Moderní-Dějiny.cz

Ladislav P. Procházka - Proč nejsem komunistou?

Publikováno: 26.6.2013, Aktualizováno: 7.7.2013 08:14

Ladislav Procházka se k otázce, kterou mu položila Peroutkova Přítomnost v roce 1924, postavil nevšedním způsobem. Lékař, politik, spisovatel a skladatel Ladislav Procházka se prohlašuje za komunistu. Je podle svého mínění komunistou srdcem a vírou, nikoli stranickou příslušností. Procházka je svým založením idealista. Tvrdí, že i Kristus byl prvním komunistou, komunismus je pro Procházku učení o lásce a pomoci bližnímu svému.

Ladislav P. Procházka - Proč nejsem komunistou?

Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Ferdinand Peroutka založil na začátku roku 1924 týdeník Přítomnost přivítaný tehdy i prezidentem T. G. Masarykem. Na konci prvního ročníku a na začátku druhého uveřejňuje Peroutka anketu nazvanou Proč nejsem komunistou. Napsali mu do ní přední čeští spisovatelé a intelektuálové - Josef a Karel Čapek, Jan Herben, František Langer, Josef Kopta, Fráňa Šrámek, Ladislav P. Procházka, Jaroslav Kallab, Jaroslav Kříženecký i Ferdinand Peroutka, který se na anketě podílel nepřímo svou statí o komunismu.
Proč jsem a proč nejsem komunistou? Odpovědi prvorepublikových osobností upoutávají svou otevřeností, věcnými argumenty a stále platnými soudy.

Kniha Proč nejsem komunistou, jejímž editorem je Jaromír Hořec, doprovázená fotografiemi účastníků ankety, byla v minulém období „normalizace“ opsána ve strojopisné řadě České expedice. V roce 1990 vyšla knižně a oslovuje i naši současnost. Byla doplněna i odpovědmi komunistických publicistů Josefa Hory, Ivana Olbrachta a St. K. Neumanna. Takže tím diskuse dostává plastický tvar a vybízí čtenáře, aby si udělal sám své závěry.

 

Ladislav Prokop Procházka, hudební pseudonym Ladislav Prokop, (1. května 1872 Litomyšl – 12. října 1955 Praha) byl český lékař, politik, hudební skladatel a spisovatel.
Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci v roce 1896 pokračoval ve studiu ve Vídni. Jeho celoživotním zaměřením se stalo sociální lékařství, prevence a hygiena. V roce 1902 se stal městským okresním dětským lékařem Praze a v letech 1909–1935 pracoval jako pražský městský fyzik, dnes bychom řekli jako hlavní pražský hygienik. Za první světové války vedl úspěšný boj s epidemickými chorobami zavlečenými do Prahy válečnými uprchlíky. Hned po vzniku republiky, spolu s PhDr. Alicí Masarykovou, pracoval na založení Československého červeného kříže. V první úřednické vládě v letech 1920–1921 byl ministrem zdravotnictví a tělesné výchovy a zároveň byl pověřen vedením ministerstva zásobování. Zastupoval Československou republiku u Mezinárodního hygienického úřadu v Paříži, kde spolupracoval na přípravě mezinárodních smluv o epidemických chorobách a jejich prevenci.

V dějinách Prahy má nezastupitelné místo, neboť z jeho iniciativy a podle projektu, na kterém pracoval s profesorem MUDr. Karlem Hynkem, byla v letech 1925–1931 vybudována Veřejná všeobecná nemocnice Na Bulovce. Zasloužil se rovněž o vznik pražské ošetřovatelské školy.

Podobně bohatá je i jeho činnost v oblasti kulturní a společenské. Oženil se s dcerou novináře a politika Julia Grégra a nějaký čas byl členem vedení prestižního deníku Národní listy. Přátelil se sochařem Františkem Bílkem (jejich vily sousedily) a spolu s ním pracoval na návrhu sociálního dělnického bydlení. Byl důvěrným přítelem spisovatele Karla Čapka a zúčastňoval se schůzek tzv. Pátečníků. Na vyzvání Čapka a Ferdinanda Peroutky přispěl svou statí do ankety časopisu Přítomnost, kterou zahájil Karel Čapek svým článkem „Proč nejsem komunistou“. Vznikl tak v letech 1924 až 1925 soubor jedenácti úvah o komunismu, komunistických slibech, o existenci Sovětského svazu, ale také o tom, co znamená být demokratem a o rizikách, které svoboda přináší.

Byl autorem článků v odborném i denním tisku, ale i ucelených monografií. V pozůstalosti se ukázalo, že se pokoušel i o beletrii. Jeho literární pozůstalost obsahující korespondenci s Františkem Bílkem, Karlem Čapkem, povídky, romány, odborné lékařské články a paměti je uložena v Památníku národního písemnictví. Na budově Nemocnice Na Bulovce mu byla odhalena pamětní deska, kterou vytvořil sochař Josef Mařatka.

Ladislav Procházka bolševismus jednoznačně odsuzuje. Jeho příklon k násilí, materiálnu, racionalitě, nutkavá snaha se zbraní v ruce vnucovat ostatním jeden správný světonázor jsou podle Procházky důkazem, že má v sobě bolševismus od počátku zakódován zárodek smrti a destrukce.

Kniha Proč nejsem komunistou je sestavena z příspěvků různých autorů do stejnojmenné ankety časopisu Přítomnost: Ladislav Prokop Procházka: Proč nejsem komunistou? Přítomnost 1, 1924, č. 49, 18. 12., str. 771-772

Ladislav P. Procházka
PROČ NEJSEM KOMUNISTOU?

Vlastně by otázka měla zníti: „Proč nejsem v komunistické straně?" Neboť mohlo by se státi i u dobrého člověka, zeje v jádře komunistou, a přece nemůže býti členem politické strany, jež se jmenuje komunistická.

Hledím na komunismus jako na starý sen a velikou naději lidstva. První jeho hlasatel byl Kristus. Vše veliké, nové v jeho učení, jeho diametrální rozdíl od učení Starého zákona, leží v rovnosti lidí, lásce ke všem bližním, učení o spásonosnosti chudoby. U nás se teď málo čte bible; ale kdo ji - myslím Nový zákon - pozorně a bez předsudků a bez cizích výkladů přečte, dá mi za pravdu, že učení Kristovo je sociálně revoluční v nejmodernějším smyslu, s jedinou velikou výjimkou: nespočívalo na kultu rozumu, ale na kultu srdce; celá budova byla stavěna na učení o lásce. Co řekl a prorokoval o království božím na zemi, tomu mnozí hned od začátku rozuměli: přijde čas, kdy zmizí mezi lidmi rozdíly sociální, lakota a chtivost majetku, závist a nenávist a zloba, a lidé budou žíti v chudobě v dokonalé harmonii s vesmírem, to jest s ostatními lidmi, s přírodou i nebem.

První obce křesťanské byly komunistické. A zůstaly jimi, pokud křesťanství bylo v opozici proti stávajícímu řádu, znamenajíc pro tehdejší státní útvary nebezpečný živel rozkladný. Idyla prvních křesťanských církví zmizela, když křesťanství zvítězilo a začalo vládnouti; a tma trvala přes tisíc let, kdy se učilo a věřilo, že království boží nastane až po smrti tam nahoře, a zapomínalo se a skrývalo, že Kristus slíbil, že království boží přijde: k nám na zemi.

Pak povstali naši táborští. Odsuňme na chvíli stranou cepy a sudlice a Vítkov a Domažlice, a všimněme si jejich učení - čistého výplodu lidového výkladu bible; bylo čistě komunistické. V jeho uskutečňování šli táborští zpočátku mnohem dále než ruští bolševici dnes, a byli přinejmenším stejně bezohlední. Jejich komunistická obec zmizela jako první obce křesťanské: bylo ještě příliš brzo.

Pak přišel nejušlechtilejší květ naší kultury, čeští bratří. Netroufám si přímo tvrditi, že jejich učení bylo komunistické: ale vše ušlechtilé, vše dobré v člověku, celý obraz boží v něm, vše to, co vedlo první křesťany i tábority, vše to vtěleno tu bylo ve formu, jejíž dokonalosti od té doby nikde jinde ve světě nebylo dosaženo. Nikdy předtím ani potom nedostalo se lidstvo blíže ke království božímu, než čeští bratří; oni připojili k učení Kristovu vzácný poznatek, že království boží nejdříve musí býti v nás. Je kupodivu, jak malou epizodu znamenají ve světových dějinách: a přece musí přijíti doba, kde bude nám zase začíti od nich a stavěti na nich a jejich učení. I na ně bylo ještě příliš brzo.

Pak přišla francouzská revoluce. Čtěte její historii – až se napíše historie ruské komunistické revoluce a její vlády, bude to zoufale stejné - jen jména a místní kolorit jiné. Francouzská revoluce už odhodila kulturu srdce, postavila v čelo rozum a zájmy materiální. Zašla také, zanechávajíc však v historii lidstva hlubokou rýhu dodnes otevřenou a kvas dodnes nevykvašený.

Pak přišla dvě jména, jména mužů diametrálně rozdílných, a přece ve vlivu na potomstvo se stýkajících: Marx a Tolstoj. Na těch dvou vyrostla komunistická strana ruská; její ideový podklad je hluboký, hlubší než sami bolševici přiznávají, protože právě k materialismu Marxovu mimoděk se mísí zapíraný, ale zřetelně existující vliv křesťanského komunismu Tolstojova. V provádění šlo se tentokráte ještě dále než francouzská revoluce, dána barbarská deviza, že kultura srdce musí býti násilím vymýtěna, a nastoleny suché, tvrdé scholastické teorie, z nichž nejosudnější pro celé hnutí samo je ta, že ideje a přesvědčení třeba do lidí vnutiti násilím. Proto, jen proto nese dnešní komunismus s sebou od počátku zárodek smrti, zavání už teď ztuchlinou a hnilobou a zmizí právě tak, jako ostatní revoluce komunistické v historii. Všecky dělaly dojem křečí, dojem chorobné mánie, a účinek jejich na kulturu i sociální uspořádání společnosti nebyl ani tak hluboký, jako některých jiných hnutí, dávaných komunisty v klatbu, kupříkladu liberalismu, humanismu. Naprosto však nelze jich srovnávati s účinkem velkých náboženských hnutí, mohamedanismu, buddhismu, židovství, křesťanství.

Než idea jejich a základní tahy učení již nevymizí. Zdá se, že lidstvo stává se netrpělivým, že nechce už čekati, až království boží bude mu posláno, nýbrž chce si je samo strhnouti ať s nebe, či z pekla. Za málo více než sto let od revoluce ve Francii přišly zase na Evropu těžké porodní bolesti a narodila se zrůda. Pravděpodobně už nebude tak dlouho klid a pokoj, jako býval: přijdou zase křeče a porodní bolesti; neboť lidstvo ztrácí cestu, hledá nové cíle, potřebuje nutně nových proroků; stav jeho je stejný jako před příchodem Mesiášovým a volání po něm má jen jinou formu. Ale na království boží na zemi je pořád ještě příliš brzo, protože my, my lidé, posud ho v sobě nemáme. Cesta je ještě dlouhá a úhor ohromný: je marno hnojiti jej lidskými těly a zavlažovati proudy krve - jen pluh, tichá a vytrvalá práce a dobré semeno udělají z něho plodné pole. Považuji komunismus za veliký a daleký a krásný sen lidstva v tomto smyslu; proč nejsem členem komunistické strany, nemusím snad už připojovati.
18. XII. 1924

Bibliografická citace: HOŘEC, Jaromír. Proč nejsem komunistou. Praha: Lidové noviny, 1990, 110 p. ISBN 80-710-6006-2.

Související články

_Zajímavé odkazy

Archiv bezp. složekDigi. archiv časopisůCentropaSlovník české literaturyElektronická knihovnaASUDLiteratura ke staženíBibliografie od roku 1961Biografický archivMene Tekeljanpalach.czNárodní archivPamátník Vojna My jsme to nevzdaliPamátník LidicePolitičtí vězni.czPříběhy bezprávíMetodický portál RVPSorelaÚstav pamäti národaVONS.czmultikulturalita.czŽivá paměťAnna FrankováRomano Džaniben17. november 1989Demokratická revoluce 1989Cesta k listopaduHolocaust Memorial CenterTerror HázaExil 20. stoletíHlocaust.czTváří tvář historiiDeportálEuropeanaZmizelí sousedéSvobodně!Ośrodek KARTAMuezum Varšavského povstáníScriptum.czSlezské zemské muzeumČs. vizuální kultura v 50. letechMapováníProjekt Věrný zůstanuJeden svět na školáchStopy totalityo. s. Asi-milovaníProjekt Školákem v ProtektorátuGulag.czRyszard Siwiec 1909–1968Společnost Edvarda Beneše_Příběh Jana ZajíceOśrodek Pamięć i PrzyszłośćLogo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Logo není k dispozici.Neviditelné oběti komunismuCentrum pro studium holokaustu a židovské literatury
Více...

_Související články

8.6.

Policejní vyšetřování ilegální buňky KSČ v Brně v roce 1934

Případová studie popisuje průběh policejního vyšetřování ilegální činnosti členů a sympatizantů KSČ v Brně v r...
11.3.

Ivan Olbracht - Obrazy ze soudobého Ruska I. (1920)

Digitální kopie prvního dílu reportážních črt Ivana Olbrachta, v nichž vzpomíná na svou cestu do sovětského Ru...
3.7.

Josef Hora: Omyly Karla Čapka

Poté, co 4. prosince 1924 Karel Čapek publikoval v revue Přítomnost  svou stať "Proč nejsem komunistou?", zare...
3.7.

Ivan Olbracht: Proč nejsou komunisty

Podobně, jako zareagoval redakční kolega z Rudého práva Josef Hora, zvedl pomyslnou rukavičku souboje i Ivan O...
3.7.

Stanislav K. Neumann: Dopis z Prahy

Ve stylu Perských listů píše Stanislav Kostka Neumann fiktivní dopis jistého Sáši, který koresponduje z Prahy ...
2.7.

Jaroslav Kříženecký: Proč nejsem komunistou?

Genetik zabývající se filozofií a vývojem vědy byl osloven Peroutkovým týdeníkem Přítomnost, aby se vyjádřil n...
2.7.

Richard Weiner: Proč nejsem komunistou?

Expresionistický básník, prozaik a pařížský dopisovatel Lidových novin Richard Weiner se osobitě vypořádal s a...
2.7.

Ferdinand Peroutka: O praporu rudém a šedivém

Jeden z nejvýznamnějších československých novinářů 20. století Ferdinand Peroutka vydával kritický týdeník Pří...
1.7.

Jaroslav Kallab - Proč nejsem komunistou

Jaroslav Kallab - právník, který znal svůj obor jak z akademického prostředí, tak ze soudní praxe. Působil jak...
27.6.

Jan Herben - Proč nejsem komunistou?

Historik, politik, žurnalista, člen Maffie a Masarykův přítel Jan Herben na otázku - proč nejsem komunistou? -...
26.6.

František Langer - Proč nejsem komunistou

Lékař československých legií v Rusku, spisovatel a dramatik František Langer byl osloven, aby do Peroutkovy Př...
26.6.

Fráňa Šrámek - Proč nejsem komunistou?

Spisovatel, buřič a básník Fráňa Šrámek na tuto světonázorovou otázku v Peroutkově Přítomnosti v roce 1924 odp...
26.6.

Josef Kopta - Proč nejsem komunistou?

Koptova odpověď na tuto otázku, zveřejněná v týdeníku Přítomnost v roce 1924, je velmi originální. Oceňuje růz...
26.6.

Josef Čapek - Proč nejsem komunistou?

Všestranně nadaný Josef Čapek se vypořádal s o tázkou "Proč nejsem komunistou?" citově, srdcem tvůrce zavrhuje...
25.6.

Karel Čapek - Proč nejsem komunistou

Spisovatel a publicista Karel Čapek, tento citlivý a přemýšlivý pozorovatel společnosti, měl silnou potřebu se...
Více souvisejících...

_Prameny

Genocida Romů a Sintů

Aktualizováno: 12.3.2019 13:26 | Rubrika: Druhá světová válka
Genocida Romů a Sintů

Představujeme vám novou aktivitu IWitness v českém jazyce. Tato e-learningová výuková aktivita se zaměřuje na pochopení rozsahu genocidy Romů a Sintů za druhé světové války. 

_Metodika

Metafora stromu jako model didaktiky dějepisu

Aktualizováno: 12.9.2019 21:20 | Rubrika: Aktuality, Metodika
Metafora stromu jako model didaktiky dějepisu

Vyšla nejnovější didaktika dějepisu od uznávaného autora s dlouholetou praxí výuky dějepisu na ZŠ a gymnáziu – výsledek mnoha seminářů pro učitele dějepisu na Slovensku i v ČR, nebo pro studenty učitelství, kteří společně po někol...

_Aktuality

Stáhněte si metodiky občankářů

Aktualizováno: 12.9.2019 21:26 | Rubrika: Vzdělávání
Stáhněte si metodiky občankářů

Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd vydala souhrn více než 75 metodik, které vznikly v rámci projektu VOSK. Řada témat je bytostně spjata s moderními dějinami, proto jej sdílíme i na našem webu. VOSK je zkratka n...

_Dějiny v médiích

Požár říšského sněmu

Aktualizováno: 12.3.2019 13:25 | Rubrika: Zaostřeno na Moderní dějiny, Evropa a svět mezi válkami
Požár říšského sněmu

Historici se dodnes přou, zda byl požár Říšského sněmu z 27. února 1933 zinscenován nacisty, kteří ho každopádně obratně využili k pošlapání zbytků německé demokracie. Otázkou také zůstává, zda čtyřiadvacetiletý Marinus van der Lu...

 
© Všechna práva vyhrazena 2009 - 2019 Občanské sdružení PANT
Materiály na tomto portálu jsou určeny pouze pro vzdělávací účely.
Občanské sdružení PANT