Byla jeho oběť zbytečná, nesmyslná a dnes nepochopitelná? Mladý talentovaný scenárista filmu Hořící keř, Štěpán Hulík, chápe Janův čin jako otázku, jak jsme ochotní se v běžném životě obětovat. Emeritní biskupka Jana Šilerová soudí, že dnes naštěstí není třeba obětavosti až tak důsledné: "Stačí umět žít v osobním sebenasazení a mít odvahu říct NE! A unést důsledky. I v tom je ohromná záchranná síla."

My Češi ale nejsme vždy ochotni vystoupit ze stínu a udělat něco pro společnost. Dokážeme se semknout opravdu jen ve vypjatých okamžicích. Jde tak obvykle spíše o jednotlivce, kteří jsou ochotni angažovat se ve věcech, které se jich bytostně netýkají. A je jich vlastně podobné (malé) množství jako kdysi. "Těch jednotlivců bude dnes pravděpodobně úplně stejně jako těch, kteří před třiceti, čtyřiceti lety byli ochotni riskovat vlastní bezpečí a pohodlí, aby protestovali proti režimu," domnívá se Hulík. Argument, proč mlčet, zůstává pořád stejný: Nic se nezmění. "Chybí nám víra, že jsme to my sami, kdo máme schopnost měnit věci kolem sebe," doplňuje a obává se, že jde o jakousi nevíru ve stát jako místo, kde žijeme a kam patříme a za který jsme spoluzodpovědni...

Celý článek čtěte ZDE