Moderní-Dějiny.cz

Máme se bát konfrontace s Ruskem?

Publikováno: 1.11.2014, Aktualizováno: 8.11.2014 09:27
Rubrika(y): Rozhovory

Poslední vývoj událostí na Ukrajině  nás  znovu ve větší míře nás nutí přemýšlet o tom, nakolik je pro dnešní svět zásadní rozdíl mezi Východem a Západem. Je Západ skutečně dekadentní, jak cíleně tvrdí ruská propaganda? Může se obrodit tradičními původními křesťanskými hodnotami přicházejícími z Východu? S Romanem Jochem o současných vztazích mezi Východem a Západem.

Máme se bát konfrontace s Ruskem?

Kde můžeme hledat kořeny toho, že v rámci euroatlantické civilizace rozlišujeme země Východu a Západu?
Západem byla antická římská a řecká civilizace, později středověká křesťanská civilizace. Jeho poslední historickou podobou je systém liberální demokracie reprezentovaný Evropou a severní Amerikou. Z pohledu západu se za Východ považovala Asie, Egypt, orientální despocie. Pro křesťanskou Evropu byl Východem – Orientem – islámský svět.  Ve  20. století to byl komunismus a Sovětský svaz. Existuje zde dichotomie. Jako Východ jsou označeny významné  mimokřesťanské civilizace, ale i východokřesťanská civilizace.

Myslíte pravoslavnou církev?
Ano, s jejím počátkem ve velkém schizmatu v roce 1054. Reprezentantem východního křesťanstva byla nejdřív Byzantská říše. Do role dědice Byzance se stylizovala právě Moskevská Rus.

Jak byste charakterizoval rozdíly mezi Východem a Západem z hlediska hodnot či postojů církví?
V západním křesťanstvu si církve (nejdřív katolická, později ještě více protestantské) udržovaly mnohem větší odstup od státní moci. Naopak na Východě byla pravoslavná církev vůči státní moci.mnohem povolnější. Na Západě koncily svolával papež, na Východě císař. Západní křesťanství je více racionalistické, východní je více mystické, má menší důvěru vůči rozumu. Západ je mnohem více individualistický. Klade důraz na jednotlivce a individuální svědomí. Na Východě je mnohem více komunitární vnímání společnosti a větší důraz na poslušnost vůči autoritě a vůči hierarchii.

Odrazilo se to nějak v politickém  vývoji?
Západ došel mnohem více k ideálu politické i individuální svobody. Katolická církev byla po mnohá staletí, dokonce jediným konkurentem státní moci. Později především v důsledku protestantské reformace byl kladen důraz na individuální svědomí a individuální práva. Z toho se vyvinula demokracie. Naopak na Východě církev vždy hlásala a učila poslušnost lidu vůči státní moci. Na Západě byla nejdřív jedna církev, pak spousta denominací, ale zároveň spousta státních útvarů, vždy existovala pluralita státní moci. Státní moc měla spravovat své světské věci. Na Východě po pádu Byzance v Rusku existovala představa, že Moskva je třetí Řím a ruský car má pod svojí vládou sjednotit všechny pravoslavné křesťany.  

Co dobrého přinesl světu Západ a co Východ?
V případě Západu demokracii, lidská práva a v důsledku racionality vyspělou technickou civilizaci, která umožnila i ekonomický rozvoj a tím pádem i zlepšení životních podmínek všech včetně chudých. V případě Východu nastavení zrcadla, že materiální prospěch není všechno a tradici velkých mystiků – např. Dostojevskij a Solženicyn, kteří vystihli nemoc své doby. Jejich hlas byl  nutný a potřebný. Do značné míry kompenzoval až přehnanou západní racionalitu.

Jak byste hodnotil misi Konstantina a Metoděje  na Velkou Moravu?
Chronologicky to byl počátek křesťanství u nás. K jejich misi nelze k ní mít jiný postoj než obdiv a vděčnost. Přinesli poznání  zjeveného náboženství, ale i a vyšší kulturu a začlenění do civilizované společnosti. Jejich misie, která zasela semínka, nebyla tou definitivní. Úspěšnější misie ze Západu - kněží z franské říše - vedly nejen k zakořenění semínek, ale k růstu křesťanské kultury a společnosti. Ale nedával bych to do ostrého protikladu - v té době ještě křesťanstvo nebylo rozštěpeno na západní a východní. Kdyby později převážila orientace na Konstantinopol, byli bychom pravoslavnou civilizací, jako je dnešní Bulharsko, Srbsko, část Rumunska, Ukrajina a Rusko. Díky tomu, že mnohem pevnější zakořenění křesťanské kultury přišlo ze Západu, stali jsme se součástí západní společnosti.

Kde můžeme hledat kořeny českého slavjanofilství 19. století, které  prorůstalo v rusofilství?
To souvisí s nacionalismy 19. století vyvolanými k životu napoleonskými válkami. Francouzský nacionalismus vedl k výbojům a probudil k životu všechny nacionalismy ostatní – německý, italský, španělský a další. V této situaci se začaly formovat národní státy. V případě některých to  znamenalo sjednocení - Německo nebo Itálie - v jiných to byly snahy o rozbití nadnárodních monarchií, což byl případ především rakouské monarchie. Domnívám se, že panslavismus vznikl jako reakce na německý nacionalismus a pangermánství – všichni německy mluvící obyvatelé mají být sjednoceni v jednom státě. To Slované považovali za své ohrožení. Začali hledat své nejbližší spojence u Slovanů. V daném momentu existovala jenom jedna slovanská říše – dokonce jenom jediný slovanský stát – Rusko. Mnozí Slované, nejenom čeští, ale i balkánští, začali vzhlížet k carskému Rusku jako k přirozenému ochránci Slovanů. A od toho byl jen krůček k myšlence – pokud vznikne germánský stát, všichni Slované by měli být sjednoceni v jedné slovanské říši. Vůči této myšlence byli velice rezistentní Poláci. Paradoxně zjistili, že ze tří záborů (Rusko, Rakousko, Prusko)  se jim nejsvobodněji žilo v rakouském. V Čechách část obrozenců vzhlížela k Rusku jako k mocnému dubisku, ke kterému je nutné se přimknout. Mnozí další si začali uvědomovat, že pangermánský nacionalismus je šílenství, ale v německy mluvícím prostoru a ještě víc ve francouzském a v anglickém prostoru na Západě jsou liberální ideje demokracie a lidských práv. A to my chceme. Kdybychom se stali součástí Ruské říše, na jakoukoliv osobní a politickou svobodu můžeme předem zapomenout.  

Ruská propaganda se nám snaží vsugerovat, že západní kultura je špatná. Zjednodušeně řečeno, na jedné straně dekadentní prohnilý Západ a proti němu Východ, který nese a světu nabízí dobré hodnoty včetně duchovních. Tak, jak se Putin spojuje s pravoslavnou církví, jako kdyby znovu tady probíhal jakýsi duchovní zápas mezi Východem a Západem.
Současný ruský režim chce tuto ideologickou zprávu protlačit do co možná nejširšího vnímání ve světě. My  jsme ti ušlechtilí, hodnotově orientovaní, se smyslem pro tradiční křesťanské hodnoty, zatímco Západ je dekadentní, relativistický, liberální, postkřesťanský a čím dál tím více antikřesťanský. Když se podíváme na ruské elity - můžou rétoricky se hlásit ke křesťanství. Když se podíváme na jejich životní styl a na jejich praktiky - jsou to lidé, kterým jde pouze o moc a bohatství. Je to ten nejprimitivnější nehrubší materialismus z nejhrubšího zrna, který se ale halí do rétoriky jakýchsi tradičních křesťanských hodnot. Až v prostředí ruské pravoslavné církve uvidíme něco jako na Západě – hnutí Taizé nebo jako byla Matka Tereza, pak můžeme začít věřit, že něco jako obrození křesťanství  tam nastává.

Nedávno jste napsal v souvislosti  s krizí na Ukrajině článek Putinovu „Rasputinovi“ Alexandru Duginovi. Co Putin v ukrajinské krizi sleduje, o jaké hodnoty jemu a jeho duchovnímu rádci jde?
V případě Putina se jedná o neideologického, hodně cynického reálpolitika, který chce obnovit alespoň částečně ruské impérium. Chce vejít do dějin jako car, za jehož vlády se území neztrácelo, ale naopak rozšiřovalo. Na to ruská veřejnost slyší – pro ni jsou velcí ruští carové ne ti, kteří zabili nejméně lidí nebo nejvíce uvolnili šrouby a dali lidem nejvíce svobody, ale ti,kteří nejvíce rozšířili území – byť to byli krutovládci typu Petra Velikého nebo Kateřiny Veliké. V případě Dugina je to – obávám se – mnohem temnější. Je to člověk, který pochází ze zpravodajské rodiny, jeho otec byl generálem vojenské rozvědky GRU. Mladý Dugin na začátku 90. let hltal veškerou západní literaturu. Dospěl k názoru, že  problémem Západu je přílišný racionalismus  a liberalismus. Dugin odmítá parlamentarismus, postupné reformy, racionální diskusi, garanci svobod, důraz na hodnotu jednotlivce. A proto se snaží shrnout dohromady všechny kolektivistické, mystické, mysteriózní ideologie jako jsou fašismus, nacismus, komunismus a hodnotový tradicionalismus. Lid jakožto pospolitost je dobrý, pouze ti Západem nakažení intelektuálové ho kazí. Jeho představa je, že Rusko, jakožto hlavní komunitární mocnost ve světě se spojí se všemi nepřáteli individuálního liberalismu, kapitalismu, racionalismu  a vytvoří představu komunity, ve které člověk nemyslí primárně na sebe, ale na příslušnost k většímu celku, vůči kterému musí být poslušný. Žádná dichotomie moci světské a moci duchovní.

On napsal knížku,  takový svůj Mein kampf. Četl jste ji?
Četl jsem jeho eseje o jeho pojetí historie dějin, které vnímá jako válku kontinentů. Na jedné straně je podle něho Euroasie a na druhé straně tzv. Atlantida nebo Oceánie – to jsou námořní komerční mocnosti – v dějinách to byli např. Kartágo, Británie, dnes hlavně Amerika. Zatímco Euroasie jsou takové ty pevninské mocnosti jako Řím, Rusko.

Je to nějak nebezpečné, nehrozí další válka?
Myslím si, že je to člověk, který kdyby měl moc, by v rámci své megalomanské vize byl ochoten válku rozpoutat. Současní ruští vládcové jsou realističtí a cyničtí. Ale racionální. To znamená – chtějí získat maximum moci a bohatství, jak je jim dovoleno. A do závažné konfrontace, která by mohla ohrozit ani ne tak na prvním místě moc, ale jejich majetky, nepůjdou. To znamená, že pokud Západ bude pevný a jednotný, tak Rusko nám až zas tak moc uškodit nemůže.  

Roman Joch
Narozen 1971 v Banské Bystrici, v národnostně smíšeném manželství – otec Čech, maminka Slovenka,. Ředitel Občanského institutu, od r. 2003 učitel politické filosofie a politické ideologie na VŠE Praha a na soukromé škole CEVRO Institut  v Praze, publicista – autor článků a komentářů.

Vyšlo v Perspektivách č. 15/2014 (příloha Katolického týdeníku č. 31., 26.-29. července – 4.srpna 2014)

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Prameny

Genocida Romů a Sintů

Aktualizováno: 12.3.2019 13:26 | Rubrika: Druhá světová válka
Genocida Romů a Sintů

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na pochopení rozsahu genocidy Romů a Sintů za druhé světové války. 

_Metodika

Antonín Novotný - komunistický politik a prezident

Aktualizováno: 9.5.2019 12:17 | Rubrika: Šedesátá léta 20. století, Československo v letech 1948-1968
Antonín Novotný -  komunistický politik a prezident

Prezentace přináší základní údaje o osobnosti československého komunistického politika a prezidenta Antonína Novotného, za jehož vedení se na přelomu 50. a 60. let 20. století musel režim potýkat s neustále se zhoršující hospodářs...

_Aktuality

Letní škola - Výchova k respektu a toleranci

Aktualizováno: 11.6.2019 15:10 | Rubrika: Vzdělávání
Letní škola - Výchova k respektu a toleranci

Institut terezínské iniciativy vás zve do Brna na mezinárodní letní školu pro pedagogy Výchova k respektu a toleranci. Role příběhů ve výuce, kterou pořádá Institut Terezínské iniciativy ve spolupráci s Anne Frank House v Amsterda...

_Dějiny v médiích

Požár říšského sněmu

Aktualizováno: 12.3.2019 13:25 | Rubrika: Zaostřeno na Moderní dějiny, Evropa a svět mezi válkami
Požár říšského sněmu

Historici se dodnes přou, zda byl požár Říšského sněmu z 27. února 1933 zinscenován nacisty, kteří ho každopádně obratně využili k pošlapání zbytků německé demokracie. Otázkou také zůstává, zda čtyřiadvacetiletý Marinus van der Lu...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT