Byl-li někdo označen kulakem, rozuměl se tím nepřátelský a zlovolný, státní zájmy poškozující sedlák. Při likvidaci podnikání měli komunisté jednoduchý a jednoznačný cíl, ale u zemědělců byla tato úloha komplikovaná. Bylo tedy nutné nepřítele najít, pojmenovat a zničit. Kulak byl ekvivalent pro třídního nepřítele. Jedním ze způsobů likvidace kulaků bylo navýšit jim dodávky tak, aby je prostě nemohli splnit a poté je obžalovat ze „sabotáže“, „zatajování půdy“ či „skrývání úrody“. Mnozí byli bez rozsudku a bez zabaveného majetku donuceni k vnitřnímu vyhnanství - trvalému vystěhování mimo vlastní okres, někteří byli zatčeni a odsouzeni, jiní byli popraveni. Jedním z nejhorších trestů byly deportace – vystěhování z domova do předepsaného místa – zpravidla v pohraničí. Kolik rodin v tehdejším Československu bylo přesídleno, není dodnes jasné. Podle odhadů šlo o dva až čtyři tisíce sedláckých rodin. Otec Jaroslava Melkuse byl sedlákem ve Vícenicích. Po válce byl v obci starostou, po komunistickém převratu začal mít těžkosti, v roce 1951 byl zatčen. Zapojil se totiž do odbojové skupiny Gustava Smetany, která byla kontrolována a vyprovokována StB. V roce 1953 byl popraven. Pronásledováni byli i další členové rodiny. Jeho syn Jaroslav Melkus mladší se o otcově smrti dozvěděl s ročním zpožděním.Dopis na rozloučenou mu nebyl doručen, Jaroslav Melkus jej dostal z archivu až v roce 1995.