Moderní-Dějiny.cz

Legendární film Metropolis Fritze Langa

Publikováno: 25.10.2013, Aktualizováno: 30.10.2013 06:23

Německý němý velkofilm Metropolis režiséra Fritze Langa z roku 1927 obrovsky ovlivnil další vývoj filmového umění. Jde o navíc o průkopnické dílo jak science fiction, tak žánru antiutopie. Přesto ve své době propadlo a o podstatných částech filmového pásu se dlouho soudilo, že jsou nenávratně ztraceny. Kompletní verze legendárního Langova filmu byla objevena až roku 2008 v Argentině. Na Metropolis, u příležitosti výročí premiéry z 10. ledna 1927, zaostřili Petruška Šustrová a Josef Mlejnek.

Legendární film Metropolis Fritze Langa

Zaostřeno na moderní dějiny – Legendární film Metropolis Fritze Langa

Scénář pořadu.

Dobrý večer, vážení a milí posluchači, vítáme Vás u dalšího dílu našeho cyklu. Dnes se zaměříme na jeden film, konkrétně na německý němý velkofilm Metropolis režiséra Fritze Langa, který obrovsky ovlivnil další vývoj filmového umění. Jde o navíc o průkopnické dílo jak science fiction, tak žánru antiutopie, kam se řadí díla, jež poukazují na stinné, ba temné stránky možného politického a sociálního uspořádání společnosti.

Film Metropolis vznikal především v roce 1926, premiéru měl však 10. ledna 1927. Děj filmu se odehrává v roce 2026, měl tedy divákovi zpřítomnit to, jak bude svět vypadat za sto let. Ale zároveň se chtěl vyslovit k aktuálním politickým a sociálním problémům své doby. Premiéru proto provázela velká očekávání, která ještě podnítila mohutná reklamní kampaň.

„Jednou z novinek, které natáčení Metropolis přineslo, byla výrazná předpremiérová kampaň: zprávy o vývoji natáčení, neustálé úniky nejrůznějších historek do tisku, poskytování rozhovorů a zajišťování návštěv ve filmových studiích. Kdo chtěl tehdy v Berlíně něco znamenat, musel vidět režiséra Langa a autorku scénáře Theu von Harbou při práci. Ti pravidelně pózovali pro obrázkové časopisy, doma se zvířaty, s exotickými artefakty či s elegantním nábytkem.

Děsivé zkazky o nekonečných zkouškách či nepřízni počasí, nadnesené zprávy o počtu statistů, o množství rekvizit (35 000 párů bot, padesát speciálně zkonstruovaných automobilů) a výčty spotřebovaného materiálu pocházely přímo z reklamního oddělení filmové společnosti UFA – a později se proměnily v hůl, kterou mohlo studio bít režiséra za jeho rozmařilost, sadistické zacházení s herci a diktátorské vrtochy,“ uvádí ve své knize Metropolis, která vyšla v roce 2007 i česky, filmový historik Thomas Elsaesser, profesor na katedře filmových a televizních studií na univerzitě v Amsterdamu.

A jak očekávaná premiéra jednoho z nejdražších filmů té doby vůbec – náklady se odhadují na pět až sedm miliónů tehdejších marek (což by dnes bylo několik miliard korun) – dopadla? To nám prozradí opět Thomas Elsaesser: „Premiéry v UFA-Palast am Zoo v Berlíně se zúčastnilo přes 1 200 diváků, mezi nimi i říšský kancléř Wilhelm Marx, několik kabinetních ministrů a poslanců, cizích velvyslanců a dokonce i členů královských rodin. Hudbu zajišťoval kompletní orchestr pod taktovkou skladatele Gottfrieda Huppertze. ... Reklamní oddělení UFA se postaralo, aby slavnostní večer proběhl stejně hladce jako reklamní kampaň. ... Vzhledem k tomu, že film trval bezmála tři hodiny, učinili pořadatelé zhruba v polovině přestávku a už během ní, jak poznamenal jeden z kritiků, se dalo tušit, že recenze budou značně rozporuplné. Na konci večera celý sál povstal a odměnil potleskem všechny hlavní protagonisty, režiséra Langa a scénáristku von Harbou.“

Než se více zaměříme na obsahové příčiny rozporuplného přijetí dnes legendárního filmu, prvního filmového díla, které UNESCO – v roce 2001 – zařadilo do programu Paměť světa, uchovávajícího kulturní dědictví lidstva, musíme upozornit na skutečnost, že šlo o němý film.

Němí herci tak museli vyjádřit plno skutečností pantomimicky a divákovi měly napomoci též titulky. Hudbu zajišťoval, jak jsme slyšeli v ukázce, velký orchestr dirigovaný samotným skladatelem. Avšak premiéra se odehrála ve velkém berlínském kině společnosti UFA, do menších měst samozřejmě orchestr nejezdil. Tam musel divákům postačit pianista, který sice obdržel partituru speciálně upravenou pro klavír, nicméně je zřejmé, že jedno piáno ani při virtuózním výkonu pianisty orchestr nenahradí. I proto možná velkolepý film ve své době propadl: plného zážitku se mohlo dostat účastníkovi slavnostního premiérového představení, nikoliv tomu, kdo si koupil lístek na běžnou produkci v nějakém menším obyčejném kině.

Ale film se nesetkal s všeobecným nadšením ani u těch, kteří ho shlédli na premiéře či takříkajíc „se vší parádou“ v nějakém velkém kinosálu. Později se proslavivší filmový režisér Luis Buňuel psal tehdy filmové kritiky pro madridskou La Gazeta Literaria. Jeho hodnocení Langova filmu vlastně přetrvává dodnes, byť většinou ne v tak vyhraněné podobě: „Metropolis není jeden film, Metropolis jsou dva filmy srostlé v pase, ovšem s rozdílnými, ba vyloženě protichůdnými duchovními potřebami. Ti, kdo považují biograf především za uvážlivého vypravěče příběhů, dočkají se při sledování Metropolis značného rozčarování. Její příběh je triviální, domýšlivý, pedantský a banálně romantický. Pokud se však namísto příběhu zaměříme na plastickou fotogeničnost filmu, pak Metropolis překoná jakékoli očekávání, ohromí nás jako ta nejúžasnější obrázková kniha, jakou si lze představit. ... Přestože připouštíme, že Fritz Lang je bezesporu spoluviníkem, hlavní obžalovanou jakožto předpokládanou autorkou těchto eklektických esejů a tohoto hazardního synkretismu se stává jeho žena, Thea von Harbou.“

Tolik tehdy sedmadvacetiletý Buňuel, jehož výrazně ovlivnil jiný Langův film, hororová Unavená smrt z roku 1921. Thomas Elsaesser však upozorňuje na to, že představa manichejské dělby práce mezi manželem a manželkou je jen dalším z mnoha mýtů kolem filmu Metropolis, jehož důvěryhodnost podpořila i další kariéra obou protagonistů: když se Lang a von Harbou navzájem odcizili, jejich cesty se rozešly, a to i politicky. Lang emigroval před nacisty do Spojených států, zatímco von Harbou vstoupila do národně socialistické strany.

„Občas se zdálo, že Lang dává Buňuelovi za pravdu, častěji se však za sentimentální naivitu společenského poselství Metropolis sám omlouval a své bývalé manželce za vinu nic nedával. Ovšem z toho, že pokračovali ve společné tvorbě a že až do Langova odjezdu do Francie v roce 1933 dokonce žili v jednom bytě, je zřejmé, že tajemství jejich – neobyčejně úspěšné – spolupráce se muselo skrývat v poutu, jež přesahovalo politické postoje nebo manželskou nevěru,“ píše Thomas Elsaesser.

A byť je nejvyšší čas zaměřit se alespoň ve stručnosti na děj filmu, musíme si ještě předtím představit jeho režiséra, Fritze Langa. Přiblíží nám ho Ondřej Štindl, který v časopisu Týden, v článku věnovaném jinému Langovu filmu, stroze nazvanému M (v českém vydání na DVD pod titulem Vrah mezi námi), v lednu 2006 napsal: „Lang patří k postavám v dějinách filmu skutečně určujícím. Významným způsobem definoval hned několik žánrů: sci-fi, ať už antiutopickou (filmem Metropolis) nebo technooptimistickou, film noir nebo historický velkofilm. Jeho filmy prý měli rádi nacisté včetně Hitlera. Režisér by do panteonu nacistických umělců možná zapadal i typově – přísně vyhlížející muž s cvikrem, nesnesitelný puntičkář, o němž jeho četní nepřátelé z řad herců mluvili jako o sadistovi a asi pro to měli nějaké důvody. Lang ale sympatie nacistům neopětoval, ve filmu Testament dr. Mabuseho z roku 1933 nechal hlavního padoucha říkat nacistické slogany, a snímek byl proto zakázán.“

Goebbels si prý Langa kvůli tomu pozval na kobereček, zároveň se ale vyznal z obdivu k jeho dílu a nabízel mu funkci hlavy německého filmu. Lang se z toho pokoušel vyvléknout poukazem na židovství své matky.

„My tady rozhodujeme, kdo je Žid a kdo není,“ měl odpovědět Goebbels. Lang prý ještě toho večera odjel z Německa a už se nevrátil. Zakotvil v Hollywoodu, kde už samozřejmě neměl pozici režiséra, který si může diktovat, stejně ale natočil desítky filmů, některé z nich vynikající. Ovlivnil mimo jiné i Alfreda Hitchcocka (který se jednou vypravil do Berlína, aby Langa viděl při práci), Stanleyho Kubricka i Ingmara Bergmana. Jeho vliv je patrný i u známých sci-fi snímků jako například Blade Runner či Hvězdné války.

A jaký je tedy obsah filmu Metropolis? Děj se odehrává v roce 2026, v obrovském městském státu jménem Metropolis. Jako vizuální předobraz tu filmařům posloužil New York, vnímaný jako jakási Babylónská věž modernity. Společnost je v Metropolis rozdělena do dvou protikladných skupin: jednou je na povrchu žijící elitní skupina bohatých: manažerů, techniků a vědců, druhou kasta dělníků, kteří žijí v podzemních sídlištích a otrocky pracují v desetihodinových směnách. Městu neomezeně vládne chladný technokrat Johhan „Joh“ Fredersen.

Mezi dělníky působí dívka jménem Maria. Nepodněcuje je však k revoltě, k „třídnímu boji“, naopak, na dělníky naléhá, aby hledali nenásilné řešení a měli trpělivost a naději v příchod „Prostředníka“, který spojí obě poloviny společnosti. Promlouvá k nim v podzemní svatyni, která je stylizovaná jako nějaký tajný chrám ranné křesťanské církve. Fredersenův syn Freder prodělá po setkání s Marií velký obrat. Pronikne do světa dělníků a vidí na vlastní oči bídné podmínky, v nichž žijí a pracují. Rozhodne se jim pomoci, a nadto se do Marie zamiluje.

Jeho otec se však cítí tímto vývojem ohrožen a rozhodne se proto požádat o pomoc šíleného vědce Rotwanga, který mu ukáže antropomorfního robota, tedy androida, přesněji řečeno robotku, kterou vynalezl. Mimochodem, jak známo, výrazem robot obohatili světový slovník bratři Čapkové. Vymyslel ho prý Josef Čapek, byť se objevuje ve hře Karla Čapka R.U.R. z roku 1920, tedy před Langovým filmem – v něm se však používá výrazu do češtiny (v titulcích) přeloženého jako strojčlověk.

Roboti v Čapkově hře nejsou, v rozporu s rozšířenou představou, mechanickými stroji, jsou to uměle vyrobení biologičtí tvorové. Přesná podstata Rotwangovy robotky není ve filmu vysvětlena, nicméně divák spatří jakýsi mechanický základ i jeho laboratorní proměnu v tvora navenek identického s Marií (skutečnou i umělou Marii hraje pochopitelně stejná herečka), a patrně tedy mělo jít o jakýsi mix mechanických, chemických i jiných elementů. 

Pro androida ženského vzezření existují i specializované výrazy: gynoid nebo fembot. Rotwangův fembot může, jak jsme již prozradili, získat podobu určité osoby, a Rotwang se po dohodě s vládcem Metropolis Fredersenem rozhodne svému vynálezu dát podobu Marie. Falešná Marie má za úkol vyvolat nepokoje, aby měl Fredersen záminku k násilné represi proti dělníkům. Fredersen však netuší, že Rotwang má skryté úmysly – použije robota jako nástroje pomsty proti jemu samotnému, jeho synovi a celému městu. Má k tomu jeden poněkud přízemní, leč dosti rozšířený osobní důvod – v mládí se totiž s Fredersenem střetl o ženu, jež ale dala přednost jeho sokovi. Porodila mu syna, Fredera, při porodu však zemřela.

Toto základní rozvržení sil a vášní pak rozpoutá apokalypsu, jež celé město takřka zničí, ale vše nakonec skončí happy endem. Robotická Marie je upálena, pravá Marie zachráněna a Freder pak, v závěrečné alegorii spolupráce dělnictva s kapitálem, propojuje ruce svého otce s rukama dělnického předáka, čímž plní svou roli mesianistického Prostředníka. Na plátně se objeví hlavní poselství filmu, a sice, že „prostředníkem mezi mozkem a rukama musí být srdce“. V postavách Fredersena, dělnického předáka a Fredera, kteří se před vchodem do katedrály drží společně za ruce, jsou tak ztělesněni tři činitelé této rovnice: rozum, práce a srdce.
Není divu, že se závěr řadě soudobých kritiků jevil jako povrchní a kýčovitý (či schematický), a i proto Langův film pěkně sepsuli. Z uměleckého hlediska jim musíme dát za pravdu, poněvadž závěr je opravdu kýčovitý a dějová zápletka i některé scény často připomínají laciný román. Z hlediska politologického však o žádný kýč nejde, neboť závěrečná scéna vlastně symbolizuje  principy sociálně-tržní ekonomiky a demokratického kapitalismu, na nichž postavila obnovu poválečného Německa křesťansko-demokratická strana Konrada Adenauera a jeho spolupracovníků. A kdyby se této ideje v Německu více drželi již v době premiéry filmu Metropolis, nemuselo vůbec dojít ani k nástupu nacismu, ani ke druhé světové válce.

Tím se však ideové poselství filmu nevyčerpává. Má řadu hlubších významů, zejména ten, který pěkně vystihl Václav Havel v eseji Moc bezmocných, byť v ní Fritze Langa a jeho film vůbec nezmiňuje: „Naše pozornost se tak nevyhnutelně obrací k tomu nejpodstatnějšímu: ke krizi soudobé technické civilizace jako celku, k té krizi, kterou Heidegger popisuje jako bezradnost člověka tváří v tvář planetární moci techniky. Technika – toto dítě moderní vědy jakožto dítěte novověké metafyziky – se vymkla člověku z rukou, přestala mu sloužit, zotročila ho a donutila, aby jí asistoval u přípravy své vlastní zkázy.“

Langova Metropolis však, bez ohledu na děj a politické či filozofické poselství, dodnes uchvacuje svým vizuálním pojetím, ostatně, už jsme slyšeli Luise Buňuela, jehož ohromila „jako ta nejúžasnější obrázková kniha, jakou si lze představit“. A samozřejmě neohromila jenom Luise Buňuela. Ale nechybělo mnoho, a naše oči by již nemohly mnohé z těchto úchvatných filmových obrazů spatřit, včetně trikových scén, které dodnes působí velmi moderně, byť současné technické možnosti jsou neskonale větší, než jaké měl k dispozici tým Fritze Langa.

Po uvedení do kin totiž film u diváků propadl a filmovou společnost UFA takřka zruinoval. UFA tak po premiéře nechala vystříhat asi čtvrtinu scén, americký distributor Paramount sestříhal film ještě brutálněji. Filmoví historici se pak po letech snažili sestavit původní verzi, ale mělo se za to, že asi čtvrtina původního snímku byla nenávratně ztracena. Ukázalo se však, že v roce 1928 argentinský filmový distributor Adolfo Wilson získal kompletní verzi Metropolis, která se mu líbila víc. Kompletní verze byla v Argentině objevena docela nedávno, v roce 2008, a v únoru 2010 měla premiéru na berlínském filmovém festivalu Berlinale – film se promítal na velké plátno umístěné na Braniborské bráně.

Na českém trhu bylo a snad dosud je dostupné DVD obsahující, zhruba řečeno, nejkompletnější před-argentinskou verzi, s původní hudbou a s českými titulky. Ovšem Langovy filmové obrazy inspirovaly i řadu hudebníků a hudebních skladatelů, kteří buď k filmu (či k jeho částem) komponovali vlastní hudbu anebo záběry z Metropolis použili pro své hudební klipy. Jedním z nich byl i italský skladatel a producent populární hudby Giorgio Moroder, jenž v roce 1984 přišel z vlastní verzí Metropolis – filmové záběry doprovodil moderní populární hudbou a skladbami. A písní „Here She Comes“ v podání Bonie Tylerové, pocházející právě z Moroderovy verze Metropolis, se s Vámi, milí posluchači, ze studia Českého rozhlasu 6 pro dnešek loučí Petruška Šustrová a Josef Mlejnek.

Zvukový záznam pořadu si poslechněte v archivu Českého rozhlasu

Zaostřeno na Moderní dějiny

Autoři pořadu přibližují určitou historickou událost nebo trend, a to jak vlastním slovem, tak pomocí načtených ukázek z knih, článků nebo jiných dokumentů. Dvacetiminutový pořad je zakončen písní nebo hudební skladbou, která se k danému tématu váže. Moderní dějiny autoři chápou primárně jako dějiny dvacátého století, avšak někdy zavítají i do století devatenáctého, zvláště při stopování kořenů nějakého trendu. A samozřejmě neopomíjejí ani aktuální současnost. Hlavním cílem je poukázat na příčiny a důsledky zapomenutých či opomíjených událostí a fenoménů, anebo na nepříliš známé souvislosti událostí takzvaně všeobecně známých.
Konkrétní pořad se zpravidla váže k výročí určité události, nikoliv nutně k výročí kulatému. Tématem jednotlivých dílů jsou nejen historické události, ale například i umělecká díla nebo stavby, v nichž se moderní dějiny výrazně odrážejí. Pořad je zaměřen především na události zahraniční, ale čas od času zavítáme i do českých zemí. Cílovou skupinou jsou všichni, kdo mají hlubší zájem o historii a historické souvislosti přítomných jevů, od studentů po důchodce.

Pořad vznikl v roce 2009 a od té doby se vysílá pravidelně každé pondělí od 21:40 hodin.

Jednotlivé díly pořadu si můžete poslechnout v iRadiu.

Své dotazy a náměty pište na e-mailovou adresu: cro6@rozhlas.cz.

 

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

24.11.

Vývoj evropské kinematografie od konce 1. světové války do 60. let 20. století

Studie se zabývá evropskou kinematografií od konce první světové války do 60. let minulého století. Mapuje výv...
29.10.

Poetismus - "umění žíti a užívati"

Prezentace zaměřující se na vznik, program a významné představitele ryze českého meziválečného avantgardního s...
17.3.

Georg Heym – příběhy úzkosti a zla - pracovní listy k interpretaci expresionistické prózy

Sada pracovních listů, volně doplňujících biograficky zaměřenou prezentaci Galerie německého expresionismu - m...
31.10.

Dějiny světové kinematografie - německý expresionismus

Prezentace je součástí celku Dějiny světové kinematografie, který se zaobírá avantgardními hnutími evropského ...
24.10.

Německá expresionistická poezie - pracovní listy k interpretaci textů

Sada pracovních listů doplňujících biograficky zaměřenou prezentaci Galerie německého expresionismu - medailon...
30.9.

Galerie německého expresionismu - medailony vybraných expresionistických básníků

Prezentace přinášející stručné biografické informace o některých významných, německy píšících expresionistický...

_Prameny

Genocida Romů a Sintů

Aktualizováno: 12.3.2019 13:26 | Rubrika: Druhá světová válka
Genocida Romů a Sintů

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na pochopení rozsahu genocidy Romů a Sintů za druhé světové války. 

_Metodika

Metafora stromu jako model didaktiky dějepisu

Aktualizováno: 12.9.2019 21:20 | Rubrika: Aktuality, Metodika
Metafora stromu jako model didaktiky dějepisu

Vyšla nejnovější didaktika dějepisu od uznávaného autora s dlouholetou praxí výuky dějepisu na ZŠ a gymnáziu – výsledek mnoha seminářů pro učitele dějepisu na Slovensku i v ČR, nebo pro studenty učitelství, kteří společně po někol...

_Aktuality

Stáhněte si metodiky občankářů

Aktualizováno: 12.9.2019 21:26 | Rubrika: Vzdělávání
Stáhněte si metodiky občankářů

Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd vydala souhrn více než 75 metodik, které vznikly v rámci projektu VOSK. Řada témat je bytostně spjata s moderními dějinami, proto jej sdílíme i na našem webu. VOSK je zkratka n...

_Dějiny v médiích

Požár říšského sněmu

Aktualizováno: 12.3.2019 13:25 | Rubrika: Zaostřeno na Moderní dějiny, Evropa a svět mezi válkami
Požár říšského sněmu

Historici se dodnes přou, zda byl požár Říšského sněmu z 27. února 1933 zinscenován nacisty, kteří ho každopádně obratně využili k pošlapání zbytků německé demokracie. Otázkou také zůstává, zda čtyřiadvacetiletý Marinus van der Lu...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT