Moderní-Dějiny.cz

Lidice - kniha o lidické tragédii

Publikováno: 16.5.2013, Aktualizováno: 17.5.2013 08:36

Kvalitní kopie knihy Cyrila Merhouta "Lidice", která dokumentuje stručné dějiny obce a průběh lidické tragédie. Tuto publikaci v roce 1945 vydalo Ministerstvo informací.

Lidice - kniha o lidické tragédii



Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Dobové fotografie a text, který shrnuje faktografické informace o dějinách obce Lidice, jejich obyvatelích, lidické tragédii a o snaze Lidice zničit mohou učitelé využít při přípravě zajímavých metodických materiálů pro své žáky, případně s nimi pracovat v hodině nebo semináři, mohou se stát také podkladem pro samostatnou práci či přípravu žáků.

Seznam kapitol:
Obec Lidice
Dusná doba
Dějinný zločin
Zničení a zhanobení obce
Lidice Symbolem
Závěr
Seznam zavražděných v Lidicích

Ukázková kapitola: DĚJINNÝ ZLOČIN

Po atentátu 27. května žil Heydrich ještě nějaký čas a 4. června zemřel. Za dobu jeho působení v Praze (27. září 1941 až 27. května 1942) přiznali Němci v novinách v úředních zprávách 462 poprav českých vlastenců. A kolik jich nepřiznali? Heydrich byl mrtev; jak dále ztrestat vzpurné Čechy, kteří, ač zatlačeni v otroctví, neuznávali, zrazovali a sabotovali slavnou a vítěznou Říši. Tu mohl pomoci jen Karl Hermann Frank, člověk nevzdělaný, srdce surového, který do sebe vsál zpupnost Germánstva, jehož tupý mozek mu velel, aby cestami krutými a pustými vřadil se do okruhu vedoucích zběsilců, kteří podobnými cestami ovládli Německo.

Tomuto náčelníku všech špatností a všeho německého bylo jasno, že v zemi dané mu v léno musí svými gestapáky a esesmanny nejen potlačiti vše protiněmecké, nýbrž i vypátrati kořeny všeho odporu, zničiti je v zárodku a provésti vše rychle s německou řízností k uspokojení svých vůdců. Dala se několikadenní lhůta k vyplnění určitého nařízení o vypátrání a označení vrahů, jinak - jak rozšířili šeptandou - bude každý desátý Čech popraven. Taková byla atmosféra v Čechách. Vystupňována k zadušení, zhuštěná výbuchy vzteku, že Frank nedovedl prokázati, že jeho slavné gestapo dovede naráz polapiti vrahy. Aspoň železnou ruku ukáže v tom, že zničí českou osadu, v níž není Němců, blízko nepovolné a vzdorné Prahy a blízko Kladna, tak proslulého dělnického centra, v němž výbuchy dělnické nespokojenosti mohly propuknouti každým dnem. Gestapo, orgán sice surový, ale svou kvalifikací nepolicejní, jehož historikové policejních zřízení budou vždy připomínati s pohrdáním a posměchem, sotva bylo na výši, aby bez udavačství z veřejnosti mohlo plnit úkoly, jež plnilo, ale plnilo surově a zhovadile, nikoli právně. I předpoklady a pátrání ve věci Lidic byly paskvilem seriosní služby policejní, zničení Lidic a potom dne 18. června dodatečné zabití „vrahů" v kostele v Resslově ulici jsou Němci veřejně přiznanými dokumenty jejich neschopnosti v oboru správy, policie, kterékoliv organisace a v největší míře naprostou degradací mravní.
Lidičtí se v úterý dne 9. června jen krátce a mylně mohli domnívat, že mají již klid a pokoj. Neboť večer přinesl jim strašlivé rozčarování.

Centrum akce zatím bylo na četnickém velitelství v Buštěhradě. Tam již bylo asi 30 gestapáků, esesmannů a podobných stvůr; mezi ně vstoupil z Vypichu na kole se vrátivší vrch. strážmistr Babůrek, uzřel tu Wiesmanna, Thompsena a j., a když se otázal, co se děje, nikdo mu neodpověděl; za chvíli byl vykázán do vedlejší místnosti. Tu však — poněvadž na stěně u dveří byl telefon — zaslechl, kterak důstojník uvnitř hašteřivě telefonoval do Prahy, zvláště o dvě polní kuchyně a četu hasičů. Slyšitelně telefonoval potom: „Na rozkaz Führerův bude obec Lidice od dětí a žen evakuována, mužové od 15 let výše na místě postříleni a nakonec obec zapálena." S hrůzou naslouchal Babůrek hovoru, žena jeho padla do mdlob; do místnosti vrazil gestapák, který jej porazil, skopal a pohrozil, dá-li o tom někomu zprávu neb opustí-li místnost, bude zastřelen. K 9. hod. večer gestapáci četnickou stanici opustili a zůstali tu jen tři jako spojka s činiteli z Lidic. Obec zatím byla obklíčena vojskem ze Slaného, odkud přijeli "na 10 nákladních autech, která museli zapůjčiti místní živnostníci (2 Jaroslav Fišer). Vojáci byli jeden od druhého vzdáleni na několik kroků. Do vsi každého pustili, ze vsi nikoho. Dvanáctiletý hoch chtěl uprchnout, voják jej zastřelil; chtěla uprchnout jedna žena, střela do zad útěk zmařila, její mrtvolu nalezli v poli až po žních.

Gestapáci a esesmanni sehnali ženy a děti do školy. Tu v místnostech, kde jim kdysi řídící učitel Adolf Otomanský vykládal trudné okamžiky českých dějin, samy tyto ženy začaly svou přítomností tvořiti jednu z nejsmutnějších kapitol českých dějin a zahajovaly svou tragickou pout životní. Ani ještě netušily, jaká hrůza si v té chvíli rozevírá dveře v bráně žalu a utrpení. Musely odevzdat své zlato, peníze, hodnoty katanům, naslouchati pláči dětí, které volaly po otcích, v úzkosti očekávaly rozbřesku rána, v němž byly odvezeny do tělocvičny kladenské školy. Ráno 10. června 1942 nastal černý, poslední den starodávné vesnice Lidic a jejího obyvatelstva. Mužové byli již pozavíráni ve sklepě, stodole a chlévě Horákova statku; před tím museli odevzdati klenoty, peníze, spořitelní knížky a všecky hodnoty gestapákům a očekávali svůj trudný osud, který tušili. Třiasedmdesátiletý farář Šternberka je posiloval slovem božím. Zprávám, že jemu slibovali volný odchod, když jim oznámí ortel, nevěřím. Jen to je nepochybné, že někteří nedali se popraviti jako ovce, že uchopili sekery a zbraně a zabili nebo zranili některé Němce, jimž potom museli poskytnouti lékařskou pomoc lékaři z okolí.
Již v půl čtvrté ráno přijela z Prahy pověstná popravčí četa 30členná, většinou v zelených uniformách, ale také i jinak strakatá. Začala své kruté dílo před 7. hod. ranní, kdy již také přijel K. H. Frank. Frank vystoupil z vozu, hlásil se mu čet. podplukovník Josef Vít. Obrátil se ke skupině četníků z Buštěhradu, kteří tu měli za úkol počítat vozy s věcmi vyváženými z obce, jako stroji, koly a pod. a zvolal: „Dále pracovat"; potom Vítovi oznámil, že nikdo z četníků nesmí povídati o tom, co se dalo v Lidicích, jinak že bude zastřelen. První domek při silnici byl okupován gestapem, před ním bylo oznámeno popravní četě Wiesmannem, že je vůle Führerova, co se má s občanstvem a obcí státi, že tuto vůli musí poslušně splniti. Učinili tak!

Z Horákova statku (čp. 13) vyváděli po deseti mužích na zahradu za stodolu a němečtí vrahové stříleli bezbranné občany. Bylo to vraždění bez právního podkladu a důvodu, byl to výsměch justici, ani vojenské právo v době války neuznávalo by žádného opodstatnění pro čin podobný: převládla tu vůle a kultura gangsterů. Němci sestavili sami seznam zavražděných a uvedli jejich počet číslem 174. To však nevylučuje, že počet byl vyšší. Další šetření pravděpodobně k jejich seznamu přičlení ještě nová jména. Staré rody lidické tady padly na své domácí půdě, tu zaskví se jméno Růžička, Podzemský, Kovařovský, Rákos, Podhora, Studnička, Šilhán, Týbl, Hroník, Stříbrný, Zelenka, Hejma, Pospíšil, Radosta, Žid, Krunt, Suchý, Šenfelder a j. a j., kteří daň krve položili nevinně a český národ se ctí je vřaďuje mezi své mučedníky. Jak již řečeno, počet 174 je podle německého výkazu z 11. prosince 1942. Jeden z gestapáků oznámil počet 184, skromný ničema Frank jen 86. Ač to bude obtížné, přesné číslo se ještě zjistí úzkostlivým pátráním. Rovněž doba poprav se z jednoho přiznání určuje mezi dobou 7 až 16 hod., podle jiného bylo vše hotovo za hodinu. O tom lze však pochybovat. Jedna informace také uvádí, že po postřílení prvních dvou skupin mnozí muži vyvrátili vrata stodoly, vyběhli na dvůr Studničkova statku a tu došlo ke střelbě z kulometů do zástupu lidických mužů a k zápasu s německými vojáky, z nichž někteří padli a jiní byli zraněni. Pravdivá je zpráva, že ti, kteří se ještě hýbali, byli dostřeleni revolverem.

Prohlížíme-li seznam padlých, jak jej sestavili Němci, bylo z padlých 113 dělníků (převahou horníků a hutníků), 18 rolníků, 9 pensistů, 11 řemeslníků a obchodníků, 3 úředníci, 1 učitel, 1 mlynář, 1 správce statku, 1 redaktor (Fr. Kubík), 1 stavbyvedoucí, 1 hrobník, 1 strážník, 1 skladník, 2 šoféři, 2 studenti; z rodiny Hroníků bylo vyvražděno 5 mužů. Nejstarší padlí byli: Fr. Hejna (nar. 1861), farář Jos. Šternberka (1869), V. Čer-mák (1876), Václ. Kubela (1872), Boh. Studnička (1879), Jos. Týbl (1878), Václ. Nechvátal (1873), Frant. Radosta (1871), Jan Zbrojka (1879), Jan Žid (1878). Mladí, narození již v Československé republice: Josef Rameš (nar. 1924), Karel Stříbrný (1925), Jar. Hroník (1924), Jos. Kovařovský (1924), Mir. Müller (1921), Fr. Ocel (1922), Jos. Pek (1926), Vlád. Pospíšil (1920), Frant. Radosta (1922), Jos. Ruzenecký (1924), Karel Seidl (1925), Boh. Straka (1921), Václ. Vandrle (1924), Jos. Zmeškal (1923), Václav Karník (1926). Několik nejmladších mezi 14. - 18. rokem Němci do svého seznamu nepojali, snad že neměli majetek. Z padlých byl jeden Rus, Vasil Generalov, dělník, naroz. 28. února 1889 ve Vasilovcích; je tedy lidický hrob českoruský. Od rána do 16. hod. trvalo vraždění, při němž tři katané pro únavu se dali vyměniti. Ušel jim mlynář Liška, který se sám oběsil, ušel jim Týbl, který se schoval v komíně a tu se zadusil, neušlo jim oněch 9 horníků, kteří se ve středu dopoledne vrátili ke svým rodinám z práce z Poldovky a nedali si pro svou starostlivost o rodiny vysvětliti, že již se nemají do Lidic vraceti a podobně odpoledne 6 jiných. Mezitím v 7 hod. ráno zapáleno bylo první stavení Hejmovo směrem k Hostouni a potom hořelo jedno stavení za druhým. Vždyť gestapák Vlček přivezl dva sudy benzinu a před každý dům byl ho nalit kýbl, aby požár byl umožněn.

Dne 11. června přijelo 20 Židů z Terezína, kteří pod dozorem velitele koncentračního tábora dr. Seidla museli vykopati jámu 12x9 m a hlubokou 4 m, a tam mrtvé nejdříve srovnávati podle sebe a potom již jen naházeti. Práce trvala 36 hodin; během ní byli hrobníci popoháněni a mrskáni, posvítit si v noci museli zapálenou hranicí ze dveří, skříní a j. dřevěných věcí z lidických domů. S gestapákem Güntherem se sem přišel podívat jakýsi vysoký „člověk", o němž se povídalo, že je to opět Frank! Pěknější obuv a šatstvo museli bezděční hrobníci s mrtvol stáhnouti a složiti, rovněž obsah kapes, z nichž si peníze Seidl ponechal. Mezitím gestapáci a vojáci hodovali a opíjeli se do nepříčetnosti z toho, co v obci nakradli. Nakonec byla mrtvá těla poházena vápnem, které déšť zkropil a surovci dali přihoditi ještě do hrobu dva zastřelené psy. Vše cenné bylo z obce odváženo. Žádostivě vrhly se zlodějské ruce gestapáků na majetky po¬zůstalé v bytech, ale Frank nařídil, že vše na místě musí být zničeno. Naházeli tedy mnoho věcí zpět, ale po jeho odchodu kořistili znovu. Zatím po odehnání dobytka byly i nářadí a nábytek odváženy do buštěhradského dvora pod dozorem četnictva a uvědomělé občanstvo odmítlo je kupovati. Ve čtvrtek 12. června němečtí pionýři navrtali stěny kostela pro nálože, št. strážmistr Jan Strnad, který byl služební spojkou, musel povolat znovu gestapo z Kladna, aby se dívalo na zničení starodávného kostela. Úmysl nositelů německé kultury se zdařil dokonale. Zůstaly z něho po nějaký čas jen opálené obvodní zdi, ale ty později byly zbořeny, aby zahlazena byla památná místa, v nichž vesničané po staletí byli křtěni, uzavírali sňatky manželské a zvukem zvonu bývali provázeni na posledních cestách do hrobu. Julius Richter, který býval zaměstnán v buštěhradském dvoře a v Lidicích pracoval při odvážení, zachránil nám klíč od kostela a ještě některé drobnosti jsou od jiných zachráněny.

Ženy čekal zlý osud koncentračních táborů. Již v pátek po kruté středě byly odděleny od svých dětí a nastalo bolestné cestování. Dokonce ani nebyly ponechány dlouho pohromadě. Většina jich sice byla odvážena do Rawenbrücku (195), některé mladší do Brandenburku, dokonce asi 40 starších do Oswieczima. Z těch potom Rusové zachránili ještě dvě. Několik desítek se jich již vrátilo, ale co jich tam zůstalo, žily ve stálém pokořování lidskosti, bídně a nedostatečně živeny, ve dřině, bití a urážkách. Dlouho nevěděly, že jejich otcové, muži a synové jsou mrtvi; jedna ještě po roce psala své sestře do Tuchoměřic, aby jí poslala čisté prádlo, že je má ve skříni, klíč je v nočním stolky. Některé ženy, vracející se pěšky z Rawenbrücku, setkaly se s Rusy, kteří jim dali dost potravy, první maso však žádná nesnesla. Rusové se o ně starali pečlivě. Když došly již teď v červnu do Bohumína, teprve se dověděly, že jejich mužové jsou mrtvi. Povzdechly a řekly, kdyby to byly věděly v koncentračním táboře, že by si byly vzaly život, myšlenky na rodiny, domov a návrat je však sílily. I když vstoupí do šťastnějšího života, nikdo jim nenahradí jejich bol a ztráty, způsobené jim pustými vrahy.

Největší starost je stále o osud dětí ž Lidic. Sedm nejmenších do jednoho roku věku bylo vydáno přece dědečkům a babičkám, ač lze pochybovat, byly-li všechny. Při nakládání na vozy některé dítě bylo vhozeno do vozu bezohledně. Těm, které byly odvezeny do Prahy do dětské nemocnice, byla na ručičky vypálena čísla a dána jiná jména německá, aby se ztratil český původ a slabé ještě upomínky na český, rodný domov Kam děti byly zavezeny, není dosud vypátráno.

Bibliografický údaj o knize: MERHOUT, Cyril. Lidice. IV. Praha: Ministerstvo informací, 1945.

Obrazovou přílohy z knihy - dobové fotografie, faktografický text o Lidicích a lidické tragédii - si můžete v menším rozlišení okamžitě prohlédnout ve fotogalerii pod článkem. Pro další práci s nimi jsou v příloze článku přehledně ve větším rozlišení vhodném pro tisk.

Přílohy

pdf
Lidice - kniha o lidické tragédii
Typ souboru: *.pdf | Velikost: 121,15 MB
Pro přístup k souboru musíte být přihlášen.

Fotografie

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literaturyPandorina skrinkaMuzeum v krabičce
Více...

_Související články

20.1.

Malé genocidy - nacistický teror na polském venkově za války

Soubor materiálů je zamýšlen jako nabídka zajímavých doprovodných textů a soubor několika vybraných pramenů, k...
19.1.

Sochy - tragédie polské vesnice, jedné ze stovek polských Lidic…

Pracovní list českým žákům a učitelům nabízí úkoly vztahující se k tématu nacistických zločinů na polském venk...
6.7.

Nikdy nezapomenu na ty prázdné lavice… Lidická tragédie očima dětí

Nelze snadno vážit míru bolesti a lidského utrpení. Smrt nevinných bytostí, vražda lidických dětí je mnohými p...
8.6.

Tatínka nebylo... dcera Vladimíra Petřka vzpomíná

Vzpomínka Jiřiny Julákové, dcery Vladimíra Petřka, kaplana pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Ressl...
21.9.

Krvavý Walter a tragédie obce Leskovice

Historická studie doplněna obrazovou prezentací zachycuje příběh obce Leskovice na Pelhřimovsku, kterou na úpl...
18.6.

Lidice: Čin krvavého teroru a porušení zákonů a základních lidských práv

Přečtěte si kvalitní digitální kopii publikace Ministerstva vnitra - Odboru pro politické zpravodajství "Lidic...
12.6.

Fotodokumentace z publikace Lidice - Čin krvavého teroru a porušení zákonů a základních lidských práv

Prohlédněte si kvalitní digitální kopie obrazové dokumentace v publikaci Ministerstva vnitra - Odboru pro poli...
12.5.

Šiktancovy "Heinovské noci". Básnická reflexe vypálení Ležáků a Lidic.

Materiály pro modelovou vyučovací hodinu, jejímž cílem je je přiblížit studentům tragické události po atentátu...
11.5.

Petr Nikolaev "Lidice". Pracovní list

Pracovní list k filmu Lidice nabízí základní informace k tomuto snímku i lidické tragédii, obsahuje základní d...
22.6.

Práce s články z protektorátního tisku – protektor Reinhard Heydrich

Pracovní list je založen několika článcích z protektorátního tisku vztahujících se k osobě zastupujícího říšsk...
27.5.

27. květen - Den atentátu na Heydricha

Reinhard Heydrich byl jediným vysoce postaveným nacistou, který zemřel v průběhu války rukou nepřítele. Také s...
5.9.

Heydrich - konečné řešení

Prima sezóna 1941/42 aneb rána za ránu. Cyklus dokumentů o nejtěžším roce v Protektorátu Čechy a Morava. Osudo...
9.3.

Formování československého zahraničního odboje v prvním roce okupace

Záhy po mnichovských událostech se řada československých veřejných pracovníků a armádních důstojníků začala př...
5.3.

Atentát na Reinharda Heydricha

Výuková prezentace se zaměřuje na přípravu atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, ...
11.2.

Výjimečný stav po nástupu Reinharda Heydricha do vedení Protektorátu (28. 9. 1941)

Rozhodnutí zastupujícího říšského protektora R. Heydricha o vyhlášení výjimečného stavu. Stanné právo trvalo o...
Více souvisejících...

_Prameny

IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

Aktualizováno: 11.1.2021 23:32 | Rubrika: Napříč stoletím
IWALKS: VZDĚLÁVÁNÍ V MALÝCH SKUPINÁCH A NA ULICI

IWalk je vzdělávací aktivita spojující unikátní filmové vzpomínky pamětníků z celého světa s kontextem každodenního prostoru, ve kterém žijeme.

_Metodika

Dějepis pro všechny a o všech!

Aktualizováno: 21.12.2022 11:43 | Rubrika: Československo v letech 1918-1938
Dějepis pro všechny a o všech!

Dějepis pro všechny a o všech je princip, kterým se řídil tým metodiček Multikulturního centra Praha při tvorbě nového vzdělávacího webu digitalnipracovna.cz.

_Aktuality

Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

Aktualizováno: 28.9.2023 15:16 | Rubrika: Akce Moderních Dějin
Byli vyhlášeni vítězové XIV. ročníku EUSTORY

V pátek 22. září 2023 byly v ostravském Centru PANT vyhlášeny výsledky české verze celoevropské soutěže EUSTORY a vítězové byli oceněni iPhony, knižními, finančními odměnami a jejich tutoři ročním bezplatným předplatným časopisů D...

_Dějiny v médiích

Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

Aktualizováno: 27.4.2020 19:59 | Rubrika: Speciály, Video
Oslavte Den vítězství a projděte se historií s videi a pracovními listy

ČT edu vytvořilii speciál kolekci videí a pracovních listů k druhé světové válce. Znalost historie nám pomáhá určit směr našich budoucích kroků. Konec druhé světové války je důležité si připomínat, a proto vám přinášíme speciální ...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2024 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT