé z Będzinu přestěhováni blíže sousednímu ghettu Sosnovec. Impulzem k povstání byla plánovaná likvidace ghetta, která začala 1. srpna 1943. Celá deportační akce trvala více než dva týdny. Posledních 1000 obyvatel ghetta bylo následně deportováno do Osvětimi. Několika se také podařilo z ghetta uniknout a dostat se na Slovensko a do Maďarska. Po osvobození se do města vrátilo pouze několik židovských obyvatel a židovská obec nebyla obnovena. V roce 2004 bylo jedno z městských náměstí věnováno hrdinům povstání v będzinském ghettu.

Ghetto v Sosnovci
Před válkou žilo v polském městě Sosnowiec přibližně 26 000 židovských obyvatel, kteří tvořili asi 20% celkového obyvatelstva. Město, které leželo na polsko-německých hranicích, obsadili Němci ihned po invazi do Polska. Židovské obyvatele začali okamžitě perzekvovat, zabili na 30 osob a vyplenili obchody i domy. Záhy sem sestěhovali židy z okolních menších obcí, takže počet židovských obyvatel vzrostl na 45 000. 9. září byla vypálena a zničena Velká synagoga a následně všechny kultovní prostory. Koncem roku 1942 byl Sosnovec a nedaleký Będzin jedinými dvěma městy v oblasti Zagłębie Dąbroswkie, kde žili židé. V ghettu, které bylo pro židovské obyvatele zřízeno, byla ustanovena židovská rada a policie. Předsedou rady byl nejprve Mojše Merin, který se později stal předsedou Centrály židovských rad (Centralną Żydowską Radę Starszych Wschodniego Górnego Śląska), ustanovené nacisty, reprezentující 45 židovských komunit ve Slezsku. V dubnu 1942 vybrala židovská rada 6200 lidí na práci v pracovních táborech. Podle šířících se fám měli jet do Terezína. Na shromaždiště se však 10. května dostavilo jen 300 lidí. Dozorci začali prohledávat ghetto a společně s židovskými policisty během následujících dní zadrželi 3600 Židů. Všechny deportovali do Osvětimi. Mezi říjnem 1942 a lednem 1943 bylo ghetto přestěhováno do čtvrti Srodula, která sousedila s ghettem v Będzinu. Menší ghetta byla zřízena také v dalších částech města: Stary Sosnowiec a Modrzejow. 15. března 1943, kdy bylo ghetto definitivně vybudováno a uzavřeno pro okolí, v něm žilo 15 000 Židů. V ghettu bylo organizováno podzemní hnutí, zejména mezi mladými lidmi z organizace Ha Noar ha Sioni, Gordonia a Ha-šomer ha-caír. Během závěrečných deportací v srpnu 1943 Židovská bojová organizace (ZOB) v Sosnovci a Będzinu začala s povstáním proti 800 nacistických dozorců. Povstání bylo potlačeno, většina povstalců byla zabita a ostatní obyvatelé ghetta byli odvlečeni do Osvětimi. Zůstalo pouze několik desítek lidí, kterým se podařilo ukrýt. Ghetto bylo definitivně zlikvidováno v lednu 1944.

Životní podmínky v táboře nucených prací v Karviné - ZALfJ Karwin

Stopáž: 5:43

Tábor nucených prací pro židy v Karviné - Zwangsarbeit lager für Juden Karwin (ZALfJ)
(text vznikl pro potřeby Encyklopedie táborů a ghett pro United States Holocaust Memorial Museum)

Před rokem 1938: Karviná, Zem Moravskoslezská, Československo, říjen 1938 - září 1939: Karwina, Cieszyn powiat, województwo Slaskie, Polsko, 1939-1945: Karwin (1944: přejmenováno Karwin - Freistadt), Kreis Teschen, Regierungsbezirk Kattowitz, Provinz Oberschlesien, Land Preussen, Deutsches Reich, po roce 1998: Karviná, Moravskoslezský kraj, Česká republika.

ZALfJ Karwin byl založen v červnu 1940 v Karviné, asi 20 kilometrů severovýchodně od Ostravy. Čtyři strážní SA stáli u brány tábora, který byl obehnán ostnatým drátem. Velitel měl na sobě hnědou uniformu SA, boty a revolver na opasku. Judenältester (senior Kapo) Salek Meler, v botách a nesoucí bič, byl brutální sadista. Meler určil dozorce a dal jim biče spolu s příkazy bičovat vězně. Když například vybraný vězeň Krumholz odmítl, polámali mu prsty.

Nově příchozí byli nuceni se svléknout a odevzdat oblečení, které měli navíc, šperky, hodinky, nebo náboženské předměty, jako je tefillin. Po prohledání se seřadili a byli posláni do velké budovy, kde obdrželi číslo baráků, do kterých byli přiděleni. Další den jim byly ostříhány vlasy. Chaim Berliner a Jakub Rozenblum byli mezi 360 židy z Kamionka, ghetta Będzin v horní části východního Slezska, kteří byli převezeni do ZALfJ Karwin v létě roku 1943. Jiní, jako je Wolf Nehrich a skupina 52 kvalifikovaných pracovníků především z Będzinu, byli převezeni z ZALfJ Sakrau. Několik žen bylo přivezeno na konci roku 1942 na práci v kuchyni a v táborech, ale později byly převezeny do ZALfJ Markstadt v září/říjnu 1943. V táboře bydlelo 500-800 židů.

Každé ráno skupiny, doprovázené ozbrojenými strážemi a dozorci, vypochodovaly na staveniště teplárny a elektrárny Karviná-Doly poblíž dolu Barbora. Berliner dělal různé tesařské práce, výstavbu a opravy na místě asi dva kilometry od tábora. Nehrich a jeho skupina kvalifikovaných pracovníků pracovali s betonem na stavbě elektrárny. Emanuel Wajnblum vykopával zem a jíl, házel ho na naklápěcí vozíky na kolejích a vyprázdňoval jej dál od pracoviště. Vězni nosili stovky tun ocelových armatur na ramenou a vyráběli beton. Když dělníci padli únavou, nacističtí vedoucí a dozorci na ně křičeli, ať se rychle vrátí zpátky do práce. Němci vysvětlili německé slovo Keil (klín) Jacku Frochtzwajgovi tím, že ho udeřili trámem tak silně, že upadl. Často se pracovalo do 22:00 bez jídla, někteří vězni zemřeli vyčerpáním.

Eliezer Dowin  stál při budování elektrárny v příkopu s vodou po kolena a odklízel bahno. Zhroutil se při vykládání cementu, který musel nést na ramenou. Sam Hirsch stavěl železniční linky, nosil těžké kusy železa a pokládal velké kameny pod tratě. Murray Redlitz vykopával příkopy pro základy a nosil cement pro společnost Hoch & Tief Bau. Henry Rosmarin nakládal uhlí a pokládal potrubí. Sam Walters, ve věku 9, se snažil nést 50kg cementu, zatímco jeho otec, který byl před ním pravidelně bit, vykládal štěrk. Dr. Rotstein, laskavý lékař, se snažil sehnat snadnější práci pro nejslabší vězně. Židé, kteří záměrně nepracovali, byli posláni do Osvětimi do plynových komor.

Kasárna se skládala z osmi dřevěných chatek bez topení či slušné střechy. Jedna z nich byla kuchyně. Dowin spal na podlaze po dobu prvních několika týdnů. Dvoulůžkové palandy byly prosté dřevěné postele se slámou a přehozem. Malé elektrické žárovky zřídkakdy svítily. Vězni nosili své vlastní oblečení. Gunter Faerber, narozený v roce 1928, měl jen velmi krátké kalhoty. Vši zamořily tábor.

Brzy ráno dozorce práskl bičem a křičel, aby se rychle vstalo. Vězni poskládali své přikrývky a seřadili se venku, kde stávali jednu nebo dvě hodiny na apelu. Poté běhali, pochodovali a dělali kliky. Podával se nápoj, který měl připomínat černou kávu. Po večerním nástupu se židé seřadili v kuchyni pro vodnatou polévku. Wajnblum ze zkažené zeleniny smíchané s vodou silně onemocněl. Walter Freshman se zpočátku představě jíst nekošer jídlo bránil. V noci v kasárnách vedoucí rozdávali bochníky tmavého chleba, 250 g na každé tři lidi, které měly být uchovány pro další den. Pokud byl u někoho nalezen přebytek potravin, hladovějící vězni se málem kvůli němu navzájem pozabíjeli. Sam Hirsch vyměnil diamantový prsten své matky za extra jídlo po dobu jednoho týdne. Němci zbičovali kuchaře Adolpha Rudolpha, protože někdo ukradl brambory domácím králíkům.

Vězni pravidelně kouřili primitivní ruský tabák bez cigaretových papírků. Meler obvykle zabavoval balíky, ale Gerry Blumenfeld dostal několikrát krajíc chleba od své matky z będzinského ghetta. V jednom momentu Poláci zavolali přes plot, že v horní části východního Slezska již nezůstali žádní Židé. „Něco ve mně se zlomilo," potvrzuje Dowin. V neděli Meler uděloval mnohým 25 ran přes záda za sebemenší přestupky. V odpoledních hodinách měli vězni plno práce s opakovaným plněním kapes svých kabátů blátem a kamením na jednom konci tábora a jejich vyprazdňováním na druhém konci.

Na pracovišti přišli do kontaktu s laskavými Čechy, kteří byli varováni, že všichni Židé byli zločinci. Kdykoliv české podzemí pomohlo někomu utéct, zbytek tábora trpěl drsnějším zacházením a menším přídělem potravy. Vzhledem k tomu, že byl Hirsch na noční službě, když někdo utekl, byl on a další dva mladíci brutálně zbiti. Zajatý vězeň byl zabit bajonetem. Moses Pearl svědčí o tom, že další uprchlík měl polámané ruce ruce a před tím než byl v neděli zastřelen, byl hozen do kůlny s uhlím bez jídla a vody. Pinek Reisman si pamatoval, jak byl každý vězeň nucen uprchlíka zmlátit před tím, než byl zastřelen. Nissenbaum byl také zastřelen. Meler mučil vězně k smrti. Na začátku června 1943 nacistické bezpečnostní síly zachytily Rechnice z Będzinu, když se pokoušel nastoupit do vlaku. Následující neděli se Wajnblum a ostatní stali svědky „hororového výjevu“, kdy byl zajatec uvázán vzhůru nohama na hrubou tyč a vytrpěl si nevýslovnou brutalitu. Po půl hodině, „Rechnicovy vnitřnosti vyhřezly z jeho břicha“. Velitel, člen SA, ho střelil do hlavy.

Vězni byli vražděni za doprovodu hudby a pochodů. Harry Grundman byl svědkem popravy za zločin nahrazení chybějící tkaničky od bot drátem. Když byl někdo dopaden, jak krade jídlo z obchodu s potravinami, tak  ho Meler nechal zahrabat do země až po krk a nechal ukradené jídlo na zemi, mimo dosah trestance. Arek Kleinhuttle, který usnul na pár minut na noční hlídce, byl natlačen do malého kanalizačního otvoru s betonovým krytem umístěným na vrcholu. Po dvou hodinách začal bláznit, zemřel během několika dnů. Henry Rosmarin svědčí o podobných trestech v kanalizačních otvorech. Saul Rubenfeld tvrdí, že Ernest a Kapo s pisklavým hlasem mlátili lidi holí. Ruští váleční zajatci, hlídáni důstojníky Wehrmachtu, žili ve sloučené části tábora na druhé straně ostnatého drátu. I když byli vyhladovění k smrti a těžce pracovali, zpívali si o nedělích krásné ruské písně. Byli tak vyhublí, že jim židé házeli jídlo.

Wolf Nehrich svědčí o tom, že tábor byl zrušen dříve, než byla elektrárna dokončena. Rozenblum potvrzuje že byl tábor zrušen 16. srpna 1943, podstatně dříve než v některých publikovaných zdrojích, kde bylo uveden květen 1944. Ti, kteří prošli selekcí, byli převedeni do jiných táborů nucených prací, jako je Markstadt, Klettendorf, Gross- Masselwitz, nebo Gliwice. Mnozí, kteří přežili, po válce Melera pomstychtivě hledali.
Publikováno s laskavým svolením Hannah Berliner Fischthal a United States Holocaust Memorial Museum*

Pracovní podmínky v táboře nucených prací v Karviné - ZALfJ Karwin

Stopáž: 7:21

Medailony pamětníků:
(vypracováno na základě údajů v databázi USC Shoah Foundation)


Sam Walters
Původně se jmenoval Szlamer Posmatiere. Narodil se 12. března 1929 Chaimovi Posmantierovi a Gitele Posmatierové v Będzinu v Polsku do chasidské rodiny. Během války prošel následujícími tábory:  Breslau, Karviná, Gross Masselwitz, Klettendorf, Waldenburg. V posledním jmenovaném zažil osvobození. Po válce se vystěhoval přes Německo do USA, kde žil v Kansas City. V letech 1948 - 1967 žil v Izraeli. Svědectví s ním bylo natočeno 17. prosince 1995 v Leawoodu v USA.


Walter Freshman
Původním jménem Wowek Fryszman. Narodil se Szymonovi Frysczmanovi a Chaně Frysczmanové 6. dubna 1928 v Będzinu v Polsku. Během války prošel následujícími tábory:  Karviná, Gross Masselwitz, Klettendorf, Breslau, Feldafing, Faulbrück, Gräditz, Reichenbach, Waldenburg. V posledním jmenovaném zažil osvobození. Po válce se vystěhoval přes Německo do USA, žil v New Yorku. Svědectví s ním bylo natočeno 16. dubna 1996 v Boca Ratonu v USA.


Victor Cooper
Původně se jmenoval Vigdor Kupfer. Narodil se Hirshovi Kupferovi a Baile Kupferové 26. prosince 1914 v polské obci Strzemieszyce Wielkie. Během napadení Polska Německem byl zajat jako válečný zajatec a vězněn v Saganu - STALAG VIII C a později v Lublinu, odkud se mu podařilo utéct domů. V roce 1942 se mu narodil syn, když bydleli v sosnovské ghettu Mała Środula. Během války prošel následujícími tábory: Karviná, Gross Masselwitz, Markstädt, Fünfteichen, Gross Rosen, Wolfsberg, Fürstenstein, Flossenbürg. Po osvobození žil v deportačním táboře ve Straubingu. Po válce se přestěhoval do New Yorku v USA. Svědectví s ním bylo natočeno 20. dubna 1995 v Queens Village v USA.


Eliezer Dowin

Původním jménem Lejzor Wdowinski. Narodil se Szmulovi Wdowinskému a Gitle Wdowinské 5. června 1927 v Będzinu v Polsku. Během války prošel následujícími tábory: Karviná, Freiburg, Gross Masselwitz, Sakrau, Gross Masselwitz, Waldenburg. V posledním jmenovaném zažil osvobození. Po válce se vystěhoval přes Německo do USA, kde žil v New Yorku. Svědectví s ním bylo natočeno 11. srpna 1996 ve Philadelphii v USA.


Solomon Goldman

Narodil se jako Szlama Goldman otci Moshemu Chaimovi Goldmanovi a matce Chaye Yochevet Goldmanové 19. října 1922 v Niwcev Polsku. Byl členem sionistické organizace Ha-No'ar ha-Ziyyoni. Během války prošel následujícími tábory: Karviná, Buchenwald, Dyhernfurth, Fünfteichen, Gross Rosen, Klettendorf, Sakrau, Bisingen. V koncentračním táboře v München-Allachu zažil osvobození americkou armádou. Po válce žil krátce v deportačním táboře v Feldafingu. Odstěhoval se přes Rakousko a Itálii do USA, do New Yorku. Rozhovor s pamětníkem byl natočen 13. srpna 1997 v Malverne.


Murray Redlitz

Rodným jménem Motek Redlic. Otec se jmenoval Herz Redlic, matka Gela Redlic. Narodil se 20. března 1927 v polském Będzinu, kde žil i po německé invazi v místním ghettu. Za války prošel následujícími koncentračními tábory:  Freiburg, Gross Masselwitz, Karviná, Waldenburg. V posledním jmenovaném jej osvobodila sovětská armáda. Po válce se rozhodl emigrovat přes Německo do New Yorku. Rozhovor s ním byl natočen 4. června 2000 v Brooklynu.


Emanuel Wajnblum

Narodil se Zeligu Wajnblumovi a Idě Wajnblumové 16. července 1926 v polském Będzinu. Během války prošel následujícími tábory: Blechhammer, Buchenwald, Gleiwitz, Gross Rosen, Karviná, Sakrau, Weimar. Byl osvobozen v Buchenvaldu americkou armádou. Po válce odešel do Austrálie. Rozhovor s pamětníkem byl natočen 20. listopadu 1996 v E. Bentleightu.


Sam Hirsch

Původním jménem Shimshe Moshe Herszkowitz. Narodil se 21. února 1927 v polském Będzinu otci Fiszelu Herszkowitzovi a matce Taubě Herszkowitzové. Celá rodina byla v rámci ghettoizace přestěhována do městské části určené židům. Po likvidace ghetta byl transportován do Karviné, pak následovaly další tábory:  Bergen-Belsen, Bunzlau, Mittelbau-Dora. Na konci bojů byl osvobozen britskou armádou v Bergen-Belsenu. Po válce emigroval přes Švédsko do New Yorku. Interview s pamětníkem bylo natočeno v Santa Monice 29. listopadu 1995.


Saul Rubenfeld

Narodil se 24. února 1924 v obci Rajcza. Když byli židé nuceni přestěhovat se do ghett, byl poslán do Suché Beskidzke. Odtud byl transportován do tábora v Karviné. Během války prošel dalšími tábory:  Bismarckhütte, Gross Masselwitz, Waldenburg. Po válce se přestěhoval do USA. Rozhovor s ním byl natočen 15. prosince 1997 v Los Angeles.


Henry Rosmarin

Původním jménem Henryk Rozmaryn. Narodil se Abrahamovi Rozmarynovi a Helen Rozmarynové 7. října 1925 v Czeladzi. Z gheta  Będzinu byl odvezen do tábora v Karviné, dále pak do táborů: Buchenwald, Dyhernfurth, Fünfteichen, Gross Rosen, Schönebeck. Byl osvobozen Rudou armádou v Magdeburgu. Rozhovor byl natočen 11. prosince 1998 ve Van Nuys, Los Angeles.


Moses Pearl

Jeho občanské jméno při narození znělo Moishe Perl. Narodil se 26. srpna 1919 v obci Sucha Beskidzka, kde vzniklo i ghetto. Odtud byl transportován do karvninského tábora, a pak následně do dalšíl lágrů: Bismarckhütte, Gross Masselwitz, Sakrau, Waldenburg. Po válce se vystěhoval do Austrálie. Rozhovor s ním byl natočen 10. října 1995 ve Vaucluse.

Archiv USC Shoah Foundation je v České republice dostupný od roku 2010, díky existenci Centra vizuální historie Malach při Ústavu formální a aplikované lingvistiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pro více informací navštivte www.malach-centrum.cz.

Pro více informací o USC Shoah Foundation navštivte www.dornsife.usc.edu/vhi (v angličtině) nebo http://dornsife.usc.edu/vhi/czech (v češtině).

 

*Zdroje: Identifikován jako ZALfJ v Bundesarchiv.de, ZALfJ Karwin krátce zmínil ve své knize, ed, Verzeichnis der Haftstätten unter dem Reichsführer - SS (1933-1945) (Arolsen: Der Suchdienst, 1979). strana. 412 a Martin Weinmann et al, eds, Das Nationalsozialistische Lagersystem (CCP) (Frankfurt am Main: Zweitausendeins, 1990), s. 615 (Karviná). Informace zde jsou založeny téměř výhradně na svědectví, vzhledem k nedostatku jiných zdrojů. Chaim Berliner, strýc autorky, přežil věznění v táboře v Karviné a další tábory. Další osobní účty jsou umístěny v: VHF (24 přeživších) a AŻIH (301/940, 953, 1235 a 2089). Rozhovor Davida Bodera z roku 1946 s Wolfem Nehrichem je zobrazen na http://voices.lit.edu v němčině a nepřesném anglickém překladu. Emanuel Wajnblum - Můj osud:Autobiografie Emanuela Wajnbluma (Jižní Melbourne, 1998) věnuje šestou kapitolu Karviné, kde se zaměřuje na Saleka Melera a jeho sadistické krutosti, Wajnblum je stejně pohotový v VHF, # 23432, a v jeho video rozhovoru s Jewish Holocaust Centre in Melbourne. Hermann F. Weiss určil, že Meler byl Judenältester v Brande v roce 1942, v roce 1941 byl Judenältester Gross - Sarne. Weiss nenalezl žádné odkazy na brutální chování v Gross - Sarne, viz „Od Reichsautobahnlager na Schmelt Camp: Brande, zapomenutá stránka Holocaustu v horní části zapadního Slezska, 1940-1943 "Yad Vashem Studise 39, 2 (2011): 92. Jakub Rozenblum , narozen v Będzin, tvrdí, že Meler byl z Jaworzna a žil v Katovicích (AŻIH 301/940). Český historik Marcel Mahdal, s pomocí Richarda Koziela, který přežil „totální nasazení“, který vytvořil pozoruhodnou mapu prostoru těžby a zajateckých táborů v Karviné, určili pravděpodobné umístění ZALfJ Karwin. Nález je založen na židovském svědectví dodaným tímto autorem, že Karwin byl oddělen od ruského zajateckého tábora ostnatým drátem, a byl v blízkosti elektrárny. Mahdal, kromě objevování této oblasti, dovedně kombinoval mapu Kozieła s mapu leteckého snímkování z roku 1947. ( kontaminované místa, NIKM , letecké snímky od VGHMÚ Dobruška , <http:Kontaminace.cenia.cz> . ) Koziel doplnil židovský tábor do své mapy ze dne 30. června 2013 (Mahdal a Kozieł, e- maily  autorům 29. června 2013 a 1. 7.2013).

Přílohy

pptx
Prezentace nalezení ZALfJ Karwin
Typ souboru: *.pptx | Velikost: 27,31 MB | Stáhnout soubor...

Fotografie

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

8.6.

Studenti opět obnovují paměť kraje

Také i letos, stejně jako v předchozích letech, se studenti Jazykového gymnázia Pavla Tigrida v Ostravě–Porubě...
10.5.

V Karviné byl odhalen památník obětem nacistických táborů nucené práce

"Na památku těm, kteří v hrůzách války a v bezbřehém utrpení zajetí stavěli základy nynější teplárny," - takov...
15.3.

Ztracená paměť? Místa nacistické nucené práce v České republice

Institut Terezínské iniciativy si vás dovoluje pozvat na vzdělávací seminář, který se koná při příležitosti za...
23.1.

Pracovní komando STALAG VIIID TESCHEN v Karvinné a italský zajatec Paolo Complojer

Vojenské zajatecké tábrory na území ČR z období druhé světové války si určitě zasluhují naši pozornost, protož...
28.5.

Dva nové příspěvky na IWalks věnované Brnu

Na českém portálu USC Shoah Foundation jsou k dispozici dva nové materiály IWalks věnované brněnským lokalitám...
9.3.

Nový příspěvek na IWalks věnovaný Královským Vinohradům

Na českém portálu USC Shoah Foundation je k dispozici nový materiál IWalks věnovaný Královským Vinohradům. IWa...
25.1.

Studenti obnovují paměť kraje pomocí svědectví z databáze USC SF - část první

Dokonce i se španělskými, německými, anglickými a samozřejmě také i s českými nahrávkami pracovali studenti dě...
25.1.

Studenti obnovují paměť kraje pomocí svědectví z databáze USC SF - část druhá

Dokonce i se španělskými, německými, anglickými a samozřejmě také i s českými nahrávkami pracovali studenti dě...
27.3.

Polská menšina v Moravskoslezském kraji

Stručný přehledný text, který byl sepsán pro potřeby učitelů a žáků, přináší základní informace o historii pol...
25.5.

Pracovně výchovné tábory na území Ostravy v době nacistické okupace

Ještě před vznikem Protektorátu Čechy a Morava se z iniciativy vládních míst, která musela řešit náhlý vzestup...
1.1.

Fotogalerie Devadesátiletý Ital Paolo Complojer navštívil v Karviné zajatecký tábor

Díky spolupráci s Georginem Cadorinim ze Slezské univerzity, který nás požádal o pomoc se nám podařilo v terén...
9.11.

Zajatecký tábor v Těšíně - Stalag VIII D Teschen

Během II. světové války se nacisté vypořádali s přílivem velkého množství válečných zajatců budováním široké s...
4.10.

Přechody a převádění na Ostravsku - pracovní list

V rámci letní školy Moderních dějin se Martin Šmok ze USC Shoah Foundation Institute zaměřil na metodologii pr...

_Prameny

Vznik ČSR na stránkách Vídeňských ilustrovaných novin

Vznik ČSR na stránkách Vídeňských ilustrovaných novin

Vídeňské ilustrované noviny vycházející v češtině přinášely bezprostředně před a po skončení I. světové války pravidelné zprávy o politické situaci na územích bývalého Rakouska-Uherska, o vzniku samostatného československého státu...

_Metodika

Kdo si dneska vzpomene na Armény?

Aktualizováno: 26.6.2016 08:50 | Rubrika: Počátek století a první světová válka
Kdo si dneska vzpomene na Armény?

Žáci jsou prostřednictvím aktivity seznámeni s následky uznání vyvražďování Arménů za genocidu a se způsoby, jak se dnešní Turecko brání debatě o uznání genocidy (paragraf 301). Sami argumentují, zda označení genocida v tomto příp...

_Aktuality

Přehled knih na e-shopu Moderních dějin podle historických období

Aktualizováno: 25.6.2016 20:27 | Rubrika: Akce Moderních Dějin, Knižní okénko
Přehled knih na e-shopu Moderních dějin podle historických období

V přehledném soupisu Vám přinášíme přehled knih, které nabízíme v e-shopu Moderních dějin. Více než 170 publikací je utříděno na dějiny národní i světové, v jejich rámci pak do jednotlivých časových období. Koupí každé knihy přísp...

_Dějiny v médiích

Připomínáme si proces s Miladou Horákovou. „Komunisté potřebovali ukázat společnosti tvrdou pěst,“ říká historik

Aktualizováno: 26.6.2016 08:47 | Rubrika: Česko
Připomínáme si proces s Miladou Horákovou. „Komunisté potřebovali ukázat společnosti tvrdou pěst,“ říká historik

Rozhlas.cz - Dne 27. června uctíme památku obětí komunistického režimu. V ten den před 66 lety byla popravena Milada Horáková. Veřejnému životu se věnovala od mládí, místo právnické profese zvolila oblast sociální péče. Proč se to...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2016 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT